Tímto tempem bude očkování v ČR trvat sedm let
20. 1. 2021
Proč není tato tabulka veřejná? ptá se Filip Pertold, ekonom z CERGE-EI.21. 1. 2021 / David Marenčák
Tradiční, mnohaleté vyprávění, přetavené do četných eufemismů a frází na téma strukturálních problémů trhu práce, která přerámovávají systémový problém na individuální selhání (kdo chce, práci si najde, znáte to) bude nahrazeno neméně moralistním hip hopem o simulantech a slaboších, kteří nejsou dost dobří ani na to, aby přetěžovali nebohá krematoria.
Zátěž na již tak těžce zkoušené zdravotnictví a jeho
pracovníky bude značné. Krom velkého tlaku, způsobeného masovou
nezaměstnaností, krácením
mezd a platů, přibude další tlak na výkon, více přesčasů, ždímání lidských sil
až do morku kostí.
Zejména únavové syndromy, poklesy IQ a jiná poškození mozku,
trvale snížená
kapacita plic, povedou logicky k objektivnímu poklesu schopnosti
podávat předešlé výkony bez ohledu na to, že „situace“ absurdně bude požadovat
výkony vyšší a větší – za méně peněz pochopitelně.
Toto vleklé mučení bude mít s velkou pravděpodobností důsledek nejen v epidemii sebevražd, psychiatrických onemocnění, depresí a jiných podobných stavů, ale celkově se také zkrátí průměrná doba dožití a (opět) výrazně poklesne důvěra v instituce. Je téměř jisté, že tyto a další neduhy budou dávány falešně a zákeřně za vinu protipandemickým opatřením, i když je nad slunce jasné, že kvalitními, včasnými a pozitivně i negativně vymáhanými pravidly se jim všem dalo předejit s minimálními náklady oproti tomu, čemu budeme čelit v následujících letech.
Při řešení pandemie většina zemí více či méně selhala v řešení viditelného, hmatatelného akutního problému (Dobře zvládnuto mají ve Finsku, Norsku, Novém Zélandu, Austrálii, plus v řadě asijských zemí). A přitom zvládání akutního je to, co nám jako civilizaci šlo nejlépe. S chronickým, dlouhodobým jsme na tom o poznání hůře. A český kocourkov? Pro ten dlouhodobé důsledky řádění koronaviru nebudou existovat. I ti, kteří neupadli lákavému popření nebo zlehčování, zapomenou rádi, jak jen to bude možné. Ostatní, celí říční, se opět s vervou pustí do „normálního života“. Jen pár bloudů, které nikdo neposlouchá a jsou dobří jen jako terč denunciací, do seznamů hanby či viselců, o tom se bude mluvit a psát, jako když luštěninou metá.
Až opět zavládne blbá nálada, rozjedou se kola „racionální a rozumné“ austerity a bude se „privatizovat“ zdravotnictví z postsocialistického na americké, reformovat důchody; vzpomeňte, kudy jsme se k tomu dostali.
Diskuse