Když popularitu zaměňujete s mocí a vlivem, skončíte jako tajtrlík

23. 4. 2015 / Karel Dolejší

Ruský prezident Vladimir Putin byl letos čtenáři amerického časopisu Time vyhodnocen jako nejvlivnější osoba současného světa ZDE. V první pětce se umístil jako jediný ze světových politiků.

V žebříčcích nejmocnějších lidí světa sestavovaných Forbesem Putin v posledních letech pravidelně poráží Baracka Obamu ZDE.

V žebříčcích obliby si ovšem Putin ani další ruští politici až tak dobře nevedou. Barack Obama je bezkonkurenčně nejoblíbenějším politikem na Twitteru ZDE, kde se v top ten neumístil ani jediný ruský politik.

Vycházíte-li z předpokladu, že abyste měli ve světě moc a vliv, musíte být především oblíbení jako každá jiná marketingová značka, můžete se dočkat nepříjemného překvapení: Budete sice shledáváni zábavným, ale nikoliv nutně vlivným. Barack Obama jako prezident je obecně ve světě považován za slabého a podle toho k němu velká část jeho zahraničních partnerů přistupuje. Například v Moskvě ho vůbec neberou vážně. Z průběhu jednání o íránském jaderném programu je zřejmé, že v Teheránu je to velmi podobné. Ze zákulisí EU pronikají zprávy, že i někteří levicoví evropští politici považují Obamovu zahraniční politiku dokonce za ještě horší, než byla politika jeho předchůdce.

To vše při 47,3 milionech followerů na Twitteru v polovině roku 2014.

Virtuální politika má svá úskalí, jak na vlastní kůži velmi tvrdě okusili třeba twitteroví revolucionáři v Íránu či Egyptě. Jejich úspěch a obliba je svého času opily natolik, že vůbec nezaznamenali existenci a mocenský vliv těch, kdo jejich virtuální realitě klasickými mocenskými prostředky zlomili vaz.

Obecně jde ovšem o širší kulturní problém související s proměnou modelu maskulinity, kterou Obama reprezentuje podobně, jako svého času John F. Kennedy. Ten kdysi prosadil přechod od modelu upjatého konzervativního politika k moderní mužnosti; Obama zase reprezentuje postmoderní maskulinitu virtualizovanou, téměř vždy příjemnou a vstřícnou, nekonečně komunikativní - a když na to přijde, důsledně nerozhodnou a uhýbavou.

Jak je vidět z žebříčků Time a Forbesu, dokonce ani mnoho Američanů si už nemyslí, že takové vlastnosti postačují k řízení zatím stále ještě nejsilnější země světa.

0
Vytisknout
4006

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2015