Má Si Ťin-pchingova koncepce socialismu blíže ke Stalinovi, nebo k Hitlerovi?

22. 2. 2021

čas čtení 7 minut
Je pohled čínského prezidenta na čínský socialismus blíže Hitlerovi, nebo Stalinovi? Odpověď na tuto otázku je důležitá, protože na ní závisejí rozhodnutí, která budou muset přijmout protivníci Číny, napsal Charlie Lyons Jones.


George Kennan, otec americké politiky zadržování komunismu, v roce 1946 ve svém dlouhém telegramu jasně uvedl, že vize národně socialistické modernity z dílny Adolfa Hitlera nebyla silou, kterou by bylo možno zadržovat. Důvodem byl Hitlerův itinerář, podle nějž Třetí říše měla dosáhnout globální nadvlády, a jeho strategie mohla být odvrácena pouze anihilací nacismu prostředky totální války.

Naproti tomu SSSR bylo možno zadržet odolností Západu doma a rozhodností, s níž čelil územnímu revanšismu ve světě. Bylo tomu tak proto, že Stalin neměl v plánu konkrétní časový rámec, který by určoval dosažení komunismu.

(Západ řídící se Kennanovou iluzí o sovětském diktátorovi, který - jak vždy zdůrazňovala zejména trockistická kritika - začal národní socialismus budovat ještě před Hitlerem, ve skutečnosti zachránila před realizací plánů Kremlu na rozpoutání 3. světové války a obsazení Západní Evropy ještě v polovině 50. let pouze Stalinova smrt. Mírové soupeření přišlo na pořad dne teprve s Chruščovem - pozn. KD.)

Kde přesně se v tomto spektru totalitarismu nachází čínský prezident Si Ťin-pching je sporná otázka. Některé prvky Siovy ideologie jsou zjevně hitleristické. Jeho ambice dosáhnout velkého omlazení čínského národa zavádí do chápání socialismu čínskou komunistickou stranou nacionalistický charakter. Jedním z revanšistických úkolů je sjednocení Tchaj-wanu s Čínou, ale revanšismus představuje pouze jednu část nacionalismu, který Si začal zdůrazňovat v čínské komunistické ideologii - dalšími jsou militarismus a kapitalismus. Redakce hlavního teoretického časopisu Hledání pravdy (!) náležející k Čínské univerzitě národní obrany tvrdí, že bohatý národ a silné ozbrojené síly představují dva úhelné kameny velkého omlazení čínského národa. Zdá se, že čínský socialismus není poháněn marxistickou touhou zajistit příchod komunismu, ale vojenskou ambicí pro ozbrojenou sílu a kapitalistickou vůlí dosáhnout materiální prosperity. Siova nová éra podkopává tradiční marxismus-leninismus, který na tyto národní síly pohlíží s pohrdáním.

Záleží na tom, zda se čínský socialismus za Sia stane více nacionalistickým než marxistickým? Podle Hitlera je rozlišení mezi národním socialismem a marxistickým socialismem mimořádně důležité. Socialismus je věda o tom, jak zacházet se společným bohatstvím. Komunismus není socialismem. Marxisté ukradli pojem socialismu a pomotali jeho význam, prohlásil Hitler v roce 1923 v rozhovoru s Georgem Sylvesterem Viereckem. Pro Hitlera bylo marxistické odmítnutí legitimity národního státu a kapitalistických výrobních sil fundamentální chybou. Socialismus na rozdíl od marxismu neodmítá soukromé vlastnictví. Na rozdíl od marxismu nezahrnuje negaci osobnosti a je vlastenecký, prohlásil Hitler. Jeho podpora nacionalismu a kapitalismu měla pro Třetí říši důležité důsledky. Náš socialismus je národní, tvrdil. Požadujeme naplnění oprávněných nároků produktivních tříd státem na základě rasové solidarity. Pro nás je stát a rasa totéž.

