Vietnam po čtyřiceti letech:

Jak se komunistické vítězství proměnilo v kapitalistickou korupci

22. 4. 2015

V únoru 1968 vyvraždili a vypálili jihokorejští vojáci vesnici Ha My. Usmrcených 135 obyvatel nahrnuli buldozery do hromadných hrobů.Na místě dnes stojí památník, na němž je báseň, hovoříci o korejském masakru. Nedávno monument navštívili korejští diplomaté a stěžovali si, že báseň je vůči Jižní Koreji nepřátelská. Vietnamská vláda nařídila, aby byla vytesaná slova básně zakryta zástěnou s lotusovými květy.

Vietnamci, kteří ve válce zvítězili, umožnili straně, která prohrála, aby její význam definovala. Proč? Jižní Korea je dnes největším investorem ve Vietnamu a nabídla, že zaplatí místní nemocnici, pokud Vietnamci báseň skryjí. A tak vietnamská vláda souhlasila, nemohla si dovolit nesouhlasit. A to je, v kostce, co se děje s Vietnamem od té doby, co tam před čtyřiceti lety, 30. dubna 1975, skončila válka.

Reportér Nick Davies pobýval nyní měsíc ve Vietnamu a z rozhovorů s farmáři, intelektuály, akademickými odborníky a válečnými veterány z obou stran bojové fronty zjistil, že Vietnam byl donucen k přijetí nejrůznějších zkreslení historie a kompromisů kvůli ziskům. Spojeným státům se podařilo prosadit falešnou verzi příčiny vietnamské války a jejího průběhu. Přestože Američané prohráli, vrátili se s daleko mocnějšími zbraněmi financování a donutili Vietnamce, aby se vydali po cestě, kterou si nezvolili. A teď nejvíce lžou vietnamští vedoucí politikové.

Doboví svědkové svědčí o tom, že Vietnamci bojovali proti Američanům, protože chtěli vytvořit socialistickou společnost. Francie totiž předtím jako koloniální pán Jižního Vietnamu se chovala tak otřesně, že to vedlo k vzniku odcizení Vietnamců vůči západnímu světu. Vietnamci chtěli komunismus. Americká interpretace války tvrdí, že Američané provedli invazi, aby zabránili komunistickému severnímu Vietnamu okupovat "demokratický" Jih. Ve skutečnosti dva odlišné Vietnamy neexistovaly. V roce 1954, navzdory vítězství vietnamské armády, se Francie a jeji západní spojenci nechtěli vzdát jižního Vietnamu. Na mezinárodní konferenci v Ženevě se dohodly všechny strany, že bude země dočasně rozdělena na Severní a Jižní Vietnam, než po volbách v červenci 1956 vznikne nová celovietnamská vláda.

Později přiznal americký prezident Dwight Eisenhower, že kdyby Západ ty volby dovolil, asi 80 procent Vietnamců by hlasovalo pro Viet Minh a pro novou socialistickou společnost. Američané to ale nedovolili. Namísto toho CIA instaalovala prostřednictvím kombinace úplatků s násilím novou vládu v Saigonu, v jejímž čele stál katolický politik Ngo Dinh Diem. Byl to autokrat a korupčník, ale byl to antikomunista a byl pro Ameriku. V říjnu 1955 CIA zfalšovala v Jižním Vietnamu volby a ustavila Diema prezidentem. Celostátní volby byly zrušeny.

Nejprve USA financovaly pouze francouzskou válku ve Vietnamu, pak začaly do Vietnamu posílat vlastní vojáky. Během vietnamské vályk zahynulo až 3,8 milionů lidí.

Slavný britský zahraniční korespondent James Cameron charakterizoval americkou válku jako "urážku mezinárodní slušnosti, jako něco odporného a absurdního". V roce 1965 napsal o cestě k válce: "Bylo to neobratné a kruté a bezmyšlenkovité. Krok za krokem dělal Západ chyby a propadl dilematu, jemuž nikdy pořádně neporozuměl a o které nikdy neusiloval. Od začátku mluvil Západ ve frázích.

Lidé ve Vietnamu si dodnes pamatují to násilí a svůj strach.

Spojené státy shodily na VIetnam více výbušnin než použili Spojenci proti Německu a Japonsku za druhé světové války. Používali také napalmové želé, které se přilepilo na oběti a pak jim peklo kůži, používali bílý fosfor, který pálil tělo až na kost, tříštivé bomby a 73 milionů litrů jedovatých chemikálií, včetně 43 milionů litrů látky Agent Orange, která likvidovala vegetaci a způsobovala choroby těm, kteří tomu byli vystaveni.

Spojené státy také bombardovaly Hanoj, město plné civilistů bez letectva, které by ho mohlo ochránit. Americká pozemní ofenzíva byla stejně brutální. Medializovaný masakr ve vesnici My Lai byl jen jedním z mnoha. Američané systematicky vybíjeli civilní obyvatelstvo, byli to pro ně jen "rákosníci". Mučili vězně ve věznicích.

