Polemika s Karlem Dolejším
22. 1. 2021 / Daniel Veselý
Karel Dolejší ve svém textu „Sleepy Joe“ v Bílém domě – navzdory extrémistům čtenářům sugeruje, že Joe Biden byl Donaldu Trumpovi rozhodně kvalitnějším soupeřem než Bernie Sanders. Ačkoli první kroky Bidenova kabinetu lze kvitovat jako nezbytné čištění Augiášova (Trumpova) chlíva, jiné už tolik nadšení nevzbuzují. A to nemluvím o skutečnosti, že Joe Biden je prototypem politika, jenž – spolu s dalšími – oranžovému populistovi proklestil cestu do Oválné pracovny.
Bylo by bláhové kontroverzního senátora Bidena srovnávat s Bidenem prezidentem, který v Oválné pracovně úřaduje teprve pár dní. Některé z kroků jeho vlády, kupříkladu zrušení výstavby ropovodu Keystone X, jsou bezesporu pozitivní. Jenže jak za tímto, tak za dalšími nezbytnými opatřeními a návrhy – hovořím především o klimatické krizi – hledejme soustavnou a mnohdy vyčerpávající aktivistickou činnost. Bidenovi spolupracovníci mající za úkol realizovat klimatickou agendu jsou na americké poměry relativně progresivními politiky.
To se však nedá říct o činitelích Bidenova národně-bezpečnostního týmu, neboť jejich provázanost se zbrojařskými koncerny a s firmami spolupracujícími se zbrojaři je znepokojující. Uznání Juana Guaidó venezuelským prezidentem a pokračování v ekonomické blokádě této jihoamerické země, jež podle ekonomů Jeffreyho Sachse a Marka Weisbrota způsobila 40 tisíc úmrtí, tento fakt věrně dokreslují. A nechme se překvapit, zda Joe Biden dodrží svůj předvolební slib a ukončí americkou podporu pro Saúdy vedené tažení v Jemenu, u jehož zrodu sám stál. Navíc tento fakt z něj dělá kandidáta na obvinění ze spáchání válečných zločinů, jak už před pěti lety informovala BBC. Obavy rovněž vzbuzují plánované protiteroristické zákony Bidenovy vlády, které – podobně jako protiteroristická legislativa G.W. Bushe – podle NBC News nakonec dopadnou na hlavy nevinných.
Karel Dolejší ve své chvále bidenovského centrismu a při kritice sandersovského progresivismu opomíjí, že Demokratický národní výbor (DNC) během primárek změnil pravidla hry tak, aby sandersovské vzepětí mohl zastavit plutokrat Mike Bloomberg. Sám Biden byl v té době outsiderem primárních voleb. Nadto sdělovací prostředky Bidena spíše šetřily, zatímco na Sandersovi buďto nenechaly suchou nit, nebo ho jednoduše ignorovaly. A přestože měl Sanders skvěle našlápnuto na prezidentskou nominaci za Demokratickou stranu, ostatní demokratičtí uchazeči se nakonec účelově sešikovali za centristou Bidenem. Jako by snad státem garantované zdravotní pojištění, bezplatné vyšší vzdělávání či minimální hodinová mzda ve výši 15 dolarů byly bůhvíjakými radikálními požadavky. V západním světě jde o zcela běžné politikum. A že by snad Sanders nedokázal Trumpa porazit? Nikoliv.
Stále se domnívám, že Trump by Bidena porazil, nebýt událostí minulého roku: systematické sabotáže protiepidemických opatření, násilného potlačení protestů Black Lives Matter a předběžného zpochybňování legitimity volebního procesu ze strany Donalda Trumpa. I přes všechny tyto hrůzy nakonec demokraté v čele s Bidenem nedokázali republikány přesvědčivě rozdrtit.
A nakonec: kde se podle Karla Dolejšího vynořil trumpismus a samotný Trump? Spadl snad z nebe? Je zcela očividné, že radikalizace Republikánské strany, která celé dekády hrála na rasistické struny, je jednou z odpovědí na tuto otázku. Vulgárnost do americké politické kultury nevnesl Donald Trump, nýbrž bývalý předseda Sněmovny reprezentantů Newt Gingrich. A Donald Trump obé dokázal perfektně zdokonalit. Nicméně to je pouze jedna strana mince.
Demokratická strana dlí už
několik dekád v kapse velkého byznysu a všemožných lobby, aniž by
pamatovala na řadové pracující Američany. A byl to právě Joe Biden, který v
Senátu často ve shodě s republikány hlasoval pro deregulaci finančního průmyslu a který podporoval implementaci tzv. dohod
o volném obchodu či iráckou invazi (a stál i za dalšími americkými výboji).
Zkrátka a dobře: Bidenovo dlouholeté působení v Kongresu se může podepsat pod outsourcing pracovních míst do zahraničí a katastrofální války v zámoří, což jsou témata, ze kterých dokázal Donald Trump vytěžit maximum. O dalších napajedlech trumpismu, jako je nedůvěra ve státní instituce, pocit vykořeněnosti a frustrace z politiky obecně apod., jsem psal ve svých předchozích textech na Britských listech.
Pokud se Bidenovu kabinetu nakonec podaří realizovat smysluplnou politickou agendu, bude to do značné míry zásluha aktivistických hnutí a progresivního křídla Demokratické strany, které Karlovi Dolejšímu tolik leží v žaludku.
Diskuse