Británie šest let po hlasování pro brexit: Propad ekonomiky a fronty všude

27. 6. 2022

čas čtení 9 minut
Evropskou unii právem už nezajímá průšvih, do kterého se dostala idiotským hlasováním pro brexit na základě lží brexitérů v červnu 2016.

V Británii se však už konečně začíná v médiích přiznávat, že brexit je pro zemi katastrofa, i když mnoho anglických důchodců ho stále podporuje. (Země je v této věci obrovským způsobem rozdělena mezi mladými generacemi a důchodci, i když většina průzkumů posledních měsíců dokazuje, že dnes chce více Britů vrátit se do EU než zůstat mimo.)

Citujme z komentářů k této věci. William Kegan napsal:



Rád bych byl mouchou na zdi, když se během jednání Borise Johnsona s ukrajinským prezidentem Zelenským objevilo téma EU. Jak by asi Johnson, mistr keců, zvládl ironii této situace? On, hlavní viník toho, co je stále více uznáváno jako sebepoškozování brexitem, a Zelenskij, který se zoufale snaží vstoupit do EU, kterou Spojené království ve své neodpustitelné hlouposti opustilo.

Nyní používám slovo blbost - které se v tomto sloupku obvykle neobjevuje - s rozmyslem. Četl jsem stručnou  knihu známého amerického morálního filozofa Harryho G. Frankfurta s názvem On Bullshit. Frankfurt chápe bullshit, blbost, jako "nedostatek spojení se zájmem o pravdu". Právě "tuto lhostejnost k tomu, jak se věci skutečně mají", považuje za "podstatu bullshitu".

Zdá se, že to vystihuje Johnsona - mimořádného bullshittera - a celý kmen brexitérů. Během referenda projevili zřetelný nedostatek vztahu k zájmu o pravdu; a velmi rozhodně ovlivňují lhostejnost k tomu, jak se věci skutečně mají, když nyní vychází najevo, jakou katastrofou je brexit.

Zhoubný dopad brexitu na výrobu, investice, obchod a životní úroveň Spojeného království je stále zřejmější. Nadace Resolution Foundation zjistila, že reálné příjmy na hlavu jsou zhruba o 470 liber nižší, než kdybychom zůstali v EU.

To však není vše: Lord Heseltine v nedávném článku ve Financial Times výstižně vystihl frustraci, kterou lze přímo přičíst brexitu: "Máme tu znovu všude fronty. Během druhé světové války byly výrazem strašlivé hrozby, které jsme čelili, ale tehdy alespoň existoval společný nepřítel... Tentokrát brexit donutil milion Evropanů vráti se domů. Máme fronty na lékaře,  lékařům, fronty na pohotovosti v nemocnicích, fronty na letištích, fronty na pasových úřadech. Zemědělci zaorávanou svou nesklizenou úrodu  zpět do půdy."

Frankfurtova "lhostejnost k tomu, jak se věci mají", byla hlavním faktorem debaklu brexitu. Po téměř půlstoletí ekonomického fungování v rámci celní unie EU a po 30 letech v jednotném evropském  trhu jsme se v podstatě stali pobočkou evropské ekonomiky. Automobilový průmysl, výroba letadel, dokonce i produkce jízdních kol nebyla britskou, ale evropskou operací, na níž se podílely britské společnosti. Pracovníci se pohybovali mezi Spojeným královstvím a často východní Evropou - zeměmi, které jsme podpořili při vstupu do EU - podobně jako jejich kolegové v USA. V některých ohledech jsme se stávali, se zjevnými rozdíly, součástí toho, co velký toryovský premiér Harold Macmillan doufal, že budou Spojené státy evropské.

Kromě každodenních problémů Spojeného království, jako je počínající recese, prudce rostoucí (na dnešní poměry) inflace a zhoršení našich obchodních podmínek v zahraničí  které ještě zhoršila ruská invaze na Ukrajinu, čelíme dalšímu problému, a to, že část devizových trhů začala považovat libru šterlinků za ztracený případ. Je to důsledek dopadu brexitu na ekonomiku, která je již oslabena problémy s produktivitou a desetiletím kontraproduktivních úsporných opatření.

Zdroj ZDE 

Jiná analýza:

OECD vypočítala, že v příštím roce zaznamená Spojené království nejnižší růst v rámci skupiny G20 s výjimkou Ruska, jehož ekonomiku vyčerpává válka na Ukrajině.

Britský Úřad pro rozpočtovou odpovědnost uvádí, že brexit bude mít dlouhodobý dopad na snížení HDP Spojeného království až o  4 %, což je odhad nezměněný od počátku roku 2020. Podle Financial Times takový pokles představuje ztrátu výrobyve výši 100 miliard liber a o 40 miliard liber nižší příjmy do státní pokladny ročně. Spojené království nyní zaostává za všemi ostatními zeměmi G7 v tempu zotavování se z pandemie, přičemž vývoz britských malých podniků do EU výrazně poklesl.

