Korupce -- a její bahno -- je zneužití postavení k osobnímu prospěchu

21. 6. 2013 / Vladimír Rott

čas čtení 10 minut

Korupce je zneužití postavení k osobnímu prospěchu.
klasická definice, prezentovaná (mj. i) na prvním semináři o korupci v ČR v 90. letech

(pozn.: V následující diskusi pak "upřesněno", rozvedeno (a zde, pro čtenáře BL, zase zkráceno) na: "Korupce je (jakékoliv) zneužití postavení (funkce apod.) k (jakémukoliv) osobnímu prospěchu."  Další z dobrých a zajímavých diskusí proběhla na jednom ze setkání lidí v 90. letech v našich zemích živě diskutujících o problémech, které po rozpadu SSSR (mj. i) u nás najednou vypluly na povrch -- aby "se", jak se ukázalo, vesele začaly rozvíjet a množit -- a o tom jak na ně, co s nimi. Zájem o věc vedl i ke konferenci, workshopu "Corruption -- how, and why, to avoid it" pořádanému v listopadu 1998 v Praze s lidmi z a kolem transparency.cz, zejména s Marií Bohatou (dokumentace workshopu ZDE).

Korupce, a její bahno, je také jedním z našich zásadních problémů

Potěšitelný pokrok je v tom, že se o korupci během posledních pár let docela dost i u nás začalo diskutovat. Jak se přitom ukázalo je podstatným problémem to, že -- přesto že definice korupce je tak krátká a jasná -- stále ještě "tak nějak" "nevíme" co korupce je. Tedy ještě neumíme "vidět", rozpoznat a pak i vědět. Jistě, v jedné z kultur, společností, které po staletí znají a, stále ještě, akceptují privilegia -- jakákoliv, byť třeba i sebemenší -- jako neoddělitelnou součást (politické) moci -- či jakéhokoliv, byť třeba sebemenšího "postavení" (funkce) -- taková "neznalost" ani tak neudivuje.

Tento zásadní problém -- z hlediska na etice a morálce založených, přesněji "založenějších", společností zásadní (viz např. pozorování The Economist "hlubokého bahna...zuřivá debata o tom, zda tato ošklivá dohoda je vůbec korupcí" citované a podtržené BL -- je "jenom" jedním z problémů, s kterými bychom se měli vypořádat.

(pozn. k citátu: jestli (naše) politika do hlubokého bahna klesla nebo se z něj stále ještě nevynořila, by mohla být dost zajímavá diskuse, myslím ale že jen pokud by vedla k porozumění věcí a ke konkrétním krokům k jejich lepšímu stavu)

(pozn. k "přesněji 'založenějším' společnostem": viz též, mj. I kritika Karla Dolejšího, která mi ale trochu připomíná ono kdysi proslulé: "Vy zase lynčujete černochy!" :-)

Že "se" (mj. i) v ČR stále ještě "tak nějak" neví co korupce je, to je, myslím, podobný, ne-li ten samý, problém, jako např./mj. i neznalost, a na ní založená "nepochopitelnost" toho že, skutečné, právo se zakládá na, skutečné, morálce -- viz např. diskuze na BL mezi JČ a KD na BL, včetně, bohužel stále ještě, typického: "Jan Čulík poněkud nechápe".

K těmto problémů patří i, myslím, obecnější, podstatnější problém -- že pojmy ztratily svůj původní obsah, a tím i naše řeč svůj původní, skutečný účel. Stejně jako v jiných společnostech, které připustily aby se z řeči stalo ptydepe (Havel, 1966), newspeak (Orwell, 1949). Takže v takových společnostech "tak nějak" zmizel účel a základní význam řeči jako základu lidské komunikace -- viz též rčení "řeči se mluví, chleba se jí", rčení podle toho jak chápáno buď brilantní nebo, naopak, vůbec ne, neboť pak rčení otupující, podporující pasivitu, "pohodu", pohodu "kapříků v bahně" (k onomu bahnu viz např./mj. i pozorování Economist v BL).

Je možné diskutovat o tom, proč "se" tak stalo. Včetně o tom, jestli je to "záměr" "temných sil" -- např. neokonzervativců, pravičáků, komunistů, nacistů, nacionalistů, šlechty, katolíků (nebo, přesněji, ve zmatení pojmů: "neokonzervativců", "pravičáků", "komunistů", "nacistů", "nacionalistů", "šlechty", "katolíků")... Nebo jestli za to může naše vlastní neschopnost, neochota, nezájem -- či dokonce konsekventní záměr udržovat se v pohodě. Nebo to všechno dohromady. A dále můžeme diskutovat o tom, jestli s tím někdy, něco uděláme. Nebo naopak ne -- "prostě" proto, že "to tak je". Viz např./mj. pozorování: "bludný kruh...politiky" (Veronika Sušová-Salminen, "určité typy chování, jednání a rozhodování" (Ilona Švihlíková, "ohlupovací úsilí...děsivých rozměrů" (Josef Mrázek), "nezbytné systémové prvky" (Karel Dolejší.

Myslím ale, že stejně podstatné jako diskuse, ne-li podstatnější -- ale, samozřejmě, s předpokladem oné diskuse, a sice se schopností, snahou dostat se věcem na kloub -- je podívat se na to co chceme, můžeme udělat. A sice už dnes -- viz též naše, dnes skutečně neotřesitelné, základy, citované např. mj. Veronikou Sušovou-Salminen, (ZDE, ZDE, atd.), které jsou také základem návrhu Josefa Mrázka (ZDE, k návrhu S12 SPOJENÍ viz též dále).

