Nadia El-Nakla, manželka skotského premiéra Humzy Yousafa, naléhá na britské ministry, aby vpustili do Británie jejího palestinského bratra.

12. 1. 2024

 
Popsala také své zděšení nad tím, jak hluboko se konflikt během svátečního období dostal do pozadí celostátního zpravodajství, a útok na Gazu označila za "genocidu".

"Už to nikoho nezajímá," řekla. "Je to poprvé, co vidíme učebnicovou genocidu v reálném čase a není to ani ve zprávách."

El-Nakla, psychoterapeutka a radní v Dundee, otevřeně volá po příměří a mezinárodních sankcích proti Izraeli od chvíle, kdy její rodiče uvízli na rodinné návštěvě města Deir al-Balah po zvěrstvech Hamásu ze 7. října, kdy bylo zabito 1 200 lidí a asi 240 jich bylo vzato jako rukojmí.

Elizabeth a Magedu El-Naklovým, kteří žijí v Dundee, bylo po téměř měsíci umožněno spolu s dalšími britskými občany překročit hranice Egypta. Nadia El-Nakla a její manžel Humza Yousaf však nadále sdíleli brutální detaily každodenních dopadů bombardování, v němž uvízl její bratr, jeho rodina a její stará babička.

Ve čtvrtek El-Nakla prozradila, že Turecko předložilo jména zbývajících členů její rodiny jako osob, které je ochotno přijmout jako uprchlíky, poté, co se na pozvání první dámy Turecka Emine Erdoğanové zúčastnila summitu manželů vedoucích představitelů v Istanbulu, kde požadovali příměří.

Uvedla však, že jméno jejího bratra bylo ze seznamu vyškrtnuto, jak se domnívá, izraelskou vládou, což znamená, že její švagrová a čtyři děti musely uprchnout bez něj.

Rodina byla také nucena učinit "strašné" rozhodnutí opustit babičku, které je 93 let a vyžaduje nepřetržitou péči, protože její švagrová neměla kapacitu se o ni postarat spolu s dětmi, jejichž věk se pohybuje od šesti měsíců do devíti let.

"Jsem tak vděčná, že jsou v bezpečí," řekl viditelně dojatá El-Nakla. "Můj bratr mi neustále děkuje za záchranu svých dětí."

Popsala svou frustraci z nedostatku možností přesídlení pro svou švagrovou a děti, kterým byl nabídnut krátkodobý status uprchlíka v Turecku.

"Cítím se jako občan druhé kategorie ve své vlastní zemi, protože nemám právo přivést si vlastního bratra, aby bydlel  v mém vlastním domě.

"Vidím lidi naproti přes ulici, jak hostí ukrajinské rodiny, a je to tak správně. Ale já nemohu pozvat vlastního bratra, to mi připadá víc než rozčilující... Narodila jsem se tady. Platím daně. Přispívám společnosti. A přesto vláda, která mě má zastupovat, odvádí tak špatnou práci."

V roce, kdy se ve Velké Británii konají volby, by podle ní "rozhodně" měli voliči posuzovat strany podle jejich postoje ke Gaze. "Britské vládě na Palestincích nezáleží, bez ohledu na to, kolikrát se stavějí ve sněmovně a přednesou rétoriku 'na palestinských životech záleží', jsou jen ozvěnou zahraniční politiky USA."

Co se týče labouristů, řekla, že je "zmatená" z toho, jak je možné, že strana, kterou vede právník v oblasti lidských práv Keir Starmer, nevolá po příměří. "Chápu, že se zoufale snaží stát příštím premiérem, ale tohle jsou opravdu důležité body v politice, kdy se musíte rozhodnout, na jaké straně dějin budete stát."

Jakkoli je podle ní důležité používat svůj hlas jako palestinská Skotka s platformou, vybírá si to psychickou daň.

"Pokaždé, když mluvím na nějaké akci nebo shromáždění, mám pocit, že už to pro mě nebo mou rodinu není důstojné. Skutečně musím prosit za to, aby moje rodina nebyla zabita, nebo prosit za to, aby můj lid nebyl vyvražděn? To mi nepřipadá důstojné."

"Když tam byla moje máma, měla pocit, že kdyby se svět dozvěděl, co se děje, zastavil by to. Teď sleduje, co se dál děje, a to v ní vyvolává hořkost, že  vlastně nikdo nepřichází na pomoc."

El-Naklaová uvedla, že se svým bratrem, který nadále pracuje jako lékař na pohotovosti ve stále nebezpečnějších podmínkách, byla v kontaktu již dříve ve čtvrtek.