O železné kleci systémové korupce

21. 6. 2013 / Karel Dolejší

Na počátku vzniku nějakého relativně nového společenského systému stojí vždy individuální jednání. Německý sociolog Max Weber v klasické práci Protestantská etika a duch kapitalismu poukázal na to, že vznik kapitalistické mentality byl původně spojen se zcela individuální náboženskou motivací jednat racionálně, efektivně a hospodařit šetrně, jak to vyžadovaly některé protestantské sekty. Suma takto soustavně jednajících jednotlivců však postupně vytvořila systém, který už je na takové motivaci dále nezávislý a jednotlivcům prostě vnucuje jisté chování, protože v jeho rámci nemají na výběr. Tak vzniklo to, čemu Weber říká "železná klec" (stahlhartes Gehäuse) sociální racionalizace. V jistém okamžiku přestane být vysoce individuálně motivovaných racionálních asketů třeba, stanou se anachronismem. Nejsou už pilíři systému, ten stojí na jiné půdě.

Se systémem institucionalizované korupce a klientelismu to není jiné. A tak jako v případě kapitalistické racionalizace, i zde v jistém okamžiku přestává mít smysl zabývání se jednotlivci a tvrzení, že "oni za to můžou".

Když se současný český politický systém po roce 1989 usazoval, prošel několika zlomovými body. Jedním z nich byla nepochybně korupční aféra ODS z konce 90. let zametená následně pod koberec; jiným po nástupu ČSSD k moci opoziční smlouva a z ní jednoznačně plynoucí nevyšetření zločinů Klausovy privatizace. Těmito zlomovými body jsme prošli a de facto se nic zásadního nestalo, čímž se počáteční manévrovací prostor postupně zužoval. Do systému institucionalizovaného rozkrádání se časem ochotně zapojily všechny parlamentní strany a dnes je pevnou a dá se říci nezbytnou součástí jejich existence. Vždyť jsou to jen makety skutečných občanských stran, všechny dohromady mají pár desítek tisíc členů a bez vykrádání veřejných rozpočtů by se rozhodně nemohly mít tak, jak se mají - lidově řečeno, ani by si neškrtly. Kdyby nebylo systematické korupce a rozkrádání, žádná z parlamentních stran by nemohla fungovat v rámci stávajících parametrů. Kdo to nechápe a nedomyslel to, měl by k tématu korupce vzít time out.

Jak to celé souvisí s jednáním a motivacemi jednotlivců? V této chvíli bohužel již nijak zvlášť. Jednotlivec v politickém systému buď hraje podle zmíněných pravidel, tak jak jsou nastavena, nebo se v něm neudrží, je vyselektován. Bylo by jistě zajímavé vědět, kolikanásobek částky, na kterou si přišli tři exposlanci ODS odchodem ze sněmovny, berou ti, kdo se nad nimi dnes "naprosto autenticky" rozhořčují, bokem vedle svých poslaneckých platů od lobbistů všeho druhu za ochotu podpořit svým uplaceným hlasem to či to. Že lobby poslance nakoupila, to se dá zjistit z jejich projevů a hlasování, leccos v nestřeženém okamžiku vypadne z jejich asistentů. Konkrétní částky se zjišťují už hůře a přiznám se, že mě zde ani v principu příliš nezajímají. Podstatné je, že se korumpuje systematicky a poslanec, který se zkorumpovat nenechá, má mizivou šanci zafinancovat volební kampaň.

Představa, že teď vyhmátneme několik jednotlivců a tím, že je exemplárně potrestáme, celý tento systém nabouráme, je neskutečně naivní. Naivnější je už snad jen misionářské přesvědčení, že "Češi nevědí, co je korupce" a proto a jen proto to zde vypadá, jak to vypadá.

Jenže Češi samozřejmě velmi dobře vědí, co korupce je. Ale také vědí, co se z blahovolného zahraničí velmi snadno přehlédne: Tato korupce má systémový charakter a tak jako kapitalismus samotný, ani ona už nezávisí na mentalitě, která stála u jejího vzniku. Stal se z ní všeprostupující systém, ve kterém vytažení několika malých ryb zmůže asi tolik, co na konci minulého režimu obdobná kauza Babinský.

Nejde a nemůže jít o to exemplárně trestat poražené v českém politickém systému za údajnou nezákonnou korupci, jestliže vítězové za skutečnou systematickou korupci trestáni nejsou a ani nebudou. A přirozeně, ani žádná "osvěta" zde nic nespraví, ledaže by vedla k výrazné změně voličského chování, například k nevoličským kampaním proti systémové politické korupci jako takové.

Vytahování jednotlivých druhořadých případů politické korupce z celého kadlubu korupce systémového charakteru připomíná třeba podobné vypichování jednotlivých kauz exekutorů, zatímco kancelář Hradu řídí šéf vymahačské firmy a nikdo to kvůli jeho postavení nepovažuje za problém. Někdy to celé působí dojmem, že jednotliví exekutoři na sebe v rámci konkurenčního boje prostě napráskají médiím nechutnosti, tak jako politické strany důsledně mlčí ke svým prohřeškům a vyžívají se v hlasitém odsuzování hříchů politických protivníků. Je to ze strany původců notně cynická a účelová hra a nechtěl bych být v kůži těch naivních lidí, kteří toto celé berou at face value a budou za pár měsíců muset obhajovat, kam to dospělo.

Dokud nedojde k důkladné reformě financování politických stran, veškeré hony na jednotlivé korupčníky si můžeme ušetřit, protože na uprázdněná místa ochotně a bez rozpaků nastoupí okamžitě noví a budou v rozkrádání státu pokračovat s o to větší vervou, oč vyšší jsou nyní jejich "podnikatelská rizika".

0
Vytisknout
7417

Diskuse

Obsah vydání | 25. 6. 2013