26. 3. 2020 / Vladimír Wagner
Je vysoce pravděpodobné, že hlavním důvodem nemožnosti Evropy čelit efektivně pandemii, je neschopnost překročit stín ideologické zaslepenosti a politikaření.
Nedávné články na Britských listech ukazují, že řada lidí stále nechápe vážnost situace. A zdá se, že si vážnost situace pořád neuvědomuje i řada politiků nejen v Evropě. Pořád se se u nich objevuje zavírání očí před fakty a racionálním pohledem i ideologická zaslepenost a politikaření. Pokusil bych se to trochu více rozebrat i v kontextu dvou včerejších článků na Britských listech.
První z nich bez autora standardně obviňuje za vše Čínu a rozvíjí tézi, jak strašně selhala. Poměrně velmi seriózně shrnuje informace podle serveru nature.com článek zde. Připomeňme si podle něho sled událostí. První známý případ se v čínském městě Wu-chan objevil 10. prosince 2019. Šlo o ženu jménem Wej Kuej-sien ve věku 57 let, která se toho dne začala cítit špatně. O šest dní později 16. prosince 2019 ji přijala wuchanská centrální nemocnice. Teprve později začínají přibývat pacienti se stejnými problémy. Že je zle, si lékaři začali uvědomovat okolo 30. prosince 2019. Dne 31. prosince tak Čína informuje Světovou zdravotnickou organizaci. Dne 9. ledna 2020 Čína oznamuje zmapování nového viru.
V Číně se chystají oslavy čínského nového roku. Asi těžko si lze představit, že by v té době čínské úřady mohly nařídit karanténu tohoto města a omezily oslavy a cestování. Naopak si dovedu velice dobře představit, jak by nejen lidskoprávní organizace euroatlantického prostoru reagovaly, když by to opravdu udělaly. Stejně tak by byla velmi prudká reakce i na to, kdyby Čína vyhlásila v té době omezování cestování do zahraničí. Oslavy tak proběhly. Dne 13. ledna se pak objevil první případ v zahraničí, bylo to v Thajsku. Dne 18. ledna se pak ve městě Wu-chan uskutečnila v rámci oslav čínského nového roku slavnostní hostina, které se zúčastnily desetitisíce lidí. Dne 19. ledna vysílá Čína do Wu-chanu epidemiology. Dne 23. ledna 2020 pak uvaluje Čína na tuto oblast karanténu. A začíná historie, kterou známe.
Reakce od zachycení prvního případu do uvalení karantény a zahájení intenzivního boje proti epidemii trvala čínským epidemiologům a odborníkům něco málo přes měsíc. Na začátku neměli vůbec žádnou představu o infekčnosti a dalších vlastnostech viru i dopadů a smrtnosti nemoci COVID-19 na různé skupiny populace. V Evropě i Spojených státech měli politici, úředníci i odborníci skoro dva měsíce navíc se připravit. Viděli, co nejen v Číně, ale také v Jižní Koreji, Japonsku, Tchaj-wanu i jinde funguje a jaké postupy lze využít. Tato příležitost využita nebyla.
Jednou z hlavních příčin byla ideologická zaslepenost a politikaření. A pocit nadřazenosti nad Čínou i ostatními asijskými regiony, který u evropských politiků i různých segmentů společnosti, včetně různých lidskoprávních skupin, existuje. Ten jim brání racionálně posoudit skutečnosti a inspirovat se ověřenými metodami. Připomeňme, že zde nemluvíme o přejímaní politického systému a ideologie, ale o převzetí faktů a epidemiologických zkušeností.
Je skutečností, že vznik nejen této epidemie je spojen s hygienickými podmínkami a historickými nejen gastronomickými tradicemi v čínské společnosti. Čína si to uvědomovala a snažila se to i měnit. Ovšem takové změny hluboko zakořeněných tradic jsou dlouhodobou a složitou záležitostí. Dovedu si dobře představit, jak by evropské lidskoprávní organizace reagovaly, kdyby čínské úřady násilně proti těmto tradicím zasáhly, aby je rychleji změnily.
