Babišova aféra na pozadí Trumpova bizarního lavírování

22. 11. 2018 / Daniel Veselý

K aktuální aféře českého premiéra se o překot vyjadřují všichni tuzemští komentátoři a analytikové. Patrně nejvýstižnější komentář napsal šéfredaktor webu A2larm Jaroslav Fiala, podle nějž české sdělovací prostředky hrají Babišovi do karet, neboť nebyly schopny oslovit lidi, kteří nemají čas konzumovat on-line zpravodajství ani investigativní reportáž Sabiny Slonkové a Jiřího Kubíka.

Celostátní tisk a televize o údajném únosu premiérova syna na Krym informovaly až v době, kdy se do hry vložila protibabišovská opozice požadující jeho odstoupení. Většina Čechů, potažmo Babišova elektorátu, tedy „lidé pracující ve směnných provozech, zaměstnanci fabrik, důchodci, čtenáři bulváru a lidi, kteří (často vlastně z dobrých důvodů) nesledují radši vůbec nic“ se o celé kauze dozvěděla až ve chvíli, kdy premiérův PR tým přišel s osvědčenou historkou o spiknutí „novinářských hyen“.

Zdá se, že i tuhle bitvu - k nemalému rozčarování mainstreamových novinářů, již stále žijí ve slonovinové věži - český premiér ustál, přestože je jasné, že moc jeho autoritářského uskupení má zřetelné limity. Navíc mnozí Češi jsou alergičtí vůči vylomeninám městských elit (Babišova a Zemanova kytice v koši), recyklaci zdiskreditovaných politických figur, díky nimž dokázal Babiš hravě překreslit tuzemskou politickou mapu (Kalousek, Pospíšil a Němcová na protibabišovské demonstraci), či bezkrevnému vzývání demokratických hodnot a Václava Havla.   

Také americký prezident Donald Trump zažívá horké chvíle poté, co jeho favorizovaný saúdský despota podle všech dostupných důkazů nechal zamordovat novináře Džamála Chášakdžího. Oficiální vyjádření Donalda Trumpa k poznatkům CIA, která za zosnovatele vraždy označila saúdskoarabského prince Mohameda bin Salmána, je poměrně bizarní i na amerického prezidenta.

Ono je skutečně mistrovské umění zazdít zjevná fakta, vsadit na osvědčenou metodu, jíž je šíření strachu, navrch vše jaksepatří opepřit faktickými nesmysly a ještě se přitom tvářit jako velký státník bojující za to, aby byla Amerika zase skvělá. Trumpovi je zcela ukradené, zda Mohamed bin Salmán nechal Chášakdžího zlikvidovat. Zkrátka a dobře, americký prezident si může podat ruku s naším premiérem, třebaže Donald Trump je v tomto ohledu o několik koňských délek před Andrejem Babišem.  

Když Rijád nechá zavraždit jednoho prominenta, je to z geopolitického hlediska mnohem horší než desítky tisíc mrtvých dětí, které zemřely v důsledku saúdské intervence do Jemenu. Trump vyslal korunnímu princi jasný signál: Můžeš si dělat, co chceš, a v klidu si počkej, až budeš král. Vzhledem k pokročilému věku krále Salmána k tomu může dojít už brzy. A zrovna ve chvíli, kdy se v pouštním království proti korunnímu princovi začala formovat a sílit opozice, jí americký prezident vrazil dýku do zad. Nyní se lze spolehnout pouze na Kongres.

Donald Trump obdobně jako Andrej Babiš čelí neutuchající nevoli tradičních sdělovacích prostředků a silnému nepřátelství politické opozice, aniž by to výrazně otřáslo jeho mocenskou pozicí. Jenže ani jeden z nich není neprůstřelný. Komentátoři a analytikové by se proto měli pídit po tom, proč se tito političtí eskamotéři navzdory neuvěřitelné kaskádě lží, přehmatů a kiksů stále těší výrazné oblibě u značné části populace.

Jak je možné, že se na obou stranách Atlantiku dostávají k moci sociopati, kteří by ve skutečně fungující demokratické společnosti neměli sebemenší šanci uspět? Odpověď na tyto otázky již z velké části známe: Atomizace společnosti, odtržení tradičního establishmentu od většinové populace, výsměch a pohrdání klasických elit, majetkové rozdíly mezi jednotlivými segmenty obyvatelstva, past chudoby, rostoucí frustrace a vztek - což se zákonitě manifestuje u volebních uren. Je nezbytné tyto negativní jevy adresně pojmenovat a trpělivě pracovat na jejich odbourávání, třebaže se zdá, že jde o sisyfovskou dřinu.