Peklo v Libyi: Tábor smrti pro uprchlíky, jejichž věznění financuje Evropská unie
8. 6. 2019
Dostávají jen půl pohárku vody denně
Tito zoufalí lidé v těchto záběrech zoufale volají o pomoc. Channel 4 News získaly tyto záběry od eritrejských migrantů a uprchlíků. (Lidé prchají ze stalinského režimu v Eritreji, kde je například celoživotní povinná vojenská služba.) Tito lidé jsou vězněni ve vládním libyjském vazebním středisku nedaleko města Zintan. Amatérsky vyrobené transparenty, napsané rajčatovou pastou na prostěradla vypovídají o jejich strašlivém osudu. Tito lidé svědčí o tom, že jsou v tomto vězení postupně zabíjeni. Zatímco se svět k nim obrátil zády.
Do těchto vazebních věznich jsou sváženi uprchlíci, které ve Středozemním moři pochytá libyjská pobřežní stráž, financovaná Evropskou unií. V některých případech se spikli zkorumpovaní vězeňští strážci s pašeráky lidí a mučí tyto lidi ve snaze získat od jejich příbuzných výkupné. Záběry mučení totiž pro příbuzné zveřejňují na sociálních sítích. Jiná vazební střediska se stala přímým terčem útoků místních bojůvek. Jejich cílem je buď uprchlíky okrást, anebo je donutit stát se bojujícími členy jejich jednotek.
Vazební tábor v Zintanu je považován za nejhorší v Libyi. Oficiálně bylo potvrzeno, že od loňského září tu zemřelo více než dvacet vězňů. Hovořili jsme s dvaadvacetiletým Eritrejcem jménem Esfaj:
"My v Zintanu umíráme, hladovíme, máme hlad, trpíme nemocemi. U spousty lidí vznikly duševní choroby. Já nemůžu vysvětlit, co cítím, nemohu se ovládat, protože my umíráme!"
V Libyi je 26 vazebních táborů pro uprchlíky. Většina z nich je rozmístěna kolem hlavního města, Tripolis a kolem pobřežních měst. Ale Zintan je ve vzdálenosti 170 km, v horách, na poušti. Je izolován a zapomenut. Je to místo zlovolného a smrtícího zanedbávání lidí.
Tohle je například ranní fronta na doušek vody. Kohoutky s vodou pouštějí stráže jen na 10 minut denně, a to ve 4 hodiny ráno. Věznění uprchlíci svědčí, že každý dostávají jen jeden pohárek vody denně. A v těchto záběrech někteří už tu frontu nedokáží vydržet a dojde k potyčce.
Nikdo zde neviděl vnější sluneční světlo po dlouhé měsíce. Veškeré jídlo se dodává tímto malým otvorem. Vězni nám sdělili, že dostávají jednu malou krabici kuskusu nebo suchých těstovin pro dva lidi denně. V důsledku toho v táboře vládne hladomor. Lidi tady hladovějí. Avšak úřadům je to jedno.
V tomto táboře stráže do vazebního hangáru vůbec nevstupují. Červi se hemží v obrovské hromadě odpadků a hnijících potravin, kterou stráže nechaly vzniknout v obytném prostoru pro uprchlíky během mnoha týdnů.
Toto jsou záchody. Několik kyblíků z umělé hmoty pro více než 650 lidí.
Toto děsivé zanedbávání lidí vede k epidemiím zápalu plic, svrabu, průjmů a horších nemocí. Všichni tito muži například mají tuberkulózu, která se dá lehce vyléčit šestiměsíčním léčením antibiotiky. Avšak nikdo s potřebnými léky Zintan už po mnoho měsíců nenavštívil. A od loňského září zemřelo na neexistující zdravotní péči 22 osob. Včetně osmiletého chlapečka z Gambie jménem Abdul Aziz Zabuka a jeho otce.
Migranti obviňují Úřad OSN pro uprchlíky, že se na ně vykašlal. UNHCR však sdělil Channel 4 News, že se nevládní organizace v poslední době snažily pomoci, avšak libyjské úřady jim v tom zabránily.
"V Libyi není jediné vazební středisko, které by bylo přijatelné pro ubytování uprchlíků a migrantů. Všechny zadržované osoby by měly být okamžitě propuštěny."
Channel 4 News získaly tyto fotografie lidí, kteří v Zintanu zemřeli. Tito lidé nespáchali žádné trestné činy. Všechno to byli Eritrejci, oficiálně registrovaní jako uprchlíci, kteří mají právo na bezpečný azyl.
Komisař EU odpovědný za migraci nám nedávno sdělil, co si myslí o libyjských táborech:
Dimitris Avramopulos, evropský komisař pro migraci: "Jsou děsivé. Je to ostudné. Pro celý svět."
Reportér: V současnosti Evropská unie financuje libyjské pobřežní stráže. Ty odvážejí uprchlíky do vazebních středisek, o nichž vy říkáte, že by měla být zlikvidována. Uznáváte, že je to děsivá ironie?
Dimitris Avramopulos: Ano.
Reportér: Ale proč se to děje?
V Zintanu končí kolektivní protest křikem společného zoufalství.
"Nás vězní v pekle. Ve spánku se modlíme. Jsme zoufalí, bez naděje. Lidi po celém světě by měli vědět o naší bolesti. Spousta lidí ve vazebním středisku umírá, nejsou schopni vypovědět svůj příběh." Nezletilí, nevinní uprchlíci."
Všichni tito lidé dospěli k názoru, že tu byli záměrně zanecháni, aby zemřeli. A pokud se věci rychle nezlepší, zřejmě mají pravdu.