To, že včasné odvolání hromadných akcí, které jsou bezpečnostním rizikem, není nejen z důvodů nebezpeční šíření paniky velmi těžké, jasně ukazuje řada příkladů selhání při rozběhu epidemie v Evropě. Zde se uskutečňovaly hromadné společenské, kulturní a sportovní akce ještě v době, kdy byl v Itálii rozběh epidemie jasně viditelný a případy se už vyskytovaly v zemích, kde se akce realizovaly. Čím se liší demonstrace politických a feministických organizací k MDŽ s hesly ve stylu „Sexismus zabíjí více než koronavirus“ ve španělských městech ve stínu rozjeté epidemie v Evropě od prvomájové demonstrace v Kyjevě ve stínu černobylské havárie? Osobně si myslím, že právě tato akce v danou chvíli způsobila epidemiologickou katastrofu, kterou prožívá Madrid a celé Španělsko. Podrobně jsem dopady ideologické zaslepenosti a politikaření ve světě i u nás popsal v nedávném článku na serveru Osel.
Je třeba zdůraznit, že dopady pandemie se nepodaří co nejvíce zmírnit bez efektivní a rozsáhlé spolupráce a vzájemné pomoci všech států na světě. Je třeba k tomu přistupovat racionálně a využít fakta, zkušenosti a znalosti bez ideologických brýlí. To, že se snažíme využít zkušenosti a pomoc jiných opravdu neznamená, že přebíráme jejich ideologii a politický systém, jak se to snaží prezentovat někteří. Podívejme se nyní podrobněji, jaké jsou možnosti v tom, jak pandemii odolávat.
Existují dva možné přístupy, jak čelit takové pandemii. První z nich je bez zásadních opatření nechat poměrně rychle promořit celou populaci a spoléhat, že získaná imunita je dostatečná a dostatečně dlouhodobá. Výhodou je, že takový přístup při splnění některých podmínek minimalizuje dopady na ekonomiku. Nevýhodou, že může být extrémně náročný na robustnost a kapacitu zdravotního systému. Co se stane, když tato robustnost není, vidíme nyní na příkladu Itálie a Španělska. Ve zmíněných asijských zemích o této možnosti snad ani neuvažovali. Je to asi dáno tím, že je tam daleko vyšší úcta ke stáří a větší soudržnost komunit. V Evropě s touto možností počítaly Velká Británie, Německo, Švýcarsko a Švédsko. Kromě Velké Británie se tento přístup volil s ohledem na spoléhání se na velmi silnou ekonomiku a robustnost zdravotního systému. Je však třeba konstatovat, že všechny tyto země nakonec svůj názor změnily a přešly k přístupu prvnímu. Ztratily však spoustu času. Co to pro ně bude znamenat, zůstává zatím otevřenou otázkou.
Druhý přístup je založen na razantních krocích proti šíření epidemie a pro delší časové rozložení případů nakažených. Hlavním úkolem je efektivní ochrana ohrožených skupin obyvatelstva a nedopuštění přetížení zdravotního systému. V ideálním případě pak může dojít k úplné likvidace nemoci. Je však třeba zdůraznit, že zmíněný ideální případ nemusí být bez vakcíny a léčení možný. Je pravděpodobné, že u nemoci COVID-19 jsme se dostali do situace, bez možnosti likvidace nemoci. Takový přístup zvolila Čína, Jižní Korea, Japonsko a také Česká republika nebo Izrael.
V první fázi musí být karanténní opatření u tohoto přístupu opravdu razantní, aby umožnila zvládnout vlnu epidemie tak, aby nebyly překročeny schopnosti zdravotního systému. Když se to podaří a zajistí se podmínky pro vysokou kapacitu testování a zajištění ochrany, lze začít postupně karanténní opatření zmírňovat. Je pak třeba zajistit možnost masivního testování a podmínky pro inteligentní vyhledávání případů, jejich kontaktů a karantény. Využít tak metody, která se označuje jako chytrá karanténa. V této fázi již jsou Jižní Korea, Japonsko i Čína. Tato opatření sice nemohou zaručit, že se nerozběhne další vlna epidemie, ale umožňuje toto riziko dramaticky snížit a zároveň minimálně omezovat ekonomiku a společnost.
