Chceme-li vycházet s Říší...

9. 12. 2019 / Karel Dolejší

Jen během uplynulé soboty zabila ruská letadla v Sýrii nejméně 22 civilistů, z toho 11 dětí ZDE. Poté co ukrajinský prezident Zelenskij před Moskvou kapituloval a souhlasil s ponižující dohodou o Donbasu, Kyjev přece jen odeslal do Haagu údaje o ruských popravách válečných zajatců ZDE; Kremlem kontrolované síly pak jen v sobotu "v rámci míru" desetkrát zahájily palbu na ukrajinské pozice, jednoho vojáka zabily a tři zranily ZDE.

Neexistuje dnes v západní Evropě více prorusky naladěná země než Německo; a přece i to aktuálně řeší Kremlem zorganizovanou politickou vraždu na svém území, jejíž pachatel, dobře známý z předchozích kauz ruských politických vražd, musel být z důvodů hrozícího násilného odstranění umístěn do věznice s nejpřísnějším bezpečnostním režimem ZDE ZDE. - Mezitím komentátoři bez znalosti ruského jazyka a reálií zasobují veřejnost groteskními doporučeními ohledně toho, jak má prý Česká republika údajně s tímto Ruskem vycházet.

Porozumět mediální kauze sporu o postoj Pavla Novotného k vlasovcům ZDE je přitom relativně snadné. Ruská provládní média potřebovala namasírovat veřejnost dalším z účelových obrazů "šíleného západního nepřítele", zatímco dryáčnický starosta Řeporyjí s minulostí bulvárního novináře na sebe hodlal cíleně upozornit a zviditelnit se. Obojí se velmi povedlo. Rusové dostali na zlatém podnose dalšího nenáviděného "rusofoba" a o Novotném se píše zdaleka nejen v českém tisku. - Jde o jasnou strategii win-win - a o nic více v kauze rozdmýchané ruskými Jílkovými tentokrát ani nešlo.

Úplně jinou otázkou však je, zda lze se současným Ruskem vůbec nějak "vycházet". Případně za jakou cenu.

Jednou z podmínek "vycházení po dobrém" či "neprovokování" je například kategoricky formulovaný postoj, že každé jiné výběrové řízení na dostavbu elektrárny v Dukovanech než to, které by vyhrál ruský Rosatom, nehodlá ruská strana již předem uznat. Další je akceptované mustrování kremelským výkladem české historie. Ještě jinou je cíleně prosazovaná výlučná závislost na ruských dodávkách i u ropy a plynu. A další nezbytné podmínky ruského "přátelství" následují... Například takový Minsk by mohl o moskevské "velkorysosti" v okamžiku, kdy satelit byť jen lehce zašilhá na Západ, dlouho vyprávět ZDE.

Pokud chce Česká republika skutečně "vycházet s Ruskem", ačkoliv tato země vede i proti ní nevyhlášenou zpravodajskou a politickou válku, musí se připravit na to, že cenou bude nakonec nějaká nová forma Brežněvovy doktríny - zdaleka překračující rozsah veškerých omezení suverenity, která po roce 1989 přijala ČR dobrovolně, v souvislosti s členstvím v různých mezinárodních organizacích včetně EU.

Že ať se v disciplíně lezení kamsi vynasnaží sebevíce, nakonec pro Moskvu nadále zůstane zemí, se kterou se nikdo o ničem podstatném nebaví, jíž přísluší jen přijímat příkazy. Protože pro Kreml jsme a zůstaneme pouhou vzbouřenou gubernií, která si nikdy nebude moci nárokovat postavení plnohodnotného státu. Takové postavení v hlavách současných kremelských vládců přísluší jen velmocem s masivními arzenály. Standardní mezinárodní jednání podle principu rovný s rovným jsou považována za liberální iluzi.

Existuje jediný rozumný způsob, jak s Putinovým Ruskem porušujícím jednu dohodu za druhou "vycházet" - absolutně nic mu nedovolit, v ničem neustupovat. Dávat najevo, že existuje pouze zájem uzavírat s ním dobře promyšlené, snadno kontrolovatelné a podle potřeby tvrdě sankcionovatelné mezinárodní smlouvy. Dbát na to, abychom v rámci vzájemného obchodu zbytečně neposkytovali Moskvě prostředky, které obratem využije k válečným přípravám proti nám. V případě opětovného nedodržení zmíněných dohod automaticky a bez taktických debat o tom, co by bylo, kdyby bylo, nastoupí sankce.

Pokud by se s Putinem jednalo právě uvedeným způsobem, velmi záhy se ovšem ukáže, že ve skutečnosti nemá ani tu nejmenší chuť ke standardním diplomatickým jednáním a férovým smlouvám, jimiž by systematicky, podle čistě ruských not, nehromadil asymetrické výhody.

Existují jednoduše režimy, s nimiž lze "vycházet" jen velice obtížně. Ke každému případu dobrých a korektních vztahů patří, že skutečný zájem o ně musejí mít obě strany.

O tom ovšem nemůže být ani řeči v případě režimů, které například bez okolků vraždí nepohodlné lidi na území západních států a svévolně porušují mezinárodní dohody, které se ani nenamáhaly vypovědět (řeč je o Rusku i o Íránu). Režimů, které se v případě hrozícího postihu vyvlékají i z humanitárních závazků plynoucích z Ženevských úmluv ZDE. A přitom bez přestání na plnou hubu poučují druhé o slušném chování.

Naivní, neinformované a utopické "mírové" myšlení, které navíc vždy hází veškerou vinu a zlou vůli na "naši stranu", nemá ovšem v racionální zahraniční a bezpečnostní politice bývalého sovětského satelitu co dělat.

0
Vytisknout
7881

Diskuse

Obsah vydání | 12. 12. 2019