Kategorie

31. 3. 2020 / Jan Sláma



Opatření proti šíření koronaviru narušilo vysílání pořadu Jak to vidí, takže se paní Senková vrátila k již starému pořadu. Ten se týkal prognostických úvah o rozčleňování lidí v ČR do různých kategorií. Jeho zařazení právě do krizového období naší země a Země vůbec má, jak se zdá, velmi příhodné souvislosti, abychom si uvědomili, že se asi většina okolností výzkumu změní. Možná ale, že výzkumníci budou trvat na již vyzkoumaném. Protagonista pořadu pochválil sebe a svůj tým, jak důkladně a odpovědně výzkum prováděli. Bude asi nepatřičné, když si dovolím o celém výzkumu a i o závěrech polemizovat.

Sortýrování občanů podle nějakého dotazníku je mi velice proti mysli, zvláště když si uvědomíme, a to my pamětníci můžeme, jak jednotlivé skupiny přicházely ke svým privilegiím a kompetencím.

Třídění občanů podle jakýchsi kompetencí je vůbec podstatou zmíněného výzkumu. „Kampak asi patřím,“ řekne si člověk a polemizuje sám se sebou jak se co nejlépe zařadit. Nejlépe, aby se neocitl až někde na konci, při závěrečném pohledu na celou věc. Nejlépe by se na tom celém asi cítil nějaký zrestituovaný šlechtic, který po životě ztráveném někde ve výrobě je náhle ustaven do křesla v síni svých předků.

Možná si řeknete, že mu ale bude chybět kapitál, který tvoří významnou kompetenci ke společenskému postavení. Ale už to, že je náhle majitelem hradu či zámku mu sice nedá hotové peníze, ale tato nemovitost je určitě důvěryhodná jistina na kterou si prachy může vypůjčit, aby se dostal do té vyšší kategorie. Lepši by ale určitě bylo, kdyby si ty peníze, které tvoří dle výzkumu skoro nejdůležitější kompetenci opatřil někde jinde, třeba v kuponové privatizaci, kde ti šikovnější a pracovitější, jak jsem kdysi slyšel, získali potřebnou kompetenci finanční.

Tak to bychom měli dva předpoklady k zařazení se do úctyhodné společenské kategorie. Protože hradů a zámků není mnoho a v restitucích neměli všichni na růžích ustlano, tak si někteří ti pilní a šikovní budují svá obydlí sami, pokud možno tak aby majitele sídel historických zastínili.

Horší a trnitější cestu ke společenskému postavení má kompetence ve vzdělání. I když ne tak docela. Ovšem mělo by se rozlišovat vzdělání, na které vzdělanec získal papír s razítky všelijakých soukromých škol vzniklých po převratu a vzdělání, o které se člověk snažil protože po moudrosti bytostně toužil. Kdybych se chtěl pouštět do analýzy našeho školství, po převratu také příslušně dle zákonů trhu převráceného, pak by to vyžádalo mnoho času. Ten jsem ale utratil v jiných článcích na toto tema. Omlouvám se, ale na většinu mnoha, zejména politiků, ozdobených před i za jménem různými cizokrajnými tituly, se dívám se značným despektem.

Ke vzdělanostním kompetencím patří, podle výzkumníků, zejména znalost cizích jazyků a suverení pohyb ve světě moderních medií. Je pravda, že obě zmiňované kategorie jsou samozřejmou doménou mladých lidí. Jazyky se učili i studenti v minulosti. Nejprve ke vzdělanosti patřila latina spolu s jazykem našich silných sousedů. Po válce bylo oboje nahrazeno ruštinou a dnes tvoří univerzální světový jazyk angličtina. Tu dnes mladá generace jakž takž ovládá, asi tak jako dříve ruštinu, ale díky možnosti vyjet studovat do zahraničí si ji značně vylepší a stane se jí skutečně druhým jazykem. Starší generace je v této kompetenci už nedožene, ale mnozí už čile užívají mobilní překladače.

