6. 5. 2019 / Daniel Veselý
Sdělovací prostředky projevují enormní zájem o bezvýchodný blízkovýchodní konflikt vždy, když je poměr mezi zabitými palestinskými a izraelskými civilisty asi 3:1, a nikoliv zhruba 30:1, jako tomu bylo v průběhu minulého desetiletí. A cílené zabíjení palestinských civilistů izraelskými snipery se mnohým jeví jako nelítostná, leč nutná obrana proti krvežíznivým džihádistům. Je zcela zjevné, že lidský život nemá vždy tutéž hodnotu, což pro takzvaný izraelsko-palestinský konflikt platí dvojnásob.
Po vzájemných provokacích mezi izraelskou armádou a palestinskými militanty izraelský premiér Benjamin Netanjahu nařídil masivní letecké a námořní útoky na pásmo Gazy. Izraelská armáda se chlubí, že zlikvidovala jednoho z velitelů Hamásu, nicméně izraelské drony usmrtily také těhotnou ženu a nemluvně. Rakety Hamásu a Islámského džihádu, jež do určité míry zneškodnil protiraketový systém Iron Dome, připravily o život tři Izraelce. Izraelská armáda vyvolala mezinárodní skandál, když zničila sídlo turecké státní tiskové agentury Anadolu; a hovoří se o možné pozemní izraelské ofenzivě. Ponechme stranou, že izraelský premiér čelí vážným obviněním z korupce, že je podezřelý ze spáchání válečných zločinů či že udržuje vřelé vztahy s ultrapravicovými lídry. Zcela očividným hybatelem vzájemných násilností je kriminální ekonomická blokáda udržovaná v chodu Netanjahuovou vládou a egyptskou juntou. Staronový premiér se cítí být pevný v kramflecích, jelikož neuvěřitelně vstřícná Trumpova vláda je jeho největší devízou. Tel Avivu za takové konstelace projde prakticky cokoliv.
Ti, kdo na vlastní kůži zažívají systematický útlak, jaký si v našich podmínkách nedovedeme ani představit, se jen stěží mohou chovat jako distingovaní milovníci opery. Nelidská blokáda pásma, jež má být podle poznatků OSN již takřka neobyvatelné, doprovázená beznadějí a mizérií logicky plodí násilný odpor proti tomuto bezpráví; násilnou reakci, jejíž zoufalství nejvěrněji dokládají rakety, které nerozlišují mezi izraelskými vojáky a civilisty.
Představme si ale život v přeplněném ghettu, kde skomírá ekonomika, bují chudoba a nezaměstnanost a s tím i frustrace a beznaděj; živoření v otevřeném vězení, kde je pitná voda vzácným zbožím a kde pravidelně nefunguje elektřina. Pásmo se v průběhu uplynulé dekády navíc stalo terčem periodických izraelských invazí s tisíci obětí většinou mezi civilisty. Palestinští militanti počínaje rokem 2004 zabili raketovou palbou nejméně 11 Palestinců a asi 40 civilistů, v drtivé míře Izraelců. A není proto divu, že se v tak nehostinném prostředí najdou bezprizorní militanti zvábení džihádem, kteří nerozlišují mezi vojáky a civilisty. Ano, je to barbarský a zavrženíhodný způsob válčení, jenže tento asymetrický způsob boje, kdy Gazané na rozdíl od Izraelců nemají letadla, tanky, bitevní helikoptéry nebo protiraketový systém – a kdy nemají za zády největší velmoc, charakterizuje především výrazný nepoměr mezi zabitými izraelskými a palestinskými civilisty. A není snad terorismem také decimace celých rodin masivním bombardováním, jak tomu bylo během posledního konfliktu v roce 2014? V Gaze vyrůstá ztracená generace, která zažila už tři válečné konflikty. Mezitím se možná schyluje k další ničivé konfrontaci.
Jestliže chceme učinit přítrž nesmyslným výronům násilí, které disproporčně dopadá na palestinské civilisty, je zapotřebí zrušit nehumánní blokádu, jež Gazany sužuje již dvanáctým rokem. Palestinští militanti mnohdy odpalují rakety Kassám v reakci na izraelské provokace a útoky, ostatně i aktuální salva kassámů na Izrael byla podle korespondenta Al Džazíry zažehnuta útokem izraelského dronu, při kterém byli zraněni tři Palestinci. Izrael se jako okupující velmoc musí zdržet všech provokací, přičemž palestinští radikálové nesmí cílit na civilní objekty. Pokud bude palestinská populace kolektivně trestána extrémním embargem, bude mít vždy casus belli k odpalování raket, jež tolik leží v žaludku civilizované západní společnosti preferující konvenční vedení války.
Diskuse