Boj za Assangeho svobodu je bojem i za naši svobodu

14. 6. 2019 / Daniel Veselý

Britská vláda podle očekávání kývla na požadavek Bílého domu, aby vydala Juliana Assange do Spojených států, kde mu hrozí doživotní pobyt za mřížemi a patrně i mučení. A to jen proto, že jím vedená organizace zveřejnila zásadní informace o zkorumpovaném a zločinném politickém systému Spojených států. Britský ministr vnitra Sajid Javid, jímž Trumpova vláda očividně pohrdá, podepsal příkaz k Assangeho vydání a jeho další osud alibisticky přenechává soudům. Tato skutečnost potvrzuje tezi, že Velká Británie je pouhým vazalem Spojených států, který nedbá lidskoprávních principů. Česká republika by si z této epizody měla vzít cenné ponaučení; Spojené státy nás nikdy nebudou brát jako rovnocenného partnera, ale jen jako bezpáteřního leníka.

Je symptomatické, že české mediální prostředí je zahlceno zprávami o zločinném Rusku, kde je takřka nemožné vykonávat bez rizika novinářské povolání. Nemám přirozeně nic proti maně potlačovaným sympatiím k protirežimním novinářům v Rusku, již v některých případech nastavují krk. Tito kurážní žurnalisté barvitě líčí a odhalují kriminální jádro Putinova režimu a vykonávají prakticky tutéž informační činnost jako WikiLeaks. Assangeho organizace před devíti lety zveřejnila diplomatické materiály, které Putinův režim vykreslily jako mafiánský stát, kde se s Kremlem spříznění oligarchové a zločinci těší politické ochraně, zatímco přední exponenti režimu pobírají tučné úplatky. Hovoříme o těžce zkorumpovaném politickém systému, v němž je mnohdy značně obtížné rozlišit mezi aktivitami oficiálních vládních struktur a praktikami organizovaného zločinu.

Neznám příliš ruskou novinářskou komunitu, ale pochybuji, že by s těmito odhaleními nesouhlasila. To však českou novinářskou obec vůbec nezajímá a není ani vyloučeno, že o tom neví. Zatímco se ruský novinář Ivan Golunov, jenž byl i díky značnému veřejnému rozhořčení nakonec propuštěn na svobodu, těší velké přízni našich komentátorů, Julian Assange je přijímán se značnými rozpaky a nejednou i s neskrývanou záští. Českým novinářům je trnem v patě domnělá kolaborace WikiLeaks s Putinovou vládou, potažmo podpora pro Donalda Trumpa, avšak tato obvinění nebyla dosud podepřena pádnými důkazy a přicházejí od tajných služeb, tedy tradičně nespolehlivého zdroje. Měla by navíc platit zásada: obvinění nerovná se verdikt o vině. Taktéž obvinění ze znásilnění, jehož se měl Assange v minulosti opakovaně dopustit, nebylo dosud prokázáno. Dokonce i skutečnost, že WikiLeaks zveřejnily nejvíce inkriminujících materiálů o Bílém domě, může být v českých poměrech navzdory toxickému trumpismu brána jako přestupek proti bontonu. V mysli průběrného českého komentátora patrně přežívá fosilní představa o benigním Washingtonu a inherentně proradné Moskvě; nic mezi tím.

A i kdyby se Julian Assange nakrásně zapletl s Moskvou a dopustil se sexuálních deliktů, nechť je souzen za tato provinění, a to jak v rovině morální, tak v trestněprávní. Skutečná bitva za Assangeho svobodu teprve začíná, přičemž před jeho právnickým týmem stojí měsíce perné práce. Jestliže si naši podporu zaslouží ruští novináři, kteří obdobně jako WikiLeaks přinášejí cenné informace o kriminální podstatě velmocenských režimů, neexistuje žádný logický důvod, proč by si naši podporu nezasloužil také Julian Assange. Jedině systematický tlak na Trumpovu administrativu a veřejné pobouření může Assangeho osvobodit, a nikoliv zbabělé a lhostejné ticho. Ostatně nejde pouze o základní práva a svobody těch, kdo chodí s kůží na trh, aby ukázali, že král je nahý, neboť jednou by si mohli přijít i pro běžné konzumenty tajných vládních materiálů jako jsme my.

0
Vytisknout
3095

Diskuse

Obsah vydání | 18. 6. 2019