Konec Pavla Zemana

15. 5. 2021 / Boris Cvek

   .

Nechci říci, že se za éry Pavla Zemana dělo ve státním zastupitelství všechno bezchybně. Žádné opravdu velké případy, za kterými šlo zejména olomoucké vrchní státní zastupitelství, nedopadly jednoznačně. Nebudu na tomto místě hájit zejména spektakulární zásah na Úřadu vlády v roce 2013, který vedl k pádu Nečasovy vlády. Nemyslím, že by se státnímu zastupitelství dařilo řádně vyšetřit tzv. Čapí hnízdo, i když to je opravdu velké sousto. Chci jen říci, že ve srovnání se vším, co se po roce 1989 ve státním zastupitelství dělo, je posledních deset let nesrovnatelně nejlepších, pokud jde o schopnost čelit mafiánským tlakům, o transparentnost a důvěryhodnost. A to, chtěl bych zdůraznit, ani ne tak kvůli bezchybnosti Pavla Zemana a „jeho lidí“, ale kvůli hrůze, jaká panovala předtím. Hlavní úspěchy lze připsat zejména pražskému vrchnímu státnímu zastoupení pod vedením Lenky Bradáčové. Nicméně případy jako hejtman chycený s krabicí plnou peněz nebo zkorumpovaný soudce jsou ve srovnání se srůstáním státu a Agrofertu malé věci, to jistě ano.

Teď je otázka, co se stalo, že Pavel Zeman bez varování ze dne na den složil funkci, tu funkci, ve které už dlouho dráždil zejména prezidenta republiky, který poté, co zjistil, že se nejvyšší státní zástupce nenechá ochočit, ho zahrnul mstivou nemilostí. Z samostatnou kapitolu by jistě stálo zamyšlení nad vztahy Pavla Zemana s premiérem, který ale nakonec s průběhem vyšetřování svých kauz může být spíše spokojen. Pavel Zeman jako důvod své rezignace na tiskové konferenci uvedl útoky ze strany prezidentovy ministryně spravedlnosti, které mu už prý neumožňují pokračovat v práci. Půl roku před volbami? A velkou část toho půlroku jsou dovolené... Musí si být velmi dobře vědom, jak je funkce nejvyššího státního zástupce zásadní. Proč by měl dávat zrovna této vládě a této ministryni rozhodovat o tomto centrálním postu ve státu? Copak nešlo ještě přes léto vydržet?

Vzpomeňme si, jak obrovské demonstrace otřásaly republikou v době, kdy se paní Benešová, poradkyně prezidenta republiky, stala ministryní spravedlnosti. Co bylo cílem toho vzepětí? Aby nedošlo k odvolání Pavla Zemana. Aby Babišova vláda, na návrh ministryně Benešové, nemohla jmenovat nového, svého člověka jako hlavu státního zastupitelství. A nyní, pár měsíců před volbami, tedy prakticky v cílové rovince, Pavel Zeman svůj běh vzdává. Mají na něj „něco“? Možná. Možná je to ale mnohem jednodušší: hlasování o nedůvěře vládě může vést ke vzniku nového kabinetu, v němž si prezident bude dělat, co chce. V létě by se tak nejvyšším státním zástupcem mohl stát někdo, kdo jde vyloženě na ruku prezidentovi. Pokud ale Babišova vláda – protože o jmenování nejvyššího státního zástupce rozhoduje celá vláda – jmenuje od 1.7. nového člověka na tento post, nebude už prezidentova vláda mít tak snadnou pozici v jeho odvolávání (ale umím si to představit neboť nová vláda může postupovat naprosto brutálně a nikdo jí v tom nebude moci zabránit).

Těch příčin rezignace Pavla Zemana jistě může být mnoho zároveň. V každém případě je to krok nečekaný, šokující, odporující tomu, co dával nejvyšší státní zástupce celé poslední roky najevo. Tak zásadní krok se jistě neměl stát tímto způsobem. Měly mu předcházet podrobné diskuse, měl tu být mnohem větší prostor pro změnu – a hlavně neměl být v moci končící politické reprezentace, která už nemá prakticky žádný mandát, aby rozhodovala o tak zásadním postu na roky dopředu. Když si ovšem představíme, že prezidentova vláda klidně může vládnout od půlky července do ledna, dává krok Pavla Zemana větší smysl. Paradoxně by se pak dalo říci, že jedna z priorit tzv. demokratické opozice v boji proti Babišovi, tedy udržet Pavla Zemana ve funkci do konce voleb, kdy Babiš skončí, byla zlikvidována touto opozicí samotnou. Ale třeba Babišova vláda jmenuje vhodného kandidáta, který bude mít i podporu opozice – a třeba tento kandidát bez problémů přežije i nástup prezidentovy vlády v létě. A třeba komunisté podrží Babišovu vládu až do voleb. Dnes opravdu nevíme, co bude v létě nebo na podzim. Mohli jsme si myslet, že dokončení mandátu Babišovy vlády bude vnitropoliticky už jen nuda, že komunisti zastaví předvolební šílení tzv. demokratické opozice, která chce dát moc do rukou prezidenta republiky – a že to nakonec bude všechno jen takové divadlo bez následků. Nejvyšší státní zástupce nám ale pustil budíček.