Potíže s daňovými ráji

14. 4. 2013 / Miloš Kaláb

Většina příjmů podléhá ve většině států daním z příjmu. To znamenám, že se fyzická či právnická osoba musí rozloučit s částí získaných peněz. Je to nepříjemné, ale je to potřebné - jinak by nemohl stát zajišťovat svou bezpečnost ani bezpečnost občanů, zdraví, vzdělání, dopravu a mnoho dalšího. Zřejmě se přes toto vědomí lidé a společnosti snaží své příjmy zatajit a předejít tak jejich zdanění. Jednou z možností je přesunout své příjmy to tzv. daňových rájů.

Začátkem letošního dubna se v novinách The Ottawa Citizen ozval pan Barnard Shinder článkem "Bylo dost hystérie kolem daňových rájů". Nesouhlasil se články o tom, jak škodlivé jsou pro společnost daňové ráje a nazval je velkým povykem pro nic a za nic. Na jeho názory odpověděl pan Peter Gillespie z kanadské koalice nevládních organizací "Halifax Initiative" článkem vybraným ze své knihy nazvané "The Great Revenue Robbery" (Velká státní důchodová krádež). Ukázal, že daňové ráje silně poškozují hospodářsky rozvinuté země i země rozvojové. Organizace "Tax Justice Network" (Síť daňové spravedlnosti) se sídlem v Británii odhaduje, že 21 až 32 bilionů dolarů patřících nejbohatším lidem na světě je uloženo v daňových rájích, což vede k ročním světovým daňovým ztrátám nejméně 200 miliard dolarů. To je částka tak velká, že má vliv na odhady nerovnosti, státních příjmů a dluhů. V podskupině 139 států s nižším středním příjmem jsou majetky v zámořských daňových rájích vyšší než jejich celkové dluhy.

Daňové ráje poskytují potřebné utajení informací, které je základním předpokladem pro praní příjmů pocházejících ze zločinných aktivit. Úřad pro drogy a zločiny při Organizaci spojených národů odhaduje, že více než bilion dolarů pocházejících ze zločinů (pašování drog, zbraní a lidí a korupce) se pere prostřednictvím finančních systémů kdežto méně než 1% je zabaveno vládami.

Nadnárodní korporace a bankovní a finanční instituce využívají běžně daňových rájů k tomu, aby snížily své daňové povinnosti nebo se jich dokonce zcela zbavily, aby se vyhnuly kontrole a zodpovědnosti. V daňových rájích své peníze schovává více než 2 miliony "mezinárodních obchodních korporací", což je často jen o málo víc než prázdné jméno firmy s poštovní adresou. Britské 'Virgin Islands' mají asi 30 tisíc obyvatel, ale jsou domovem odhadovaných 460 tisíc obchodních korporací. V jedné obyčejné budově na ostrovech "Cayman Islands" je sídlem více než 18 tisíc takových korporací.

Loni v prosinci upozornily britské sdělovací prostředky, že firmy Google, Amazon a Starbucks platily velice malé částky nebo neplatily vůbec žádné daně v Británii, přestože měly dohromady z britského trhu mnohamiliardové příjmy. Přiznaly to během parlamentního vyšetřování, že totiž přesunovaly příjmy do zemí, kde se platí podstatně nižší daně. Firma Amazon shromažďuje zisky z Británie v Lucembursku, Google přesunuje zisky do Irska a pomocí komplikovaného schematu je odesílá přes Holandsko do daňového ráje na Bermudách.

Britský daňový odborník Richard Murphy odhaduje, že únik daní stojí Británii každý rok nejméně 70 miliard liber. Senátní vyšetřování v USA ukázalo, že tato země přichází každý rok o 100 miliard dolarů. V r. 2002 varoval kanadský nejvyšší auditor, že manipulace korporací s daněmi prostřednictvím spřízněných zahraničních firem ochudily za posledních 10 roků kanadské příjmy z daní o stovky milionů dolarů. Na rozdíl od jiných zemí odmítá kanadská vláda odhadnout daňový únik, přestože jí takový rozbor nabídl pan Kevin Page, který byl až do svého odchodu do penze parlamentním specialistou pro rozpočet.

Daňové úniky mají ještě horší vliv na rozvojové země. Podle washingtonské společnosti "Global Financial Integrity" bylo odsunuto v letech 1990 až 2008 ze 48 nejchudších zemí na světě 197 miliard dolarů vinou korupce, zločinů a vyhýbání se daním. Studie z r. 2009 vypočítala, že 49 nejchudších zemí na světě přicházelo každoročně o 160 miliard dolarů na daních záměrnými rozdíly v cenách, které účtovaly nadnárodní společnosti. Národohospodáři na "University of Massachusetts" zjistili ve své studii, že v letech 1970 až 2008 "zmizelo" více než 700 miliard dolarů z hospodářství 33 subsaharských států. To znamená, že jsou tyto státy věřiteli celého světa, čili že mají ve světě (v zámoří) mnohem více peněz než kolik činí jejich společný dluh 175 miliard dolarů. V r. 2007 vlastnili velice bohatí Afričani v zámořských daňových rájích majetky v hodnotě 1 bilionu dolarů.

Je mnoho lidí podobných panu Shinderovi, kteří se domnívají, že mají daňové ráje své zákonné místo v mezinárodním hospodářském systému. Jenže tyto neprůhledné a tajnůstkářské jurisdikce způsobují vážné škody, zejména v době, kdy musí státy šetřit finančními prostředky a kdy dochází ve světovém měřítku k rozpadu sociální péče. Mezinárodní konsorcium investigativních žurnalistů začalo konečně svítit do nejtemnějších koutů globálního hospodářství. Pan Gillespie soudí, že bychom jim za to měli být vděčni. Nemyslím si ale, že cílem je představení v záři reflektorů. Nebude spravedlnosti, dokud budou daňové ráje existovat zatímco budou berní úřady tvrdě požadovat každou korunu od obyčejného daňového dlužníka a navíc ho trestat vysokými pokutami (jak je zvykem v této zemi) zatímco nezdaněné peníze uložené v daňových rájích ponesou svým šikovným (často nadnárodním) majitelům další nezdaněné zisky. A tito majitelé? Budou nadále žít na úkor "průměrných občanů"? Zabránit jim v tom může pouze koordinované zákonodárné úsilí velkých skupin států a důsledné dodržování zákonů.

0
Vytisknout
4581

Diskuse

Obsah vydání | 18. 4. 2013