Den poté

2. 4. 2020 / Beno Trávníček Brodský

Zdá se, že dějiny po nějakém zlomu vždycky běžely dál právě v režii dobové HONORACE. Je to možná jen nedostižné světélko v tunelu, ale přece jen, nestálo by za to při současném opět nepochybně dějinném lámání chleba (tj. coronavirová krize + ekonomická krize + klimatická krize = nejspíš i postupná politická krize) pokusit se vytvořit společnost postavenou na zájmech široké veřejnosti (i s vědomím, že "LID" jako nějaká homogenní populace asi opravdu neexistuje)?

Mám intenzivní pocit, že podobně jako v roce 1989 (který jako jediný z našich velkých milníků pamatuji coby dospělec) tu opět běháme kolem vřící a už i z vrat tekoucí kaše a dokola polemizujeme o kvantu jednotlivostí či marginálií, aniž by nám docházelo, jak výrazně se láme doba a že úplně na začátku je třeba stanovit si zásadní postupy a pravidla pro čas budoucí a až pak se zabývat například úzce oborovými či osobními detaily. Tím vůbec nekritizuji současné krizové řízení – píšu tu o čase, který bude následovat hned potom, kdy bude ukončeno.

Tedy DEN POTÉ.

Jaká pravidla by pak mohla a snad i měla být v souladu se skutečným existenčním zájmem široké veřejnosti v Česku?

·       Základní sociální jistoty pro každého, tj. jistota solidního přežití. Například pomocí nepodmíněného základního příjmu. Kdo bude makat, bude se mít samozřejmě výrazně líp.

·       Velmi tvrdé přivření nůžek mezi nejnižším a nejvyšším osobním příjmem v Česku napříč všemi společenskými třídami a skupinami. Nástrojů k dosažení takového cíle je řada.

·       Pravidlo, že ze společenské hromady peněz se financuje odspodu, tj. další bohatství bohatým, až když zbude – pak proč ne.

·       Pravidlo, že kdo v Česku jakýmkoli způsobem podniká nebo se na jakémkoli podnikání podílí, bude také v Česku odvádět za toto podnikání daně.

·       Ať trh řídí to, co dobře řídit umí - máme několik tisíciletí zkušeností a víme tak, že trh nelze zrušit ani zakázat, pouze snad na nějaký čas diletantsky potlačit. Ale ať se vůbec nepokouší řídit to, co řídit neumí a ani umět nemůže. Tam musí nastoupit legislativní systém právního státu a jeho financování. Například kvalitní péče zdravotní, sociální, péče o naše společné životní prostředí a klima.

·       Výuka ve školách v pravdě a k pravdě (tedy věci, které se staly a jsou doloženy jako objektivní realita) – zejména moderní dějiny, ochrana biosféry.

·       Uvědomění si, že bez dostatečné kvality životního prostředí nikdy nemůže vzniknout dostatečná kvalita návazných systémů – ekonomických, sociálních, zdravotnických atp. Viz ono modelové štokrdle a délka jeho tři nohou – té ekonomické, sociální a environmentální.

Určitě by šlo formulovat další důležitá pravidla, ale to by už bylo fakt dlouhé. Už jen splnění těchto by nás posunulo nekonečně dál. Je zvláštní jak ve společenském prostoru většinou všechny významné diskuse probíhají opožděně. Například tato, kterou tu začínám, se, odhaduji, relevantně povede někdy o letošních prázdninách tak, jak současný systém bude ztrácet obrátky a tím částečně i svoji věrohodnost. Kdybychom ji ale dokázali vést už nyní – měli bychom výhodný náskok – asi jako když vás honí medvěd, ale vy si ho všimnete včas:-)

Co vy na to?