Jak dlouho přetrvá memento ostravské tragédie v korozivním digitálním prostředí?

Krutost a bolest v anomickém prostředí virtuálního pokřivení reality

12. 12. 2019 / Bohumil Kartous

čas čtení 4 minuty
Představa světa jako něčeho, kde mají místo jen šťastní a úspěšní. Svět vytěsňující skutečnost mimo hranice toho, jak chceme být vnímáni, abychom naplnili tuto normu. Zároveň naprostá banalizace utrpení, strádání a tragédie na úroveň obrovského množství neustále kmitajících obrazů, mezi nimiž se stává zkrvavené či mrtvé dítě jen okamžikem, který bude okamžitě překryt a zavalen hromadou obrazového smogu, jehož významovou souměřitelnost eliminuje informační množství a reálná neschopnost lidského mozku vyrovnat se s ním. Vítejte v krásném novém světě, o němž sice víme, že je toxický a zabíjí, neumíme se od něj ale odpoutat. Funkční okruhy života společnosti byly přeneseny do vnějšího prostoru, pro který se naše fyzická realita stala pouhým energetickým zdrojem pro parazitní virtualitu. 

Jeden kamarád mi poslal chatem fotografii mrtvého člověka, oběti masové vraždy, ke které došlo v ostravské nemocnici. Chvíli jsem na ten tragický obraz hleděl a poté jsem mu odepsal, aby ho už dále nešířil. Byla to spíš jen symbolická prosba kamarádovi, kterého mám moc rád, aby se nepodílel na banalizaci smrti nevinného člověka, jehož pozůstalí budou vystaveni těmto obrazům, z jejichž všeobjímající přítomnosti bude jen velmi těžké uniknout.

V okamžiku, kdy podobný obraz unikne do digitálního prostoru, jeho šíření je takřka nemožné zastavit. Šíření informací s podobným emočním nábojem je dokonale infekční, je to senzace, která okamžitě zkopíruje tragédii do statisíce kopií kolujících digitální sítí a jež poslouží k několikavteřinovému vytržení z návalu banalit informačního chaosu, čímž z tragédie vytvoří součást rychle tekoucího virtuality, která strhává reálnou možnost vnímat tragičnost a krutost situace nekonečným přívalem dalších obrazů o jiných virtuálních skutečnostech.

Nejen toto se děje v absurdním prostředí digitální dimenze, v níž není možné udržet žádný obraz, aniž by se okamžitě stal předmětem hodnotové deformace. Hned druhý den po tragédii mi přišla z jedné emailové adresy, pravidelně rozesílající dezinformace a konspirační bláboly, zpráva rámující ostravskou tragédii do obvinění vůči Evropské unii, jež nás nutí přijímat ilegální zločince, kteří pak inspirují podobné chudáky, jako byl ostravský vrah. Tento iracionální konstrukt není tolik úděsný svou pomateností, jako intencí okamžitě zneužít tragédie ve prospěch vylhaného dezinformačního narativu, bez jakékoliv úcty ke zbytečně ztraceným životům lidí a hlubokému zármutku jejich pozůstalých. 

Anomie informačního chaosu umožňuje učinit podstatu tragédie banální a zároveň její krutost ještě zvýšit, dokonce vůči samotným obětem. Následkem masové vraždy dětí ve škole Sandy Hook v americkém městě Newton byl mimo jiné vznik a šíření konspirační teorie o tom, že k žádné vraždě nedošlo a že jde pouze uměle vytvořenou informaci s cílem zvýšit tlak na regulaci držení zbraní. Šíření této konspirace v ultrapravicových kruzích vedlo k tomu, že rodiče mrtvých dětí byli ze strany pomatenců, kteří konspiraci uvěřili, vystaveni výhrůžkám smrti. Ani soudní verdikt, který odsuzuje tvůrce konspirace, nic nemění na šílenství, k němuž dochází díky možnosti destruovat v digitálním chaosu realitu a učinit z obětí tragédie cíl dalších útoků.

Z této pasti není v současnosti žádného úniku. Dovednost sžít se s digitální vrstvou naší existence není pro lidskou společnost snadná. Evolučně na to není připravena. Z hlediska kultury je naprosto nepředvídatelné, zda je její absorpční schopnost taková, aby v tomto novém "krásném" světě dokázala udržet základní kontury skutečnosti, nebo zda se skutečně propadáme do stavu, v němž není možné opřít se ani o základní hodnotové pilíře, které skutečnost konstruují. Čím dříve si tuto skutečnost uvědomíme, tím větší šanci budeme mít na reakci. Čas přitom běží velmi rychle a z ostravské tragédie se už nyní stává dávná vzpomínka...

 

 

0
Vytisknout
11105

Diskuse

Obsah vydání | 17. 12. 2019