Memento mori - pokračování. Všechno nejlepší, pane prezidente!

23. 3. 2020 / Fabiano Golgo



Bolsonaro čelí čtvrtému dnu protestů v brazilských oknech


Populistický pravicový brazilský prezident Jair Bolsonaro zaznamenal náhlou změnu své popularity. Už napočtvrté protestovaly v oknech miliony Brazilců, ve všech 27 hlavních městech a nejméně v 56 dalších městech. Bušili do kuchyňských hrnců na protest proti Bolsonarově naprosté ignoraci vážnosti pandemie COVID-19 a jeho vzdornému tvrzení, že to není nic jiného, než jen "chřipečka".

 
 
Bolsonaro plul na vlně bezprecedentní popularity, jejímž motorem byly jeho neustálé útoky proti tisku, jeho zacházení s ženami, jako by to byly děti, nebo jen přívažky jejich partnerů (čímž dal najevo, jak blízko jsou tradiční křesťanské hodnoty k tradičním muslimským hodnotám, které vnímají ženy jako méněcenné), jeho útoky proti potomkům Afričanů v Brazílii (asi polovina obyvatelstva, 100 milionů lidí), proti menšině LGBTQ (zejména proti transsexuálům, kteří v důsledku Bolsonarových útoků začali být vražděni, pět vražd každý den, aniž by policie hnula prstem), proti ochraně životního prostředí a dokonce i proti existenci pokut za dopravní přestupky.

Nicméně brazilské střední vrstvy se nyní obrátily a začaly před několika dny z oken svých bytů protestovat. Je to přirozená a široká reakce na Bolsonarovo konfrontační popírání, že by byl koronavirus COVID-19 nějak vůbec nebezpečný.

Bolsonaro tvrdí, že je to uměle vyvolaná krize, jejímž cílem je rozbít kapitalismus, a že ji záměrně vyvolala Čína.

Zatímco Bolsonaro počítal s podstatnou podporou od brazilských elit, když vyvolával strach svými konspiračními teoriemi, že levice má v úmyslu proměnit Brazílii ve Venezuelu, a také v důsledku všeobecného strachu z takzvaného genderismu, živeného podvodnou zpravodajskou agenturou, jíž se přezdívá "kancelář zla" a jejímž šéfem je Bolsonarův syn Carlos Bolsonaro, nyní u jeho voličů převládl hlubší strach: strach ze smrti z neviditelného viru.

Bolsonaro byl svědkem toho, jak zejména u voliček jeho podpora dramaticky poklesla na pouhých 13 procent, přestože ještě před čtrnácti dny mohl počítat s podporou  od ženské dospělé populace více než 60 procent. Tento meteorický pád jeho popularity má zřejmě mnoho společného s instinkty matek.

V pátek večer v televizi v hlavním vysílacím čase křičel Bolsonaro freneticky proti uzavírání kostelů a nákupních středisek. Opakoval, že prostě nevěří, že je COVID-19 něčím víc než jen "chřipečkou". V tomto televizním rozhovoru mnohokrát hystericky řval, že pandemie koronaviru je jen čistá hysterie.

Když byl konfrontován s podezřením, že skrývá, že je sám nakažen koronavirem (už 24 členů jeho týmu během nedávné návštěvy u Donalda Trumpa mělo pozitivní test na koronavirus) namísto toho, aby ukázal výsledky svého testu, naznačil, že zřejmě nakažený je, protože odpověděl: "Přežil jsem útok nožem do žaludku, tak přežiju i tuto chřipečku."

Ve snaze posilovat své popírání nebezpečí COVIDu-19, Bolsonaro aktivně zasahuje PROTI ochranným opatřením, která přijali guvernéři 27 federativních států Brazílie. Například guvernér Rio de Janeiro uzavřel letiště a vstupy do města. Bolsonaro pak vydal dekret, jíž to jemu a dalším guvernérům zakázaL. Guvernér São Paulo zrušil veškerá náboženská shromáždění, Bolsonaro to pak prohlásil za neústavní, že to prý porušuje právo na projevy víry.

