Poděkování

9. 1. 2018

čas čtení 3 minuty


Vážený pane Čulíku,

je tomu už 3 roky a pár dnů, co jste zveřejnil můj dopis na Vašich stránkách (https://blisty.cz/art/75675-zaslouží-si-tento-člověk-likvidaci-nebo-pomoc.html) a rád bych vám, a vašim čtenářům, ještě jednou poděkoval a podal krátký update toho, co se za tři roky stalo.

Musím říct, že mi to dalo druhou šanci žít zase normální život a že bych to bez pomoci asi už moc dlouho nevydržel. V jednom z mých posledních emailů jsem se zmiňoval o tom, že jsem se snažil najít něco v zahraničí (v Maďarsku), protože zůstat v ČR pro mne nemělo žádný smysl, píše Vincent Adam.



Krátce před Štědrým dnem v roce 2014 mi přišlo kladně vyjádření na jednu dobrovolnickou pozici s ubytováním, o kterOU jsem se ucházel v jednom z hostelů v Budapešti. Ačkoli to byla nabídka jenom na dva měsíce, tak jsem ji přijal, abych si to aspoň vyzkoušel.

Během prvních dvou měsíců v Maďarsku jsem kontaktoval bezpočet dalších hostelů a snažil se najít něco navazujícího, což se mi podařilo. Našel jsem další hostel, který mi poskytl ubytování a dokonce jsem dostával nějaké kapesné za každou směnu.

Po roce a půl se mi podařilo našetřit dost peněz na to, abych měl dostatečně rezervy na přestěhování do Británie. Ačkoli jsme z toho měl velký strach, protože to byla celkem vabank hra a bál se počáteční byrokracie a vysokých nákladů, tak všechno šlo poměrně hladce.

Po pár dnech v Británii jsem si našel také práci, kde jsem dostával výplatu každý týden a po pár měsících se mi podařilo našetřit dost peněz na to, abych mohl začít žít důstojněji a bez strachu.

V září jsem se přihlásil na Open University  a začal dokonce studovat forenzni psychologii, ačkoli je to pro mne trochu náročnější než pro ostatní (rodilé mluvčí), tak moje výsledky jsou překvapivě slušné (73-75% - to je jednička, pozn. red.).

Ani jedno z toho by nebylo možné, bez pomoci Vás a vašich čtenářů, kteří mi skutečně pomohli se odrazit od mrtvého bodů.

I můj otec mi nakonec pomohl, také mi před Vánoci poslal 1.000 Kč a následně mi v email napsal následující: "Myslím , že jsi dostal nekonečně víc, než sis zasloužil, protože tisíc děleno nulou je nekonečno. Ty jsi byl v počtech slabý, tak to asi nepochopíš, ale ta tisícovka je celá z dědictví a současně celá ode mne k Vánocům. Ale stále je jen jedna, ne dvě. Průnik množin. Vím, že špatně chápeš psaný text, ale zkus si to ještě jednou přečíst."

Od doby, co jsem odjel do zahraničí jsem s rodinou pro jistotu přerušil kontakt a žije se mi tak nějak lépe.

Ještě jednou, děkuji vám za druhou šanci.

S uctivým pozdravem,

Adam

0
Vytisknout
11206

Diskuse

Obsah vydání | 11. 1. 2018