Monitor Jana Paula: Časy se mění, aneb o lásce Boží a realitě

24. 3. 2022 / Jan Paul

Kam se v textech reflektujících „pohanské“ události vytratil Cvekův filosofující živel a odstup vzdělance a autor sklouzává k mainstreamovým úvahám o „vůli lidu“? Například v textu „O mírotvorných totalitářích, kteří chtějí zotročit Ukrajinu“: Lidé, kteří si představují, že Zelenskyj prostě jen kývne Moskvě a bude klid, jsou totalitáři, kteří chtějí ukrajinskému lidu upřít svobodu. Jediný, kdo může rozhodnout, je ukrajinský lid. Pokud mu toto právo chceme vzít, pak musíme jasně říci, že chceme Ukrajinu zotročit“. Nechal se snad kultivovaný pan Cvek strhnout diskusními fóry k výhružné rétorice, mající vždy a za všech okolností tu jedinou svatou pravdu? Proč autor mnohých skvělých úvah pojednou nálepkuje, a sklouzává k tak bezduché jednoduchosti připomínající normalizační proklamace a hesla?

Titulek „O mírotvorných totalitářích, kteří chtějí zotročit Ukrajinu“ je něco podobného jako: „O krvežíznivých kapitalistech, kteří chtějí zničit mír“. Z toho titulku běhá mráz po zádech. Má se snad začít čtenář bát autora, který tak horlivě píše na jiných místech o lásce? Například právě v textu o Betlémském dítěti, kde mimo jiné píše: „V Betlémě se totiž nenarodil jeden z antických bohů, ale vtělil se Stvořitel světa. Je to biblický Bůh: věčný, všemohoucí, vševědoucí – to znamená Bůh, kterého nelze pojmout a uzavřít do lidských představ. Všemohoucí, a vtělí se v bezbranné dítě. Věčný, a čeká ho Golgota. Vševědoucí, a přece ne lhostejný, nýbrž Láska“. Pan Cvek klade důraz na slovo láska i zde, kdy jeho text graduje: „Proč se vtělil jako bezbranné dítě v jeslích v Betlémě? Proč se rozhodl zvítězit nad marností, smrtí, absurditou? Právě proto, že je láska, právě proto, že je budoucnost, zatímco my žijeme jen v minulosti, a proto, pokud záleží na nás a naší vrženosti do dějin, umíráme.

Zdá se, že duše i mysl pana Cveka je prostoupena láskou i tématem lásky, neboť prý „láska jako princip je pro dějiny neviditelný, nestravitelný, neproměnitelný“. A dále, cituji: „Betlémský příběh není vzpomínka ani neustálé opakování minulosti v liturgickém roce. Betlémský příběh je budoucnost, která proměňuje všechno minulé v budoucí život.“ O lásce píše pan Cvek i v jiném svém textu ze dne 27.3.2021 pod názvem Květná neděle: Bůh, který uzdravuje. Cituji: „Mohl změnit svět a udělat z nás loutky, aby všechno bylo hezké. Ale tím by učinil nemožnou lásku. Místo toho, protože sám je láska, se nechal umučit těmi, kdo si mysleli, že jsou jeho služebníci a mají zásluhy, jimiž si zajistí svou spásu. Nechal se jimi umučit, aby i jim umožnil dosáhnout spásy – jako dar podaný z kříže“.

V kontextu posledních citovaných vět se nabízí otázka: Nebyla by „kapitulace“ Ukrajiny jako potencionální možnost dosažení míru oním naplněním odkazu Ježíše Krista, kterého se pan Cvek tak dovolává? Nevím, jen se ptám, a ptát se snad ještě mohu. V kontextu citovaných hezkých slov se nabízí i jiná jednoduchá otázka: Lze to, co se děje na Ukrajině, vyjmout z oné minulosti světa? Lze se na tyto události dívat jinak, než jak píše pan Cvek, totiž skrze vzkříšeného Boha, který je láska? Pokud ano, pak by texty pana Cveka ztratily obsah a naléhavost. Obávám se, že se to už děje. Například do fráze zploštěný ultimativní charakter věty v textu „Cesta do Kyjeva a právní stát v postkomunistické Evropě“ (https://blisty.cz/art/107523-cesta-do-kyjeva-a-pravni-stat-v-postkomunisticke-evrope.html), cituji: „Bezpečí pro země východní Evropy je v co největším spojení se západní Evropou, ve federalizaci Unie a v přijetí civilizovaných norem moderní společnosti, jako je manželství homosexuálů, práva žen a menšin, uznávání vědeckých poznatků o člověku a o přírodním prostředí, v němž žije. To je Západ“.

Jsou si ovšem i ostatní lidé vědomi téhož, co považuje pan Cvek za Západ? Zastávají stejný žebříček hodnot, o kterém je autor skálopevně přesvědčený? Například zrovna otázku manželství homosexuálů? Lze Západ redukovat jen na společnost, v níž je možné cokoliv, co si člověk zamane? Není třeba taková prkotina, jako mít právo na odlišný názor, projevem západní hodnoty, která není, jak ukazuje realita, dosud v západní kultuře samozřejmostí? A není Boží láska pro pana Cveka jen účelová obezlička, o níž opírá své pojetí západních hodnot? Jistěže má pan Cvek právo na svůj pohled, stejně jako já mám právo na jiný. On disponuje silným intelektuálním informačním zázemím, a schopností analytického vnímání světa včetně kultury, možná by mu neškodilo, kdyby tutéž schopnost uplatnil i sám vůči sobě. Jinými slovy, kdyby se sám kentextualizoval (úsměv). Skutečnosti, že to musím psát, je mi nesmírně líto, protože jsme spolu kdysi rozmlouvali zcela v jiných intelektuálních koridorech. Ale jak zpíval Dylan, časy se mění.