Asi 60 milionů Brazilců chodí na bohoslužby pentekostálních evangelických kultů, je to jev, který se tu rozšířil z Ameriky koncem osmdesátých let, sponzoroval ho Jimmy Swaggart a vážně to oslabilo katolickou církev, která do té doby mívala podporu 92 procent obyvatelstva. Tehdy bývala Brazílie nejkatoličtější zemí světa, ale nyní poklesla loajalita vůči Vatikánu na 63 procent. Bolsonara zuřivě podporuje tato nová evangelická elita, kterou tvoří podstatná a vlivná třída malých kupců, majitelů obchodů, malopodnikatelů, dělníků, státních úředníků, policistů a žen v domácnosti. Bez neokonzervativní podpory tohoto občanstva se Bolsonaro ocítá ve vážném průšvihu.

Lidé mimo Brazílii, kteří nebyli svědkem toho, jak se Bolsonaro dostal k moci, možná nechápou, jak je možné, že země, známá svou smyslností, hudebností a společenskostí, si zvolila takového mussoliniho za svého prezidenta. Pro většinu cizinců je překvapivé, jak je možné, že země Karnevalu, fotbalu, samby, bossa novy, pláže Copacabana, Dívky z Ipanema, kde Jean Paul Belmondo vystoupal do futuristických struktur umělého města Brasilia prezidenta Kubitscheka a architekta Oscara Niemeyera, země Gisele Budchenové a Pelého, spisovatelů Paola Coelha a Gilberta Feyrea, se mohla tak náhle proměnit v puritánskou, netolerantní, bigotní křesťanskou společnost, kde se nápad násilně vyhnat domorodé indián z Amazonie zdá racionální a militarizace škol a vlády je přijímána jako pozitivní.

Kořeny této radikální proměny svobodomyslné společnosti v neokonzervativní kulturu leží v expanzi pentekostálního křesťanství a v tvrdé ráně, kterou národ pocítil po více než  patnácti letech idylického hospodářského růstu, podporovaného politickou strategií levicových vlád Luize Inácia da Silvy, známého jako Lula (2002-2010) a Dilmy Roussefové (2010-2016), když vyšly v rámci policejní a soudní operace zvané Lava Jato (Mytí auta) najevo první videozáznamy a audiozáznamy, na nichž všichni viděli a slyšeli, že Lulova vláda neuvěřitelně bezostyšně rozdávala miliardy dolarů veřejných peněz pravicovým stranám, které podporovaly jeho politiku, vlastní stranické elitě, oligarchům a levicovým zahraničním mocnostem, jako byla Kuba, Venezuela a portugalsky mluvící africké země.

I když nebyla Dilma Rousseffová do žádných těchto trestných činů zapletena, stala se uprostřed svého druhého prezidentského funkčního období obětí parlamentního puče. A neměla už podporu obyvatelstva v důsledku té náhlé a překvapivé tsunami odhalení, která pošpinila fatálním způsobem Dělnickou stranu (Partido dos Trabalhadores).

Právě v tomto kontextu se dostal do popředí Bolsonaro, nižší vojenský důstojník ve výslužbě, člověk, který říkal do kamery to, co uklidňovalo zrazená srdce Brazilců, zhnusených obrovskými částkami, které byly tunelovány, a tak nešly na velmi potřebná řešení zdravotnických, školských a strukturálních problémů země. Bolsonaro křičel všechna ta nevhodná slova, která by člověk chtěl křičet na zkorumpované politiky.

Bolsonarova hvězda začala svítit, když se stal hlasem milionů, kteří potřebovali vyjádřit svůj vzdor. Před tím byl Bolsonaro jen nevýznamným poslancem, zvoleným v roce 1988, krátce poté, co ho vyhodili z armády v roce 1986 za podezření, že plánuje teroristický útok na protest proti tomu, co považoval za příliš nízké platy armádního personálu.

Nižší vojenští pracovníci ho volili třicet let poslancem, aby bojoval za jejich platy a zájmy.

