Trump vystupňoval útok na vztahy mezi civilním a vojenským vedením

4. 1. 2019

Během dvou let Donalda Trumpa v úřadě jsme si zvykli na tak mnohé, od krutosti jeho migrační politiky přes dětinské chápání mezinárodního obchodu a zjevný strach z Putina až po ořezávání finančních trhů, napsal Tom Nichols. Příliš mnoho Američanů prostě přivyklo prezidentovým potrhlostem a přistupují k nim coby k normálnímu šumu na pozadí svých životů. Někdy Trumpovy překroucené myšlenky vedou k pouhým rozpakům; jindy provádí nebezpečné politické změny nebo tvítem zničí velký objem bohatství.

Nyní nicméně prezident otevřel Pandořinu skříňku vystupňováním útoků na vysoce postavené vojenské představitele. Žádný americký prezident si nikdy nedovolil ohrozit vztahy mezi civilním a vojenským vedením pro takovou nicotnou kauzu nebo z takové dětinské zlomyslnosti.

Američané o vztazích mezi civilním a vojenským vedením příliš neuvažují. To je dobře: Jde o známku zdraví politického společenství. Neznepokojujeme se představou tanků valících se North Capitol Street nebo parašutistů na Lafayettově náměstí. Nejsme takovou zemí. Ale prezident se vydal nebezpečnou cestou, když tvrdě napadl vojenské představitele, kteří ho kritizovali, zatímco masivně vychvaluje a slibuje zvýšit plat voličům v aktivní službě, o nichž věří, že jej podporují. Vzácné dědictví postavené na dvojitých pilířích vojenské poslušnosti civilistům a civilního respektu k vojenským profesionálům je nyní vážně ohroženo.

Prezident zahájil nový rok úrokem na generála ve výslužbě Stanleyho McChrystala, který v nedávném rozhovoru dal najevo, že by se nikdy nemohl stát členem Trumpovy administrativy, protože si myslí, že prezident je "nemorální". Trump se uchýlil k omezenému slovníku posledních let a tvítoval, že prezident Barack Obama vyhodil McChrystala "jako psa" a že je generál znám "velkou, hloupou hubou" a je "milovníkem Hillary".

Trump již v minulosti útočil na generály. Jakmile byl zvolen, obklopil se řadou dobře známých generálů, ale nejen aby se vyhnul obavám vlastní strany, ale také aby zářil odleskem jejich hvězd. Šéfem agentury pro vnitřní bezpečnost udělal Johna Kellyho a v rozporu s tradicí usiloval o výjimku od Kongresu, aby šéfem Pentagonu udělal nedávno penzionovaného generála námořní pěchoty Jamese Mattise dříve, než připouští zákon. Kongres uklidněný tím, že mezi Trumpem a Pentagonem bude muž Mattisova charakteru a zkušeností, souhlasil.

Penzionovaní generálové a admirálové představují neocenitelné národní zdroje, které by měly být povolávány do vládní služby zřídka a jen z nejzávažnějších důvodů. I když odejdou do důchodu, nikdy si doopravdy nesundají své hvězdy a postavit je na místo vysoce postaveného civilního lídra vyžaduje velkou opatrnost.

A co je ještě horší, je zásadně protiamerické znevažovat odvahu a schopnost vysoce postavených vojenských lídrů jen proto, že po návratu do civilního života vykonávají práva zaručená 5. dodatkem ústavy. Trumpova palba na všechny od Johna McCaina až po McChrystala by měla být považována každým člověkem dobré vůle za opovrženíhodnou, ale to je osobní soud, k němuž musí každý z nás dojít sám.

Z politického stanoviska nicméně to co prezident dělá je nesmírně nebezpečné. Bere v pochybnost charakter a kompetenci vysoce postavených amerických vojenských představitelů čistě z politických důvodů. Dává jasně najevo, že "chytří" generálové a admirálové jsou ti, kdo ho podporují, a "hloupí" a "selhávající" důstojníci jsou ti, kdo s ním nesouhlasí.

Jistě, penzionovaní generálové situaci ze své strany neusnadnili. Ale je to prezident, ne generálové a admirálové, kdo učinil z této nepředstavitelné situace součást nového normálu. Žádný moderní prezident nebyl při své kritice aktivních a penzionovaných vojenských profesionálů tak bezohledný. Když Trump prohlásil, že věci rozumí lépe než generálové - což je směšné tvrzení od takřka každého civilisty, pokud jde o vojenské záležitosti - zjevně to myslel vážně. A to znamená, že nerespektuje rady vojenských profesionálů, z jakéhokoliv směru.

Pokud bude Trump takto pokračovat - a on bude - budeme mít nejzpolitizovanější a nejrozdělenější armádu od dob války ve Vietnamu, nebo dokonce od občanské války. Generálové a admirálové budou čelit vyhlídkám na porušení svého profesionálního kodexu buď tím, že poskytnou radu, o níž vědí, že je udrží v milosti prezidenta, nebo ignorováním prezidentových rozkazů a ochranou vojáků v poli podle svého nejlepšího uvážení. Mužstvo si mezitím zvykne chodit na politická shromáždění, kde mu jeho velitel podkuřuje a probírá své spory s jinými volenými představiteli, zatímco oni slaví sílící kult osobnosti.

Zůstávám optimistou. Přísaha profesionálního důstojníka, stejně jako přísaha federálního úředníka, se skládá na ústavu. Muži a ženy v ozbrojených silách odolali horším pokušením než jsou prázdné vychvalování a iluzorní úplatky zoufalého prezidenta. Avšak v civilně-vojenských vztazích, tak jako v mnoha jiných oblastech národní bezpečnosti, budeme mít co napravovat, než to všechno skončí.

Podrobnosti v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
2455

Diskuse

Obsah vydání | 7. 1. 2019