JAK SI POČÍNALA VLÁDA ODS A TOP 09 V OBLASTI ZEMĚDĚLSTVÍ:

Nesoběstační

20. 9. 2013 / Marek Řezanka

Většina lidí v České republice je zaměstnána ve službách a v průmyslu, a z tohoto hlediska by se mohlo zdát, že zemědělství již tak důležité není.

Důležitost zemědělství je ovšem nepřehlédnutelná. Je krátkozraké spoléhat se na dovoz potravin. Nikdy nelze říci, kdy dojde (a k jak rozsáhlé) celosvětové potravinové krizi, kdy ta která plodina bude nedostatková. Soběstačnost v zemědělské produkci by tak měla být samozřejmostí.

Analýzy Marka Řezanky k volbám:

Marek Řezanka, O životním prostředí: Z čeho (ne)lze těžit

Marek Řezanka, O zdravotnictví: Když systém onemocní

Marek Řezanka, Hra o školství

Marek Řezanka, Kultura na odpis

Marek Řezanka, Když doprava kulhá na obě nohy

Marek Řezanka, Blýskání na nečasy: O českém průmyslu

Mark Řezanka, Zemědělství: Nesoběstační

Nad neuspokojivým vývojem v této oblasti se zamýšlí např. F. Čuba:

"České zemědělství zaniká a dost možná zanikne. V roce 1989 vykazovalo produkci ve výši 108 miliard korun a v současné době je to 67 miliard korun. Zemědělská produkce klesla řádově o 40 procent a analýzy do budoucna hovoří o pouhých čtyřiceti miliardách."

Mezi dlouhodobé problémy českého zemědělství patří:

1) (Ne)schopnost vyjednat v EU pro české zemědělce co nejpřijatelnější podmínky

2) Problematika státních dotací a výkupních cen zemědělských plodin a produktů

3) Eroze půdy

4) Soustavná likvidace zemědělské půdy, redukce pastvin, zastavování zemědělských ploch

Problematice českého zemědělství se dlouhodobě mj. věnuje také geolog a publicista, Václav Cílek, jenž upozorňuje na následující fakt: "Půda je nejcennější komoditou, jakou člověk má. Druhá polovina 20. století na to v opojení průmyslem a obchodem poněkud pozapomněla, ale na začátku 21. století se tato myšlenka vrací mnohem silnější. Mnoho států dnes skupuje půdu v zahraničí, Číňané kupují půdu v Africe, arabští šejkové zase v Kazachstánu.

Česká republika je na tom divně; ceny půdy u nás klesají, zejména proto, že hlavně na Jižní Moravě eroze způsobuje výrazné snižování kvality (a tedy výnosnosti). To by mohlo mít obrovské důsledky -- kvalitní půda umožňuje vypěstovat až dvakrát tolik potravin, než neúrodná."

Podle Cílka by v nejbližší době mohly ceny zemědělské půdy vzrůst až desetinásobně.

K erozi půdy se soustavně vyjadřuje také předseda Agrární komory, Jan Veleba: "Protierozní opatření jsou potřeba, ale žádné opatření od stolu nepomůže situaci v českém zemědělství. Vraťme do České republiky zákonitosti, které tu byly. Bez skotu, bez zelených ploch to půjde obtížně."

Za velmi nešťastný trend považuje Veleba snižování počtu dobytka.

"Z krajiny na mnoha oblastech zmizely pícniny, vojtěšky, jetele a trávy, které zadržují vodu, udržují strukturu půdy a zlepšují humus," popisuje nepříznivý vývoj Veleba s tím, že úbytek travnatých ploch a luk je podle něho způsoben právě redukcí skotu, který by je spásal. Za posledních 20 let mělo v České republice zmizet přibližně 530 tisíc hektarů travin.

Veleba kritizuje masivní pěstování obilí a řepky a přiklání se k návratu k chovu dobytka.

Václav Cílek potom klade důraz na existenci zahrádek.

"Dnes žije ve městských oblastech zhruba 60 procent evropské populace. Před druhou světovou válkou to bylo 40 procent a většina těch lidí měla příbuzné na venkově, kteří byli producenty potravin. To znamená, že téměř každá rodina znala někoho, kdo sám vyrábí potraviny. To dnes není. Protože ani necelá čtyři procenta lidí se u nás zabývají zemědělstvím. Situace je čím dál tím svízelnější, proto je potřeba využívat globalizace k omezení zranitelnosti. A co musí být podle mě také řečeno, je nezapomínat na potenciál zahrádek. Málo platné, je hloupost rušit zahrádky."

Kabinet P. Nečase se výše zmíněnými problémy příliš nezabýval. Během tří let se na ministerstvu vystřídali dva ministři, a to I. Fuksa a P. Bendl (oba ODS).

K odvolání Fuksy se vyjádřil Richard Svoboda, který měl tlumočit výtky P. Nečase na exministrovu adresu:

"Vedle veřejně známých argumentů premiér uvedl i neuspokojivé výsledky tendru v Českých lesích, které mohou vést k monopolnímu ovládnutí těžby dřeva."

Na společnost Lesy České republiky člověk v souvislosti s Nečasovým kabinetem naráží skoro na každém kroku. Významnou funkci v nich měl kdysi exministr spravedlnosti P. Blažek (ODS), který byl tehdy odvolán, protože v souvislosti s touto funkcí neměl důvěru P. Nečase. Tu získal až jako ministr spravedlnosti. Lesy ČR figurují též ve zprávě BIS, která upozornila na alarmující stav propojení organizovaného zločinu se státní správou. Vláda na tuto velmi znepokojivou zprávu v podstatě nijak nereagovala.