Lidé nadšeně oslavovali komunistické vítězství v roce 1975. Země ale byla zničená. Silnice, železnice, mosty a kanály byly zničené bombardováním. Po celém venkově bylo množství nevybuchlé munice, často pod vodou v rýžových polích, kde pracovali zemědělci. Na pěti milionech hektarů země byla zničená vegetace. Dvě třetiny vesnic v Jižním Vietnamu bylo zničených. Vláda si musela poradit s 10 miliony uprchlíky, milionem válečných vdov, 880 000 sirotky, 362 000 válečnými invalidy a 3 miliony nezaměstnaných.

Inflace dosahovala 900 procent. Spojené státy na konferenci v Paříži příslíbily, že poskytnou 3,5 miliardy dolarů na znovuvýstavbu země. Neposkytly nic. Naopak požadovaly, aby vietnamská vláda splatila půjčky, které si vzal jihovietnamský, proamerický režim. Spojené státy uvalily na Vietnam obchodní embargo. Přiměly MMF, Světovou banky a UNESCO, aby odepřely Vietnamu pomoc.

Nakonec začal vietnamský socialistický projekt kolabovat. Přijal hrubou sovětskou politiku, v jejímž rámci museli zemědělci odevzdávat svou sklizeň za potravinové lístky. Začátkem osmdesátých let musel režim povolit zemědělcům prodávat soukromě své přebytky, takže se začal vracet kapitalismus. Koncem osmdesátých let přijala strana oficiálně politiku "tržní ekonomiky se socialistickou orientací".

Vietnamská vláda se začala chovat vstřícně vůči USA. Přestala požadovat odškodné a splatila dluhy předchozího proamerického režimu. V roce 1994 Spojené státy zrušily obchodní embargo. Světová banka, MMF a další dárci začali pomáhat. Ekonomika začala růst rychlostí 8,4 procent ročně. Vietnam se brzo stal největším světovým vývozcem rýže.

V devadesátých letech ještě velká část komunistické strany bránila socialismus před novou vlnou kapitalismu. Režimu se podařilo odstranit většinu chudoby. Po ukončení války žilo pod hranicí chudoby 70 procent Vietnamců. V roce 2000 to bylo 32 procent Vietnamců. Vláda vybudovala novou síť základních škol ve všech komunitách a také síť středních škol. Vybudovala také základní strukturu zdravotnictví.

Pod mezinárodním tlakem se však situace po roce 2000 změnila. Vietnam byl donucen schválit prodej státní ekonomiky. Uzavřel také obchodní dohodu s USA a od r. 2006 se stal členem Světové obchodní organizace. Západ nakonec vyhrál.

Novinář Nguyen Cong Khe apeloval loni v listopadu v deníku New York Times na vietnamskou vládu, aby povolila svobodný tisk. Na internetovém serveru, který nyní ve Vietnamu provozuje, píše, že vedení Vietnamské komunistické strany zradilo svou vlastní věc. Tentýž názor má i mnoho dalších lidí.

Saigon je nyní městem korupce, obrovského bohatství i obrovské bídy jako v každé rozvojové zemi. Khe odhaduje, že z každých 10 dolarů určených pro jakýkoliv státní projekt jich 7 končí v něčí kapse.

Podle Transparency International je Vietnam dnes jednou z nejzkorumpovanějších zemí na světě. Vietnam byl vždycky postihován korupcí. Avšak nyní je zvlášť silná. Kritikové poukazují na to, že to způsobila především privatizace vietnamských státních podniků. Politikové a státní činitelé se stali řediteli nových soukromých firem.

Vietnam se už nestará o své chudé. Zpráva Světové banky z roku 2012 poukázala na to, že se ve Vietnamu znovu prohlubuje nerovnost. V letech 2004-2010 poklesl příjem nejchudších deseti procent obyvatel o 20 procent. Nejbohatších 5 procent obyvatelstva nyní dostává celou čtvrtinu veškerých příjmů v zemi.

Nejhorší nerovnost je na venkově. Miliony farmářů byly vyhnány z půdy, kde se stavějí nové továrny a silnice. Vlna chudých zemědělců zaplňuje města. Spolu s propuštěnými zaměstnanci bývalých státních podniků se živí v tzv. "neformálním sektoru", v robotárnách či na chodnících. Tito lidé nemají žádnou existenční jistotu ani právní ochranu.

Zdravotnictví a školství už nejsou zadarmo. Vietnam skončil s nejhorším možným řešením: autoritářský socialistický systém, který používá neoliberální ideologii trhu bez přívlastků. Důsledkem je, že Vietnamci přicházejí o své peníze i o svá občanská práva, zatímco miniaturní elita si plní kapsy a skrývá se za rétorikou socialistické revoluce. To je největší lež ze všech. Jak uvedl jeden bývalý bojovník: "Jsou to rudí kapitalisté."

Kompletní článek v angličtině ZDE

0
Vytisknout
7844

Diskuse

Obsah vydání | 27. 4. 2015