Nechají si vyplašení Češi líbit zmocňovací zákon?
31. 3. 2020 / Karel Dolejší
Ministr obrany Lubomír Metnar hodlá předložit návrh, který by vládě, případně i jen premiérovi osobně, ve stavu nouze umožnil rozhodovat a vládnout "přes hlavu parlamentu"
Nelehká zkouška z demokracie
1. 4. 2020 / Petr Nutil
čas čtení
3 minuty
Jak upozornili Piráti, „ministerstvo obrany dnes (30.3.) do vládního systému vložilo materiál, ve kterém navrhuje, aby v případě neakceschopnosti parlamentu krizové rozhodování přešlo zcela na vládu. A v případě nefunkčnosti vlády má rozhodovat premiér. Důsledkem navrhovaného kroku by bylo vyhlašování stavu ohrožení státu nebo válečného stavu samotnou vládou nebo premiérem, aniž by tento vyžadoval potvrzení parlamentem v pevném časovém limitu. Jedná se o ohrožení principů parlamentní demokracie a dělby moci, kdy exekutiva se musí opírat o důvěru a souhlas parlamentu, který je brzdou pro převzetí moci ve státě, jak se nyní děje třeba v Maďarsku.“
Takže stane se pandemie koronaviru i pandemií autoritářství? To je oč tu běží. A my bychom si toho měli ve vlastním zájmu všímat.
Obecně se ví, že živnou půdou a zemí zaslíbenou pro autokraty a diktátory je doba nejistá, roztřesená a nervózní, doba plná životních a ekonomických nejistot. Doba, v níž se rozmělňují sociální vazby. Není náhodou, že vzestupu nacismu v Německu předcházela dlouhodobá a drtivá ekonomická a politická krize a že nacistická propaganda vytrvale budovala pocit vnějšího ohrožení.
Pod vlivem emocí nejsou lidé schopni myslet příliš racionálně a lze je pak snadno ovládnout a orientovat příslušným směrem. Prudké emoce dokážou doslova vypnout mozek. Nejvhodnější je vzbudit strach, nenávist nebo závist. Čím rozrušenější a naštvanější lidé jsou, tím ochotněji se zúčastní propagandistou doporučené akce.
Kdybych mohl parafrázovat Hermanna Göringa, asi bych jeho slovy řekl, že je to jednoduché – vše, co je třeba lidem říct, je to, že jsou v ohrožení (napadení, ve válce) a odsoudit ty mírumilovnější (nesouhlasící, ne-radikální) z nich za nedostatek vlastenectví a vystavování jejich země nebezpečí. Toto funguje v každé zemi stejně.
Jde o to, že my, lidé, přikládáme zdroji strachu často větší moc, než reálně má. Pokud tedy nejsme v tomto směru dobře vycvičeni, snadno uděláme kognitivní chybu ve vyhodnocení závažnosti nebezpečí a můžeme reagovat nepřiměřeně. A jsme-li dostatečně vystrašeni, snadno můžeme přehlédnout, že při okázalém boji s virem ztrácíme i svobodu.
Položme si otázku, jakou cenu pro nás má svoboda a principy normálního demokratického parlamentního systému. Jsme připraveni je obětovat v boji s koronavirem? Já tedy ne.
10218
Diskuse