Západní společenství je pandemií zoufale ochromeno

Současná krize je jen malou ochutnávkou toho, co nás může potkat v budoucnu

2. 4. 2020 / Daniel Veselý

Světovým společenstvím nyní otřásá krize, jaká podle generálního tajemníka OSN Antonia Guterrese nemá v poválečné éře obdoby. Nicméně nemusíme ihned propadat panice či naopak apatii, neboť z pandemie stále existuje cesta ven - tedy pokud by světoví lídři byli ochotni naslouchat expertízám. A kdyby pozorně naslouchali odborníkům a varovným hlasům, nemuseli bychom se do této šlamastyky vůbec dostat. Neviditelný zabiják nemilosrdně odhaluje obrovské a dlouhodobě přehlížené slabiny západních zemí, které vykazují statisíce nakažených a desítky tisíc mrtvých, přičemž konec tunelu je prozatím v nedohlednu. Ba co více; jedna krize překrývá druhou, neboť z exponenciálního klimatického rozvratu není na rozdíl od koronavirové pohromy cesty zpět.

Vrcholná nekompetence amerického prezidenta Donalda Trumpa, který si plete řízení supervelmoci s šestákovou reality show, je prokázaný fakt. Tragickou neschopnost a idiocii „nejmocnějšího muže planety“ a „šéfa svobodného světa“ brilantně vystihl reportér listu The Independent Patrick Cockburn, podle jehož mínění se Spojené státy nacházejí v dlouhodobém úpadku a pandemie by je mohla připravit o velmocenský status.

Souhlasím s Cockburnem, že svět nemůže k USA, sázejícím výhradně na vojenskou a finanční sílu, vzhlížet s respektem, protože od nich se žádné pomoci nedočká. Navíc se skutečně zdá, že covid-19 může samozvaný Maják svobody naprosto rozložit. Samotný Trump si vymýšlí všelijaké imaginární hrozby; staví bombastickou zeď proti neexistujícím hordám násilníků z Centrální Ameriky, a když přijde skutečná pohroma, dělá jednu botu za druhou. Donald Trump nedokáže zemi tváří v tvář epidemii sjednotit a nadále pokračuje ve své oblíbené taktice: rozeštvává Američany, svaluje vinu na druhé - tu na Čínu, onde na demokraty, aniž by si byl schopen připustit sebemenší chybu.

Jenže Donald Trump je pouze extrémním výhonkem dlouhodobě dysfunkčního politického systému, když proti němu ve volbách (pokud k nim vůbec za stávající situace dojde) stane washingtonský dinosaurus, který byl obviněn z hrubého sexuálního napadení, aniž by to servilní sdělovací prostředky jaksepatří rozmázly, a který se i nadále těší neochvějné podpoře liberální Ameriky. A zmatený a nesouvisle blábolící Joe Biden žije ve starém světě, když i v době nevídané epidemie stále odmítá zavedení všeobecného zdravotního pojištění. Americká společnost je totiž děsivě polarizovaná a tato krize by podle mého soudu mohla být předzvěstí rozpadu federace či občanské války.

Jak je vůbec možné, že v nejbohatší zemi všech dob jsou hnány zdravotní sestry s příznaky covidu-19 zpátky do zaměstnání a že na tuto infekci patrně umírají i náctiletí, protože nemají zdravotní pojištění? Ve vážném ohrožení je více než sedm milionů imigrantů bez dokumentů, kteří se bojí nechat testovat, dále pak dvoumiliónová vězeňská populace, v níž se už virus začal nezadržitelně šířit, jakož i statisíce lidí bez domova. A jak epidemii přežije zhruba 87 milionů Američanů, kteří buďto nemají zdravotní pojištění, nebo mají jen částečné pojištění, zatímco soukromé pojišťovny pro své klienty kvůli pandemii na příští rok zvažují horentní příplatky? Co je to za společnost, když stávající epicentrum epidemie v USA, město New York, nabízí vězňům, aby v ochranných oblecích za šest dolarů za hodinu pomáhali při kopání masových hrobů, jež by mohly pojmout desítky tisíc těl?

Mýtus amerického snu se tváří v tvář koronaviru v přímém přenosu hroutí jako pomyslný domeček z karet, a to kvůli protežování soukromého sektoru, neoliberálním škrtům, deregulacím, privatizacím; kvůli systematickému osekávaní federálních výdajů, čehož výsledkem je drasticky podfinancovaný veřejný sektor včetně zdravotnického systému, jenž není s to pandemii čelit, jak soudí i výzkumníci z Yalské univerzity.