A tak se tento neznámý poslanec stal mediální senzací, začal být zván do všech televizních diskusních pořadů a jako parazité ho reportéři začali vyhledávat, aby od něho získávali explozivní výroky do titulků. Bolsonaro poskytl veškeré nadávky a veškerý nenávistný slovník, který Brazilci používali doma. Stal se břichomluvcem národa. Nechtěli jsme Lulu a jeho stoupence jen označit za zkorumpované. Ty vytunelované částky byly tak pornografické, že civilizované výrazy nemohly stačit na to, co jsme všichni cítili.

To znamená, že byl Bolsonaro zvolen, protože se stal hlasem lidu. A protože chtěla ekonomická elita prosadit hluboké změny v zaměstnaneckém zákonodárství, v drakonickém zákonodárství, které bylo za Lulovy vlády silně na straně dělníků.

Jen abych ilustroval konkrétní osobní zkušeností, co tyto zákony znamenaly na každodenním základě. V letech 2012 a 2013 jsem řídil v Brazílii noviny jménem Hora, avšak byl jsem nucen odcházet z newsroomu po sedmi hodinách práce, a pak mi bylo zákonem zakázáno dokonce vstoupit do redakce po dobu následujících 11 hodin. Mohl jsem být požádán, abych pracoval v neděli, pouze po tři neděle v měsíci, a jen potud, pokud jsem pracoval maximálně pět dnů v týdnu. Když jsem potřeboval zůstat v práci déle v důsledku našeho pokrytí nějaké mimořádné události, noviny musely uhradit novinářským odborům a státu částku, která se tehdy rovnala ceně automobilu Fiat Uno. Můj zaměstnavatel mi platil plat 4000 dolarů, avšak na daních a sociálním pojištění musel platit dalších 3200 dolarů. Všechny tyhle předpisy a těžké břemeno padající na zaměstnavatele přiměly ekonomickou elitu, aby vyhledávala jakéhokoliv kandidáta, který by přislíbil, že zaměstnanecké zákony zreformuje.

A tak Bolsonara zvolila směsice hordy pentekostálních evangelikálů, kterým se líbila jeho moralistická agenda, dále masy, které byly zklamány korupcí Lulovy vlády, a nakonec podnikatelská komunita, která chtěla být osvobozena od ochromujících zaměstnaneckých zákonů.

Problémem je, že tato koalice podpory, na jejímž základě se Bolsonaro dostal k moci, je křehká, protože pouze ti evangelikálové jsou jeho skutečnými stoupenci. Ostatní dvě skupiny ho podpořily jen dočasně a náhodně. Chtěly něco. Někteří lidé chtěli vládu, která nebude tolik zkorumpovaná. Jiní chtěli poslance, kteří budou chránit zaměstnavatele, ne zaměstnance. Avšak teď vstoupil do tohoto algoritmu strach ze smrti. Zjevně na ničem jiném nezáleží, když jde o přežití. A Bolsonaro jedná jako slepec, útočí na všechny svou donkichotskou iluzí o falešném viru, který není podle něho ničím jiným než jen obyčejnou "chřipečkou".

V sobotu večer, v době určené pro Bolsonarův narozeninový večírek, o němž se Bolsonaro chlubil, že ho rušit kvůli pandemii COVID-19 nebude, se rozšířilo rozsáhlé protestní hnutí v oknech celé země. Právě tak jako Lula, který v předvečer prvních odhalení své korupce spoléhal na obdiv bezprecedentních 83 procent obyvatelstva, který pak poklesl během několika dní na 30 procent, nyní zažívá Bolsonaro něco podobného.

Populismus závisí na to, že dáváte masám něco, co chtějí. Avšak když jim to vezmete, masy se obrátí proti populistovi. Populismus je zaměřen na osobu, nikoliv na ideologii nebo na politickou strategii. Většinou populisté představují jakéhosi "otce" národa, poskytovatele čehokoliv, čeho si masy, jednající nevypočitatelně jako rozmazlené děti, přejí. Problémem je, že ty děti mohou najednou začít nezastavitelně brečet, jestliže se něco vyvine tak, jak to ony nechtějí.

COVID-19 možná Bolsonara zabije. Ne jeho tělo, ale jeho frašku.
0
Vytisknout
2010

Diskuse

Obsah vydání | 26. 3. 2020