Elektronická media se lidí doslova zmocňují, či dokonce je znásilňují. Postupně jsou lidé ať chtějí či ne nuceni s nimi pracovat a jsou na nich existenčně závislí. Zda ta malá část veřejnosti ovládající do hloubky taje programování se může cítit bezpečněji silně pochybuji. Stávají se uvědomělými nohsledy systému, který se silněji a silněji zmocňuje rozhodovacích možností jednotlivce. Zda tedy toto považovat za kompetenci sloužící k zařazení jejího vlastníka do vyšší společenské kategorie výzkum neupřesňuje.

Faktem ale asi zůstává ta kompetence společenská, která se získává tím, že na tak zvaných „prestižních“ školách studují děti podobně situovaných rodičů splozených rozebráním majetku státu do rukou těch pilných a šikovných. Tyto děti se už na základních školách odlišovaly od jiných za prvé vysokým kapesným, oblékáním se do značkových oblečků, ale pozor ne z vietnamských tržnic. Značkovost musí být zaručena. Dále okázale klackovitým chováním k učitelům, kteří přece nesahají jejich mocným rodičům ani po paty. Školní prospěch těchto výtečníků obvykle byl nevalný, ale jejich sebejistota nebetyčná. Na domluvu „uč se abys nepropadl“ s přehledem odpoví: „tak si titul koupím.“ Když pak domýšlíme, kým jednou budou význačné organizace, či dokonce státy řízeny, měli bychom se zachvět hrůzou.

Právě ze známostí získaných v mládí na učilištích soukromého druhu se pak formují a třeba sňatky upevňují novodobě vznikající mocenské struktury. Autoři výzkumu si povzdechli, že se u nás bohužel zatím nevyskytují jedinci u kterých by se všechny kompetence sdružovaly. Chybí tady ta mnoha staletími vytvořená kontinuita bohatství, prestižního vzdělání a známostí. Byla přerušena zejména vyvražděním části elit za druhé světové války, ale možná i za první i když za peníze se dal vykoupit i život. Hlavní ránu tvorba elit obdržela v době budování socialismu, ale i tehdy s výjímkami. Opět za peníze se dá koupit skoro vše.

O kompetencích založených na známostech jsem se již zminil. Je dobré mít zubaře, který vás přijme přednostně, když máte oteklou tvář, nebo advokáta, který ty šikovné a pracovité dokáže vysekat z občasných pokusů státu je o zasloženou odměnu připravit. Také se vyplatí, když máte známého lékárníka, který vám zejména v době pandemie schová pod pultem roušku. Ti obzvlášť kompetentní mívají známosti i v kruzích policejních a soudních. Neptejte se mne, k čemu jsou takové vazby dobré. Stačí sledovat televizní seriály.

Když se na konec zamyslíme nad celou tou kompetenčně výzkumně prognostickou zábavou a zkusíme ji včlenit do měnícího se světa, budeme z toho poněkud rozpačití. Už při pohledu na problémy se kterými se setkávají u nás zbohatlíci, nevím zda jim závidět. Běžný občan se na ně dívá s despektem, protože je zná z minula. Pravda, to se za několik generací třeba zapomene. Do té doby se ale mohou jen zesměšňovat demonstrativními nákupy. Na příklad skupovat k pronájmu byty a ty za lichvářskou cenu pronajímat lidem slušným. Mohou sjezdit celý svět, pokud jim to pandemie nezatrhne. To se nyní stalo, a tak za hromady peněz, se kterými si neví rady skupují zlato. Doporučuji ho zakopat a zapomenout. Jednou mohou z jeho hledání mít zábavu na úrovni.

Mnozí, zejména mladí lidé vnímají své postavení ve světě a své cíle zcela jinak, než snažit se zařadit do škatulek kompetencí. Chtějí smysluplně žít, starat se o prostředí ve kterém žijí, chtějí se vzdělávat, ale spíše pro své potěšení než kvůli titulům. Spolčují se díky mobilním sítím a tím získávají mohutnou sílu. Ta nakonec mnohé zkoumané kompetence rozvrátí a nahradí je prostým smysluplným životem ve prospěch celého lidstva.

0
Vytisknout
2153

Diskuse

Obsah vydání | 2. 4. 2020