Značným problémům čelí také věrný pobočník Bílého domu Velká Británie, neboť i brexitem vyčerpané Spojené království zastihla epidemie v nedbalkách, přestože mělo šanci se na ni připravit. Johnsonova vláda nejdříve přišla s kontroverzní strategií stádní imunity, o níž se epidemiolog William Hanage zprvu domníval, že jde o satiru. Koncept stádní imunity byl smeten ze stolu až poté, co si britská vláda uvědomila děsivou realitu. Šéfredaktor lékařského časopisu The Lancet Richard Norton soudí, že míra rozhořčení a frustrace zaměstnanců pracujících v britském zdravotnictví (NHS) je bezprecedentní. Britští ministři ignorovali rady odborníků ze Světové zdravotnické organizace (WHO) doporučující masivní testování, trasování kontaktů infikovaných a jejich následnou karanténu, jelikož na Downing Street panuje chaos, absence klíčových směrnic a všeobecná nekompetence. Britské zdravotnictví není na nápor vážně nemocných připraveno a vyděšený personál nemocnic a klinik zápolí s akutním nedostatkem ochranných prostředků a testovacích sad.

Podle italského výzkumníka Waltera Ricciardiho, jenž apeloval na uzavírku své vlasti, Spojenému království hrozí ještě větší míra infekce než Itálii. Johnsonova vláda se přitom mohla poučit z italské tragédie, což, jak dobře víme, neudělala.

Přestože britské zdravotnictví není v takovém rozkladu jako komerční americký zdravotní systém, i zde zaúřadovala neviditelná ruka trhu, a to v kombinaci s nesmyslným brexitem: celá řada nemocnic byla kvůli „úsporným opatřením“ zavřena, zatímco zoufalý nedostatek zdravotních sester musel nahradit méně kvalifikovaný personál.  

Evropská unie je tváří v tvář ekonomickému propadu způsobenému pandemií paralyzovaná. Zatímco Itálie, Španělsko a Francie, tedy země nejvíce zasažené covidem-19, apelovaly na Evropskou unii, aby jim poskytla více finančních prostředků, Německo, Nizozemí, Rakousko a Finsko odmítají přistoupit na záchranný balíček v podobě korona-dluhopisů. První stimulační balíček ve výši 750 miliard eur šel podobně jako ve Spojených státech automaticky do kapes finančních institucí, což ekonom a bývalý řecký ministr financí Yanis Varoufakis, který předložil vlastní plán na stimulaci ochromeného hospodářství eurozóny, považuje za hrubou chybu, protože půjčky bankám jsou v případě ohrožení veřejného zdraví k ničemu. Do hry mezitím vstupuje Čína se svou vysmívanou a kritizovanou „rouškovou diplomacií“, lékařskými odborníky a půjčkami s nízkým úrokem – a světe div se, vděk jí vyjadřují nejen servilní čeští politikové, nýbrž i předsedkyně Evropské komise Ursula von der Leyen.

Žel se ukazuje, že Evropská unie je rozpolceným organismem; odkrývá se zející propast mezi bohatým Severem a chudým Jihem. Sveřepé setrvávání na fiskální zodpovědnosti v čase bezprecedentní zdravotní krize se může stát projektu evropské integrace osudným - a proto je zapotřebí EU radikálně reformovat, jinak hrozí její zánik.

Ačkoli již někteří z nás zažívají děsivou noční můru a propadají beznaději a fatalismu, šance na poměrně rychlé zažehnání krize tu stále jsou. Bývalý čelný představitel WHO Anthony Costello zmiňuje úspěch Hongkongu, Jižní Koreje, Singapuru a Tchaj-wanu při potlačení nákazy. Costello doporučuje okamžitou mobilizaci výzkumných laboratoří, zdůrazňuje potřebu masivního koordinovaného testování, jakož i rozsáhlé trasování kontaktů infikovaných a následnou izolaci nemocných v karanténě. Západní země by se tak mohly vyvarovat ekonomického propadu způsobeného drastickými karanténními opatřeními. S vlastní strategií na potlačení pandemie přichází dokonce i miliardář Bill Gates, jenž už před pěti lety varoval před vypuknutím globální epidemie. Podle Gatese je nutno dodržovat konzistentní přístup ke karanténním opatřením a uzavírkám, provádět masivní testování obyvatel a realizovat náležitý výzkum nutný k vývoji léčebných metod a očkovací vakcíny.

Jedno je však jisté: pandemie bude nakonec zažehnána. Koronavirové šílenství však upozadilo mnohem závažnější hrozbu, jíž je postupný klimatický rozvrat: Antarktidu na konci ledna postihla první vlna veder, aniž by tato zpráva vzbudila veřejný zájem. takto laděné zprávy se už staly tolerovaným koloritem. A stále pokračujeme opačným směrem vstříc propasti: více než třicítka předních investičních bank napumpovala téměř tři biliony dolarů do fosilních paliv - a to jen v průběhu tří let po podpisu pařížské klimatické dohody. Kdy si konečně uvědomíme naprostou nekompatibilitu korporátního kapitalismu chronicky závislého na fosilních palivech s udržitelným životem na planetě, když se nyní ukazuje v brutální nahotě? Koronavirová krize je přitom jen malou ochutnávkou toho, co by nás čekalo při exponenciálním klimatickém rozvratu, z nějž není návratu.

 

 

2
Vytisknout
6998

Diskuse

Obsah vydání | 7. 4. 2020