POZNAMKA NA OKRAJ:
Jako vždy: Němci jsou vinni! neboli Která Ostpolitik, prosím?
28. 6. 2022 / Uwe Ladwig
čas čtení
4 minuty
Do
Britských listů jsem už dlouho nenapsal žádné komentáře, ale zdánlivě
obsáhle znalostmi nabité řádky Karla
Dolejšího (Viz.:
https://blisty.cz/art/108668-spinave-tajemstvi-ostpolitik.html) mě vyzývají
k napsání krátkého prohlášení.
Samozřejmě,
že pro Dolejšího byla
základem všeho zla německá Ostpolitik, při tom ale, širokými tahy vysvětlováno, asi něco zapomněl:
Před Ostpolitikou Brandtovy vlády existovala západní politika Adenauerovy vlády, která se orientovala na přání USA a oddělovala se od Východu, a západní politika "sovětské okupační zóny", tedy pozdější NDR, jejíž Ostpolitik byla něco jako: "Navždy po boku SSSR".
Adenauerova Ostpolitik, aniž by ji tak nazýval, dosáhla integrace západního Německa pod štítem USA pomocí "změny prostřednictvím obchodu" a zabránila sjednocení obou částí Německa kvůli přísnému vymezení vůči zemím východní Evropy, a tedy i vůči pozdější NDR.
Úspěchem západní politiky západního i východního Německa byla stabilizace vlády Sovětského svazu, který němečtí nacisté považovali za hlavní nebezpečný bod v Evropě, podobně jako dnes zřejmě za něj považuje Dolejší německé demokraty.
Součástí této Ostpolitik bylo i Brandtovo klanění ve Varšavě, v jehož důsledku se zmírnily některé protiněmecké obavy z nacistů ve východní Evropě.
Změna prostřednictvím obchodu zprůchodnila Berlínskou zeď a vnitřní německou hranici, zmírnila napětí mezi NATO a Varšavskou smlouvou prostřednictvím rozhovorů mezi vládami východních zemí a Německa.
To zahrnovalo i uznání hranice na Odře a Nise německou vládou jako západní hranice Polska.
Když Dolejší kritizuje tuto východní politiku, která položila základy pro zmírnění studené války v Evropě, skoro by se mohlo zdát, že se mu stýská po éře Varšavské smlouvy, i když i tam byly zkušenosti s vojenskými represemi sovětské armády.
Sjednocení Německa, které by si Dolejší pravděpodobně nepřál, stejně jako britská premiérka Thatcherová, by bylo sotva možné bez sblížení obou těchto evropských států (se souhlasem USA a Sovětského svazu), a tedy i bez rozpadu Varšavské smlouvy a svobodné demokratizace východoevropských zemí, jako bylo Československo.
Zásadní změna v německé politice mírového sbližování nastala po výměně kancléře Schrödera za kancléřku Merkelovou, která v souladu s politickými cíli USA striktně odmítla jakoukoli další spolupráci mezi EU a Ruskem. Jméno Merkelové je příkladem zničení myšlenky "společného evropského domu", a tím i změny ve snaze Ruska přiblížit se Západu. Mimochodem, podobný dopad mělo jednání Merkelové i na vztahy mezi EU a Tureckem.
Za to mohou jistě německé křesťanské strany, které sledovaly spíše cíle USA než posílení EU a celého evropského kontinentu v rámci světové ekonomiky.
Politika USA a Merkelové omezila nejen spolupráci mezi Ruskem a EU, ale také mezi Ruskem a NATO.
Když Dolejší kritizuje německou Ostpolitik obecně, měl by snad umět rozlišovat mezi různými Ostpolitikami různých německých vlád a brát v úvahu jejich různé důsledky, protože jinak by mohlo dojít k nedorozumění. Kapitalizace Ruska (a také Číny, která se od něj tolik liší) je také důsledkem "změny prostřednictvím obchodu". Co by se stalo v minulosti bez mírové politiky zejména německých sociálních demokratů, je ve hvězdách, ale svobodná demokratizace Československa by bez ní nebyla samozřejmostí.
10347
Diskuse