Jonathan Haskel, člen devítičlenného výboru pro měnovou politiku Bank of England, v pátek uvedl, že brexit "odpojuje Spojené království od jeho hlavních obchodních partnerů", což je jasný příklad de-globalizace. Haskel v roce 2019 varoval, že britské podnikové investice budou pravděpodobně po několik let slabé kvůli nejistotě spojené s brexitem.

Údaje Centra pro evropskou reformu ukazují, že hlasování o brexitu již snížilo hospodářský růst. Nezávislý thinktank uvedl, že na konci loňského roku byla ekonomika o 5 % - neboli o 31 miliard liber - menší, než kdyby Spojené království zůstalo v EU. Tváří v tvář tomu všemu se zastánci brexitu stále více obracejí proti Johnsonovi. Nepřipouštějí, že by brexit byl chybou, ale říkají, že se ho zatím nepodařilo uskutečnit "správně".

Zdroj ZDE



A komentátor Nick Cohen, brilantně, jako vždycky, píše o tom, jak se brexitéři nyní zmocnili německé  Dolchstoßlegende:



Bodnutí do zad: starý ošklivý mýtus, který zastánci brexitu využívají k vysvětlení katastrofy



Žádný seriózní člověk mimo vládnoucí elitu nepochybuje o tom, že tvrdý brexit zvýšil bídu milionů lidí. Zvýšili inflaci, snížili národní bohatství a odklonili energii britských vládců od hospodářské krize do zbytečných sporů s našimi sousedy.

Extrémistická hnutí čelí největšímu nebezpečí, když si jejich příznivci uvědomí, že veškerá naděje je pryč. Neúspěch přináší riziko, že si to věrní rozmyslí a odejdou. Konzervativci by nyní mohli přejít od nacionalismu k vlastenectví a zamyslet se nad kompromisy, které musí Spojené království učinit, aby napravilo škody, které způsobili.

Bez viditelných přínosů brexitu jsou narativy o zradě to jediné, co vůdcům brexitové pravice zbývá, aby udrželi hnutí pohromadě. Musí přesvědčit své stoupence a možná i sami sebe, že nepromarnili svůj život na marnou věc. Vnitřní boj o udržení věrných na uzdě je důvodem, proč si při poslechu konzervativních debat můžete připadat, jako byste odposlouchávali soukromé rozhovory. Pravice mluví spíše sama se sebou než se zemí: rozptyluje pochybnosti svých příznivců tím, že živí jejich obavy. Konzervatismus prý neoslabil  Británii, protože byl  brexit chyba, říká jim. Vaši vůdci vás neměli za blázny. Zradili vás sabotéři, kteří proměnili brexitové vítězství v porážku!

Velká Británie je svědkem moderní verze mýtu o bodnutí do zad (Dolchstoßlegende), který poražení němečtí generálové v roce 1918  začali používat, aby vinu za porážku v první světové válce přesunuli z armády na socialisty, pacifisty a židy v Berlíně. Ať už však Erich Ludendorff a ostatní členové vrchního velení lhali, jak chtěli, uznali, že Německo válku prohrálo. Brexitéři se s porážkou nesmířili. Přenášejí odpovědnost na jiné.

Neobviňujte nás, obviňte úředníky, prohlásil odvážně minulý týden hlavní brexitér lord Frost.

Trumpovské obhajování lží, výmluvy  a orwellovské popírání reality dákl v Británii pokračuje, protože příliš mnoho lidí, včetně příliš mnoha levičáků, se bojí osamělosti, kterou by přineslo odtržení od jejich kmene, a následného osočování. U některých se tento strach dá měřit v librách a pencích. Nemůžete veřejně popsat škody, které brexit způsobil, a očekávat, že si udržíte práci v Konzervativní straně, toryovském tisku nebo pravicovém thinktanku. 

Výběr cílů konspiračních teoretiků napovídá, jak vidí budoucnost i minulost. Ve dvacátých letech 20. století vytvořil seznam cílů nacistů útok německé krajní pravice na demokraty, socialisty a židy. Když v roce 2012 začal Vladimir Putin obviňovat ruské nevládní organizace, že "slouží cizím národním zájmům", bylo už tehdy možno vnímat  paranoiu, která povede k dnešním válkám.

Odmítání britských konzervativců přijmout odpovědnost předpovídá budoucnost, v níž se budiou snaiž všech sil zničit nezávislé instituce, které neuskutečníily toryovské sny.

Proto útočí Johnsonova vláda na BBC, chce zlikvidovat Channel 4, útočí na soudce a na "levicové právníky". Hájení brexitu ohrožuje  někdejší britskou stabilní demokracii.

0
Vytisknout
3080

Diskuse

Obsah vydání | 29. 6. 2022