Muellerova zpráva: Když se chováte jako gangster, vždycky vyhrajete

19. 4. 2019

Muellerova zpráva, i ve zcenzurované verzi obsahuje dostatečné množství munice k tomu, aby nynějšího amerického prezidenta zničila, ať v důsledku možného letošního impeachmentu, anebo v prezidentských volbách roku 2020. Její stránky potvrzují množství skandálů a přinášejí podrobná tvrdá fakta, která Trump vždy nenuceně bagatelizoval jako fake news. Že Mueller neučinil poslední krok a že neobvinil Trumpa jak ze spiknutí s Ruskem, tak z bránění průběhu spravedlnosti, vypovídá samo o sobě mnohé, o tom níže, píše Jonathan Freedland.

Muellerova zpráva je plná zatracujících důkazů, že Trump a jeho tým s nadšením vítali "rozsáhlé a systematické snahy" Ruska ovlivnit prezidentské volby roku 2016, že očekávali, že "budou mít volební prospěch z informací ukradených a rozšířených v důsledku ruského úsilí", že aktivně plánovali strategii své předvolební kampaně kolem každého nového zveřejnění emailů, hackersky ukradených ruskými výzvědnými službami z ústředí Demokratické strany, emaily, které byly pro ně nápomocně zveřejněny serverem WikiLeaks. (Mueller má dokumenty, které zaznamenávají, že Assange řekl svým stoupencům už v listopadu 2015, že "my jsme přesvědčeni, že by bylo daleko lepší, kdyby zvítězili Republikáni".)
 

A co víc, Trumpovi lidi, včetně jeho nejstaršího syna, se setkali s vyslancem Kremlu, který jim sliboval špínu na Hillary Clintonovou, Trumpův poradce se snažil vytvořit komunikační kanál s vládou Vladimíra Putina, a po celou dobu Trumpova kampaň popírala, že by se Rusko jakkoliv snažilo zasahovat do americké demokracie. Pro Muellera však toto nedosáhlo úrovně trestného činu, protože "spolupráce s jinými není konkrétní trestný čin". Mueller se  namísto toho rozhodl dát laťku tak vysoko, že se stala nedosažitelnou: potřeboval získat důkaz konkrétní "dohody" mezi Trumpem a Kremlem s cílem porušit zákon a zkorumpovat americké volby r. 2016. Bez takové konkrétní dohody, usoudil Mueller, nemůže být Trump trestně stíhán.

Vzorec chování v druhé oblasti, bránění průběhu spravedlnosti, je ještě pozoruhodnější. Zpráva zaznamenává 10 různých způsobů, jimiž se Trump snažil zastrašovat, podvádět či ochromovat ty, kteří ho vyšetřovali, včetně samotného Muellera. Trump nařídil svému právníkovi v Bílém domě, aby nechal Muellera vyhodit, pak, když to ten právník odmítl udělat, Trump mu nařídil, aby lhal, že mu to Trump údajně "nenařídil". Trump, z něhož se linou nadávky a bláboly, je podle Muellerovy zprávy ubohý newyorský pobuda, který lže ve dne v noci a nařizuje všem kolem sebe - včetně ředitelů výzvědných služeb - aby lhali také.

Proč tedy Mueller neobžaloval Trumpa z bránění průchodu spravedlnosti? Částečně je odpovědí skutečnost, že Muellera ovlivnila doktrína, že prezidenta ve funkci nelze obžalovat. Je to pozoruhodná logika, ve smyslu: "Protože jsme věděli, že Trumpa nemůžeme obžalovat, tak jsme žádné trestné činy nehledali."

Opakovaně Mueller učinil úsudky, které Trumpovy pomohly. Jistě, Trump chtěl bránit průchodu spravedlnosti, avšak to často blokovali jeho poradci, kteří "neplnili jeho příkazy", takže to jaksi zbavilo Trumpa viny. Když Trump odmítl se nechat Muellerem osobně vyslechnout, Mueller nepoužil svého práva prezidenta předvolat, "protože by to znamenalo zdržení" a on byl pod tlakem vyšetřování ukončit. Ukazuje se, že Mueller byl rozhodčím, který dovolil, aby ho zastrašoval zvlášť agresivní hráč.

Celé to ale vypovídá o něčem daleko více než o rozdílu osobností, kdy gangster Trump manipuluje své skautské vyšetřovatele. Je to o rozdílech v politické kultuře. Neboť Trumpův prezidentský úřad, odhalený ve veškerém svém hnusu v Muellerově zprávě, je založen na ochotě zlikvidovat pravidla a normy, které udržují při existenci liberální demokracii - a spoléhá pro svůj úspěch na neochotu zastánců liberální demokracie udělat totéž.

Takže Trump nemá absolutně žádné výčitky svědomí, když porušuje veškeré konvence, které udržovaly většinu jeho prezidentských předchůdců v civilizovaných normách chování. Například, prezident nemá nikdy zasahovat do práce ministerstva spravedlnosti. Richard Nixon tu hranici porušil a nakonec za to zaplatil svou funkcí. Avšak je jasné, že Trump považuje ministra spravedlnosti za svého osobního právního zástupce a Barr tuto roli rád začal hrát. Zatímco Barr zmanipuloval Muellerovu zprávu, Mueller dál dodržoval přesně ty principy, které Trump a Barr porušili, a dál poslušně  mlčel.

Je tady zásadní rozpor: Trump likviduje veškeré etické hranice, zatímco Mueller a lidé jako on upjatě dodržují všechny legální podrobnosti a nuance. Dodržují pravidla klášterního chování, zatímco jim před nosem vytváří mafiánský šéf chaos. To je obrovská síla autoritářských populistů a to nejen v USA: porušují veškerá pravidla a počítají s tím, že jejich oponenti budou civilizační pravidla dodržovat, a proto budou slabší. Je to ta známá výhoda zločince: hraje špinavě a ví, že vy se budete chovat slušně.

A přesto, Mueller neselhal. Předal Kongresu nabitý revolver a postavil Demokraty před dilema. Měli by svrhnout Trumpa na základě těch důkazů, které Mueller shromáždil? Konec konců, ústava požaduje, aby Kongres jednal proti prezidentovi, vinnému z "vysokých zločinů a chybného chování", to je kategorie, která není omezena stíhatelnými trestnými činy.

Problém je, že Demokraté nemají dvoutřetinovou většinu. Nemohou ale ignorovat to, co jim Mueller ukázal. To by přijali to, co Trump udělal: znormalizovali by jeho destrukci základních norem, dovolili by mu zlikvidovat ony bariéry, které stojí mezi liberální demokracií a voleným diktátorem, gangsterským státem.  Impeachment nebude politicky plodný. Možná se to ani nepodaří. Je ale povinností Demokratů.

Kompletní článek v angličtině ZDE

 
0
Vytisknout
3862

Diskuse

Obsah vydání | 23. 4. 2019