Řím u křížku, aneb Brexit jako univerzální odstrašující příklad

31. 12. 2018 / Karel Dolejší

čas čtení 1 minuta
Italští poslanci bez zádrhelů schválili nový návrh státního rozpočtu vzniklý nadvakrát konzultací původního návrhu s Bruselem. Po spoustě silných "suverenistických" řečí na počátku kauzy byl deficit nakonec potichu opraven přesně podle požadavků unie.


Italští populisté jistě chtějí u své voličské základny bodovat - a pokud možno levně. Vědí však také, že spálením mostů do Bruselu by se v konečném důsledku voličům rozhodně nezavděčili. Vystoupením z unie a návratem k inflační liře by ve střednědobém měřítku nevyřešili prakticky žádný z problémů, s nimiž se potýkají. A od vyhrocování vztahů s Evropskou komisí na ostří nože těžko vede nějaká jiná cesta nežli přímo ven z unie.

Přitom kdo chce, má dnes přímo na očích navýsost ilustrativní příklad, jak taková cesta vypadá.

Stačí pohlédnout za Lamanšský průliv, kdysi zvaný též Anglický kanál.

Jestliže brexit fakticky přináší zkušenost odpovídající zakoušení dopadů středně vážné celostátní přírodní pohromy, je na každém příčetném politikovi i voliči, který z bezpečného odstupu přihlíží, aby zvážil, zda mu takový zážitek do poslední chvíle maskovaný nepřetržitým proudem nacionalistických žvástů stojí za to.

Italům evidentně nikoliv. A ani tvrdohlavým Polákům ne. Raději ve věci sporné reformy justice Evropě včas ustoupili.

A co takhle Čechům, jejichž zbožňovaný premiér se stále fatálněji utápí v problémech zapříčiněných defraudací evropských dotací, kterou zatlouká, zatlouká a zatlouká - jako cokoliv z jeho problematické minulosti, nač si jen vzpomenete?

1
Vytisknout
10020

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2019