(pozn. k neotřesitelnosti základů: pokud tedy (už) chceme, pokud si sami sobě v tom (stále ještě) nebráníme :-)

Osvěta o korupci a další návrhy

Měli bychom pokračovat v diskusi o korupcí, ale se snahou dostat se k porozumění o tom co -- skutečně -- je, s čím souvisí, a proč by, a jak by, neměla být (viz též úvodem zmíněná diskuse). Tak bychom také mohli, měli začít i např. ve věci naší, z pohledu dějin našich krajů, zase jednou "zmizelé", řeči. Tak bychom také mohli, měli začít i např. s volbami. K posledním problémů -- tedy šancím posunout věci k lepšímu -- uvádím, předkládám další dva návrhy. Druhý z nich je vlastně už známý, přesto ale nevnímaný, "nevnímatelný".

(pozn. k porozumění, jak je důležité abychom se k němu i u nás dostali: viz články Přemysla Janýra, zatím to nejlepší co jsem v češtině kdy o tom mohl číst, na BL: ZDE)

Návrh -- co s naší, zase jednou zmizelou, řečí

Jan Čulík apeluje (ZDE, ZDE, ZDE, atd.), aby se ČR lépe, či vůbec, kulturně diplomaticky prezentovala na mezinárodním poli, i zřízením odpovídajících institucí (à la Institute française, nebo British Council a pod.). Myslím, že daleko lepší naše prezentace -- a notabene kultura -- by byla naučit se, po dlouhých letech, znovu mluvit. Třeba založit skupinu, skupiny, společenství, sítě znovuobjevující naši řeč, nejen proto

aby se naše řeč přestala klouzat po prázdném povrchu newspeaku, ptydepe, nekonečně se pohybovat pouze na této jejich klouzačce, ale především

aby se stala, mohla stát -- zase jednou, po nějakých těch generacích -- naším základem skutečně lidské komunikace, jak doma tak všude jinde -- což pak, ono "všude jinde" může být, a jednou i bude, "doma všude jinde".

Myslím, že tento úkol je sice mnohem těžší, zato ale mnohem důležitější, než znovuobjevení češtiny v předminulém století a její vybudování do plnoprávné řeči, tehdy vedle další naší mateřštiny, našich mateřštin.

(pozn.: tu další naši mateřštinu dnes "dávno" už nemáme, neboť konsekventně likvidována, centralisticky a autokraticky, od roku 1918, spolu s mateřštinami dalšími, neboť "nečeskými", spolu s šířeném bludů o jedinečnosti češtiny, a sice jenom proto, aby nikoho nenapadlo běžně mluvit několika dalšími řečmi, jak bylo ještě "nedávno" běžným zvykem mj. i u nás, a tak se lehce dorozumívat s těmi nejrůznějšími lidmi, společnostmi a kulturami, v těch nejrůznějších věcech, abychom pak mohli lehce objevovat co je nám společné a lehce se domlouvat na společném, nebo -- nedejbůh -- spojovat se ve společných věcech)

(pozn. k "doma všude jinde": Pokud bych si měl, musel vybrat mezi etnickou čistotou -- a jednou řečí nad ostatní povýšenou, a jiné utlačující -- a etnickou špínou -- a mnoha řečmi, živě vedle sebe, navzájem se míchajícími -- vždycky půjdu za tou etnickou špínou, základem života (jak pravil Peter Ustinov).

Návrh -- co s volbami

(ve volné návaznosti na "Dejme tomu, že si na Hrad, a do Lán, zvolíme demokrata -- aneb: Josef na Hrad?" (ZDE)

Dejme tomu, že si do -- třeba už příštích -- voleb vybereme ty, kteří pro nás, a s námi, dobře, kvalifikovaně, poctivě, solidně a zodpovědně pracují. Dokonce už dnes -- a jsou tací (znám pár osobně a velmi si jich vážím -- zeptejte se třeba Pavla Holby (ZDE). Nechejme i partaje vybrat ty své nejlepší. Pak u voleb -- třeba už příštích -- porovnáme jak ty naše tak ty stranické kandidáty, a vybereme z nich ty nejlepší, nejkvalifikovanější, nejpoctivější, nejsolidnější a nejzodpovědnější. Samozřejmě že tací pak i ve sněmovně a senátu pracují i nadále pro nás, a s námi, dobře, kvalifikovaně, poctivě, solidně a zodpovědně. A pokud by, snad, tak nečinili, nechtěli či nemohli činit, odstoupí a přenechají místo těm kteří tak činit chtějí.

Jde to, a konkrétně, a už dnes. Ale jak? Zeptejte se třeba Josefa Mrázka (ZDE), ten o tom přemýšlel, pak to sepsal (spojeni.org -- přímá volba, přímá spolupráce, a přímá zodpovědnost*), i dál o tom píše (ZDE).

Návrh, jak zmíněno, vlastně již známý, přesto ale nevnímaný ("nevnímatelný" ?) -- všimněme si ho, ano?

*) spojeni.org (in Czech) -- direct election of representatives, direct cooperation with them, and their direct responsibility

Reakce na texty:

The Economist: Důkaz, jak hluboko klesla česká politikaZDE

Veronika Sušová-Salminen: Spanilá jízda. Politický styl Nečasovy vlády a jeho důsledkyZDE
Ilona Švihlíková: Dokonalá privatizaceZDE
Josef Mrázek: Volby skutečně budou začátkem září, dá se vymyslet pročZDE
Karel Dolejší: Existuje řešení systémové krize české politiky?ZDE

...a další (www.blisty.cz)

0
Vytisknout
7595

Diskuse

Obsah vydání | 24. 6. 2013