Bude Obama bojovat za velké Turecko, jako Bush bojoval za Írán?

23. 9. 2014 / Karel Dolejší

Americká invaze do Iráku v roce 2003 nakonec nejvíce prospěla Íránu. Ten se zbavil významného protivníka a naopak ve finále získal v jeho zemi rozhodující politický vliv.

Prokáže nyní Barack Obama tutéž čest stále riskantněji manévrujícímu Turecku?

Stručně shrňme. Když "Islámský stát" v Iráku zahájil tažení proti kurdským oblastem, nejlogičtější pro americký letecký zásah byla letecká základna Incirlik v Turecku. Místo toho americké letouny startovaly na bojové mise z letadlové lodě v Perském zálivu a musely se k cíli na severu dostat přes podstatné části Iráku. Je zjevné, že Turecko se k použití Incirliku v této operaci postavilo negativně.

Nyní, když se obdobné události odehrávají v syrském Kurdistánu (kam mimochodem uprchla značná část iráckých civilistů pronásledovaných islamisty), Turecko uzavřelo hranici. Přes tu se na sever snaží dostat desetitisíce uprchlíků a na jih naopak stovky tureckých kurdských veteránů z vojenských a polovojenských složek, kteří chtějí pomoci kolegům v Sýrii. V současnosti jsou dokonce hlášeny střety kurdských dobrovolníků s tureckou policií ZDE.

Ale to není vše. Thomas Seibert napsal pro Daily Beast článek, v němž s odvoláním na turecký islamistický web Takva Haber, vyjádření tureckého prezidenta a opozice informuje o tom, že Turecko vede s "Islámským státem" diplomatická jednání - a dost možná mu dokonce proti Kurdům pomáhá ZDE. Seibert informuje také o obviněních, že islamisté jsou z Turecka zásobováni zbraněmi.

Turecko je formálně součástí americké koalice ochotných proti "Islámskému státu", nicméně s jeho ochotou to zjevně vypadá dosti bledě. Na probíhající letecké kampani se nepodílí. Mnohé jeho akce ve skutečnosti islamistům napomáhají - bez ohledu na to, zda se potvrdí zprávy o dodávkách zbraní - a stalo se jediným státem, který s islamisty vyjednává.

Je možné, že turecký prezident Erdogan předjímá výsledek zflikované americké války proti islamistům v Sýrii a Iráku předznamenaný tím, že v Iráku zbývá ujít ještě velmi dlouhou cestu k politickému řešení, které by islamisty izolovalo od sunnitského obyvatelstva, a v Sýrii není dokonce žádné takové řešení ani na obzoru. Teď se Erdogan oficiálně tváří jako americký spojenec. Kdyby náhodou USA svou válku vyhrály, byl by mezi vítězi. Ve střednědobém výhledu se však dost možná připravuje spíše na to, že "Islámský stát" americký útok nakonec přežije a právě Turecko se pak stane jeho nejdůležitějším partnerem.

Erdogan sám zvyšuje vliv konzervativního islámu na tureckou politiku, což mu vzájemnou akomodaci s fanatiky u sousedů může velmi usnadnit. Oslabený "chalífát" po americkém útoku může někdy v budoucnosti rezignovat na některé ambice a uzavřít s islamistickým Tureckem přinejmenším smlouvu o neútočení. Přinejhorším by konzervativnímu muslimovi Erdoganovi mohl nabídnout i nějakou formu integrace a tím de facto částečné obnovení někdejšího osmanského impéria.

V každém případě turecký přístup k islamistům v Sýrii a Iráku je velice podezřelý. Američané by si měli co nejdříve připustit, že narychlo naplánovaná válka proti "Islámskému státu" nakonec může být opět v nejlepším zájmu úplně jiné mocnosti, než Spojených států amerických.

0
Vytisknout
4221

Diskuse

Obsah vydání | 25. 9. 2014