Podobně má rozlišení mezi národním a marxistickým socialismem důležité důsledky pro čínskou komunistickou stranu za Sia. Od do Teng Siao-pchinga strana dovolila zemi prodělat kapitalistickou industrializaci, odmítla maoistickou kolektivizaci, ale zůstala oddána silnému dohlížitelskému státu. Politická ekonomie, kterou Si zdědil, je tedy podobná ekonomické struktuře, kterou vládl Hitler ve Třetí říši. Problémem čínské komunistické strany však je, že čínská státem kontrolovaná, ale přesto tržně orientovaná ekonomika nezbytně odvrhuje jakékoliv pojetí socialismu v marxistickém smyslu. Způsob, jímž Si tento protiklad neguje, je spojit stát a rasu tím, že do stranické ideologie integruje nacionalistické pojetí velkého omlazení Číny. Čínský ekonomický model přinutil Sia, aby si vypůjčil list z Hitlerovy knihy.

Pro identitu čínské komunistické strany má však klíčový význam leninismus coby revoluční síla dějinné změny, zatímco stalinismus zůstává kriticky důležitý z hlediska organizace strany jako předvoje zajišťujícího cestu ke komunismu. Si nemůže přiznat národně socialistický charakter, kterého nabyla jeho ideologie, tím méně dovolit, aby byl obviňován z podkopávání odkazu Lenina a Stalina.

Stejně tak se nemůže zbavit odkazů Mao Ce-Tunga a Teng Siao-pchinga. Mnozí komentátoři si povšimli, že Sioa reakce na to, že jeho rodina byla během Kulturní revoluce odeslána do pracovních táborů, se stala rudější než rudou. Tato zkušenost naučila Sia hlubokému respektu k Maovi coby dědici stalinistického odkazu a otci čínské komunistické strany. Ale důležitá je i unikátní pozice, kteoru v dějinách strany zaujímá Teng. Zavedením tržních reforem v roce 1978 odmítl zemědělský feudalismus a přiblížil zemi komunistické fázi vývoje. Si nemůže zavrhnout ani Maa, ani Tenga, protože by byl obviněn z historického nihilismu, jehož se sám děsí.

Lenin a Stalin byli možná podle čínské ideologie prvními skutečnými socialisty na světě, ale první lídři čínských komunistů byli přesvědčeni, že socialismus musí být v Číně přizpůsoben domorodým podmínkám. Mao i Teng považovali tento proces za nezbytný vedlejší produkt relativní absence sociálního rozvoje. Si nicméně uvažuje o vůdcovství v pojmech posvátné pokrevní linie a je přesvědčen, že nacionalismus musí být v zásadě etnický. Zřejmě považuje přechod čínského socialismu k nacionalismu za své osobní poslání.

Národně socialistické obrázky posvátné pokrevní linie se nyní staly charakteristickým rysem ideologie strany, která hovoří o "rudých genech". Národně socialistické poslání spojit rasu, stranu a stát se zřejmě stala hlavním cílem strany, zatímco leninistická role toho, kdo zajistí cestu ke komunismu, mu byla podřízena. Nacionalismus už není jen nezbytným stupněm na cestě ke komunismu, ale vedoucí silou čínského socialismu.

Za Sia se čínská komunistická strana ukázala být velice ochotna začlenit do vládnutí některé prvky hitlerovského národního socialismu. Právní poradci čínského vedení citují korunního právníka národního socialismu Carla Schmitta jako racionalizaci pro uvalení nového bezpečnostního zákona na Hongkong. Hlavním Schmittovým argumentem bylo, že suverén, jako ten, kdo rozhoduje o výjimečném stavu, disponuje nezbytnou pravomocí pozastavit platnost lidských práv. To, že čínská komunistická strana nyní začleňuje Schmittovu nacistickou jurisprudenci do vlastního legálního režimu indikuje, že vládnoucí elita je ovlivněna nejen ideologickými prvky národního socialismu, ale také vládními aspekty nacismu.

Celý text v angličtině: ZDE

0
Vytisknout
4838

Diskuse

Obsah vydání | 24. 2. 2021