Počet obětí Covidu-19 v Íránu stoupá. Slitujte se, pane Trumpe

15. 10. 2020

Minulý týden Trumpova administrativa uvalila sankce na 18 íránských bank, které byly patrně posledními íránskými finančními institucemi, majícími mezinárodní styky, a které zůstaly sankcemi ministerstva financí ušetřeny. Toto oznámení představuje poslední krok ve snaze hermeticky uzavřít íránskou ekonomiku před zbytkem světa. Za předchozích amerických vlád byly sankce vůči íránským bankám alespoň odůvodněny tvrzeními, že podporovaly terorismus nebo vývoj jaderných zbraní.

Za Trumpovy administrativy je dostatečným zločinem být Íráncem. Seznam nových finančních vyvrhelů zahrnuje Bank Maskan, která se specializuje na hypotéky, a Bank Keshavarzi Iran, která poskytuje půjčky zemědělcům. Toto plošné embargo se rovná kolektivnímu trestu pro desítky milionů nevinných Íránců, kteří již tak trpí pod brutálně represivním režimem.

Ředitelka iniciativy Future of Iranu Initiative Barbara Slavin považuje americkou kampaň „maximálního tlaku“ proti Íránu za „sadismus maskující se za zahraniční politiku“. V minulosti byly sankce proti íránským bankám součástí širší strategie, která přiměla Írán, aby souhlasil s omezením svého jaderného programu – což bylo realizováno s podporou amerických spojenců v Evropě, jakož i s Ruskem a Čínou. Trumpova administrativa však dohodu vypověděla.

Od té doby jsou Spojené státy v Radě bezpečnosti OSN prakticky samy, když se snaží zvyšovat tlak na Írán. Jednostranná a extrateritoriální povaha sankcí – které mohou odříznout nejen Írán, ale i jakoukoli společnost na světě, která s Íránem obchoduje – štve nejbližší spojence Ameriky. Nové sankce proti těmto 18 bankám jsou obzvláště kruté, zvláště když zuří pandemie. Představitelé Trumpovy vlády trvají na tom, aby se sankce, které vstoupí v platnost v prosinci, nevztahovaly na potraviny a léky.

Tvrdí také, že udělali vše pro to, aby některé společnosti, které chtějí prodat potřebné zásoby do země, získaly výjimku. Proces schvalování výjimek je však příliš těžkopádný a časově náročný na to, aby splňoval potřeby veřejného zdraví během pandemie. I kdyby společnosti získaly výjimku k prodeji potřebného zdravotnického materiálu do Íránu, Teherán by měl problém za něj zaplatit. V zemi chybí tvrdá měna, protože Trumpova vláda se pokusila zabránit jiným zemím v nákupu íránských produktů, zejména ropy – a protože americké finanční sankce Íránu znesnadňují využívat příjmy získané z vývozu.

Není pochyb o tom, že tato politika ochromila íránskou ekonomiku a vedla ke zchudnutí Íránců nekontrolovatelnou inflací. Nicméně tato strategie nedosáhla konečného cíle, jímž je kapitulace íránské vlády před Washingtonem. V zemi posílili zastánci tvrdé linie. Islámské revoluční gardy mají pod palcem to málo tvrdé měny, které v Íránu ještě zbylo. Embargo žene íránskou ekonomiku do náruče špinavých peněz, zločineckých podniků a Číny – na místo toho, aby se Írán stal odpovědnějším a transparentnějším aktérem. Čím více budou USA ukazovat svou finanční moc, tím více bude po celém světě sílit chuť po zavedení alternativních finančních mechanismů, které Washington nakonec připraví o jeho globální vliv. Američtí političtí představitelé by byli moudřejší, kdyby v průběhu pandemie nevršili sankce na Írán.

Také íránští političtí lídři by byli moudřejší, kdyby prokázali milost velkému počtu politických vězňů, kteří jsou zadržováni na základě vykonstruovaných obvinění a kterým hrozí nákaza koronavirem. Íránská vláda od začátku pandemie oznámila dočasné propuštění více než 85 000 vězňů, ale jen málo z nich bylo na svobodu propuštěno. To by se nyní mohlo změnit. Minulý týden íránští představitelé učinili pozitivní kroky vedoucí k propuštění významné obránkyně lidských práv a aktivistky bojující proti trestu smrti Narges Mohammadi, která je vězněna od roku 2015. Desetiletý trest, který si paní Mohammadi měla odpykat, byl kvůli zdravotním rizikům údajně snížen.

 

Celý článek v angličtině ZDE