Fuksu vystřídal ve funkci P. Bendl, který se stává specialistou ODS na jakýkoli resort. Za Topolánkovy vlády nahradil na dopravě ostře kritizovaného A. Řebíčka, aby pak na jeho dílo plynule navázal.

Ani v oblasti zemědělství s nějakým systémovým řešením nepřišel.

Ačkoli skoro v každé větě bývalých koaličních stran zazníval pojem "zodpovědnost", na poli zemědělství jsme za její vlády zůstali nadále nesoběstačnými.

Ghetta vpřed

Kromě úrovně vzdělanosti, kvality a dostupnosti zdravotní péče a sociálního zabezpečení je důležitým znakem každé společnosti, jak v ní lidé bydlí.

Mezi dlouhodobé problémy v České republice patří, že obce se zbavují bytového fondu a jaksi se nemyslí na lidi, kteří se z nejrůznějších důvodů ocitají v situaci, že na bydlení nemají. Nebylo výjimkou, že obec prodala nemovitost relativně levně, aby ji její nabyvatel později prodal mnohem dráž.

V posledních letech jsme narazili na další rozpor mezi honbou za ziskem a zájmem občanů. Jedná se o případy, kdy developerské firmy nahánějí sociálně slabé do ghett.

Je-li systém nastaven tak, že cokoli je motivováno především svou ziskovostí, nemůže jakákoli sociální síť pro potřebné účinně fungovat. Zájmy těch, pro něž je taková síť nezbytná, jsou v přímém rozporu s motivy těch, kteří chtějí na zoufalé situaci druhých vydělat.

Příkladem jsou např. ubytovny, jež neplní sociální funkci. V některých regionech není jasné, kolik lidí a v jakých podmínkách se v různých ubytovnách vůbec nachází.

"Známe jen kapacitu nahlášených ubytoven, ale máme podezření, že v nich bydlí o 30 až 40 procent lidí víc, než by mělo," prozrazuje Karel Sibinský, starosta Ostravy-Jihu.

"Domlouváme se na tom se stavební policií, sociálními pracovníky, hasiči i hygieniky," podotýká místostarosta obvodu Radim Miklas. Podle něho se na území obvodu vyskytuje šest velkých ubytoven asi pro dva tisíce lidí. "Chceme všechny důkladně prověřit z hlediska stavebního zákona, požární bezpečnosti i hygienických předpisů. Pokud nebude vše v pořádku, budou je majitelé muset uvést do řádného stavu nebo zavřít," říká Miklas a netají se tím, že obvod by se ubytoven rád zbavil. "Zatímco jejich majitelé vydělávají značné sumy, obvodu přináší koncentrace tohoto typu podnikání jen problémy se zvýšenou kriminalitou."

Jak je ale pamatováno na lidi, kteří mají se sháněním dostupného bydlení problém?

Ministrem pro místní rozvoj byl po celou dobu působení kabinetu P. Nečase Kamil Jankovský (VV, později LIDEM). Jak se za jeho působení na ministerstvu hospodařilo?

Zpráva Nejvyššího kontrolního úřadu poukázala na poněkud zvláštní hospodaření ministerstev (zvláště přihlédne-li se k logu Nečasova kabinetu, jímž bylo: Šetřit, šetřit, šetřit -- a to za každou cenu). Nejvyšší sumy ministerstva zaplatila za konzultační, poradenské a právní služby. Během dvou let šlo o nárůst až o desítky procent. U ministerstva průmyslu to bylo o 67 procent, u ministerstva pro místní rozvoj činil nárůst 44 procent a u ministerstva životního prostředí celkem 91 procent. Rekordní meziroční růst nákladů na právní, poradenské a konzultační služby zaznamenali kontroloři v případě ministerstva průmyslu. V roce 2011 za ně ministerstvo zaplatilo 42 milionů korun, což je více než dvojnásobek oproti roku 2010.

Ministerstvo pro místní rozvoj si zase nechalo externí advokátní kanceláří zpracovat třístránkové kontrolní stanovisko za celkem 240 tisíc korun. Tentýž resort pak zaplatil 1,1 milionu korun za sepsání směrnice, koncepčních návrhů a metodických materiálů k problematice centralizovaného zadávání veřejných zakázek. A to přesto, že na dvou odborech zabývajících se touto tematikou v té době pracovalo celkem 48 zaměstnanců (Více ZDE).

Smutným symbolem doby se stal boj za domy v Přednádraží (kdysi výstavní domy s fungující infrastrukturou).

"Lidé, kteří nyní kladou možná už poslední a marný odpor úřednické (z)vůli, nejsou žádní kočovníci z důvodu kulturní identity, ale snadno se mohou stát kočovníky z donucení. Vyhnanci. Pravidla "volného trhu" jsou jasná -- toho, kdo překáží v dobývání maximálního zisku, je třeba odsunout ze zóny "volného obchodu" do zóny, kterou by někteří nejraději obehnali zdí či ostnatým drátem", píše mj. ve svém článku Přednádraží za nádražím v Deníku referendum Martin Škabraha (Deník referendum, 9. 8. 2012).

Mělo by být alarmující, že se ve společnosti zvedá zášť vůči "sociálně vylučovaným", aniž se řeší, co je sociálně vylučuje -- a kdo může být v krátkém časovém horizontu dalším na tapetě. Vytvářením ghett se žádná společnost chlubit nemůže. Vizitka vyspělé demokracie to rozhodně není.

0
Vytisknout
6700

Diskuse

Obsah vydání | 20. 9. 2013