Právě zmíněný druhý přístup zvolila Česká republika a jak je vidět třeba z úterní tiskové konference pracovníků ministerstva vnitra, má to i velmi dobře promyšlené a podložené i daty, i když zatím pochopitelně velmi omezenými. A nyní se dostávám k druhému článku v Britských listech, ke kterému bych se chtěl vyjádřit. Napsal jej Karel Dolejší a vyšel také ve středu. Píše tam, že Česko nemá koncepci a jedná chaoticky, nemá strategii a vysílá zmatené signály. Už v předchozím textu jsem se snažil ukázat, že nemá pravdu.
Vláda má jasně danou strategii postavenou na představeném principu. Potřebuje zvládnout epidemii, postupně zvýšit kapacity !! kvalitního a standardizovaného !! testování a připravit obyvatelstvo na inteligentní karanténu, která umožní postupně rozvolňovat karanténu celkovou. V současné době pochopitelně nemá ještě dostatek dat k tomu, aby mohla rozhodnout, jestli bude třeba podmínky pro snížení vrcholu epidemie ještě zvýšit. Proto nemůže ani předem říci, jestli bude muset dojít k vyhlášení zákazu vycházení. To bude nejspíše jasné na konci týdne. Do dvou týdnů by pak měly být připraveny technologie a postupy pro inteligentní karanténu. V případě, že se podaří překonat maximum epidemie, by pak bylo možné začít v polovině dubna uvolňovat některá z karanténních opatření.
Pokud by bylo nutné přistoupit k zákazu vycházení, pochopitelně by bylo nezbytné řešit zajištění zásobování nejen domovů seniorů. Pochopitelně by v té době mělo být prioritou se postarat o rizikové skupiny, mezi které patří třeba i bezdomovci. A zde je prostor i pro neziskové organizace pracujících podle stanovených pravidel. Zákaz vycházení pochopitelně neznamená, že se nebudou smět přesunovat lidé klíčoví pro chod státu a fungování společnosti. Je tedy jasné, že se nezastaví výroby pomůcek nutných pro boj s epidemií, že bude pokračovat zásobování odvětví kritických pro chod státu.
Nyní pochopitelně nelze predikovat, jak se Česká republika a celý svět vypořádají s pandemií a ekonomickými dopady, které způsobí. Už teď je však vidět, že Česká republika je zatím v poměrně dobré situaci a má poměrně dobré šance vlnu epidemie překonat bez kolapsu zdravotního systému a pokusit se přejít do fáze s uvolňováním karanténních opatření bez přehnaného rizika nové vlny epidemie. To, jak se pak bude postupně otevírat světu, silně závisí na tom, jak se budou s pandemií vypořádávat hlavně naši sousedi. Pokud by se nám podařilo se s epidemií vypořádat rychleji, neměli bychom váhat s pomocí. Bylo by to i v našem zájmu. I to je důvod toho, že v současnosti, kdy se podařilo u nás kontinuální zásobování ochrannými prostředky do značné míry vyřešit, posíláme výpomoc do Slovinska, kde je situace v této oblasti stále špatná. Bez efektivní spolupráce mezi všemi státy se potlačení této nemoci nezdaří.
Po skončení epidemie bude důležité analyzovat všechny zkušenosti, nedostatky i úspěchy, které se k průběhu a řešení pandemie vztahují. Bude potřeba zlepšit strategickou bezpečnost v řadě oblastí. Ukazuje se riziko toho, když veškerou nebo velkou část produkce strategických komodit přesuneme do zahraničí. Pokud se podívám na oblast, která mě hodně zajímá, tak opravdu nesmíme dopustit, abychom nedokázali zajistit zásobování elektřinou sami. Při výpadku elektřiny by se jeho dopady projevily ještě rychleji. A pokud tato není u sousedů, a po roce 2022 začne být nedostatek potřebného stabilního výkonu téměř všude, tak ji prostě nedovezeme. Bude tak hodně co analyzovat.
Diskuse