19. 8. 2022 / Daniel Veselý
Netuším, jak Jan Čulík přišel na to, že na Ukrajině probíhá genocidní válka, kterou nelze srovnat s ilegální invazí do Iráku. Tak předně: oba vojenské vpády na území svrchovaného státu mezinárodní právo klasifikuje jako největší mezinárodní zločin, za jehož přípravu a provedení měli odpovědní političtí činitelé stanout před mezinárodním tribunálem v Haagu. Mezinárodní právo nehodnotí, zda při přípravě a realizaci vojenské agrese hraje roli, že v Iráku byla diktatura, kdežto Zelenského vládu Freedom House hodnotí jako hybridní režim.
„Pomíjíte obrovskou míru nesmyslného vraždění a
brutality, která se asi opravdu nedá srovnávat se zločiny Američanů případně
spáchané v Iráku: opravte mě, jestli se mýlím, ale nezdá se mi, že by někdy
Američané vedli genocidální války s cílem zlikvidovat celý jeden národ a
srovnat se zemí jejich města, pokud k bombardování docházelo, nebylo cílem
zlikvidovat všechny civilisty, atd.“, píše Jan Čulík.
Jako vždy je zapotřebí operovat s dostupnými fakty, a nikoliv
s emocionálně podbarvenými dojmy. Podle nezávislého monitoringu OSN bylo na
Ukrajině od začátku invaze 24. února do 7. srpna potvrzeno
5401 civilních obětí s tím, že
skutečný počet bude dozajista mnohem vyšší. Můžeme tedy spekulovat, zda se
jedná o dvojnásobek, trojnásobek či vícenásobek, ovšem vždy bychom se měli držet pevných faktů.
Podle odhadů a vyjádření ukrajinské vlády, kterou nelze brát za nezávislý
zdroj, neboť se konfliktu účastní v roli napadené oběti, ruské intervenční
síly za totéž období zabily 12 000 až 28 521
civilistů. Podotýkám, že jde o stanoviska či odhady ukrajinských politických
představitelů, nikoliv o ověřená fakta. I když tato vyjádření mohou mít oporu v realitě, je záhodno počkat, až budou případně potvrzena nezávislými pozorovateli.
Patrně nejhorším dosavadním válečným zločinem ruských invazních
vojsk je obléhání Mariupolu, kde mohlo být podle tamních úřadů zabito nejméně 22 tisíc civilistů.
Monitoring OSN zde prozatím potvrdil 1,348
civilních obětí,
přičemž skutečný počet „bude pravděpodobně vyšší v řádech tisíců“. Boje
si na ruské straně podle amerických odhadů mohly vyžádat 20 000
mrtvých (sic!), zatímco Ukrajinci mohli přijít o 15 000 mužů a žen ve zbrani.
Pokud bychom vycházeli z dostupných dat, nemůžeme dle mého
soudu s lehkou myslí hovořit o genocidě – ani když vezmeme v potaz odhady
a stanoviska ukrajinské strany. Na takové ukvapené soudy je skutečně příliš
brzy; zvláště pak když více než polovina vojenských ztrát připadá na agresora.
Pro srovnání:
Iraq Body Count (IBC) zdokumentoval 7 186
civilních obětí během prvních dvou měsíců irácké invaze, přičemž IBC na svých webových stránkách dodává: „Mezery v evidenci a hlášení naznačují, že i v našich dosud nejvyšších součtech
může chybět mnoho
civilních obětí.“ Jedná se tedy o konzervativní, nicméně všeobecně uznávaný zdroj zohledňující civilní ztráty angloamerické invaze do Iráku.
Podle monitoringu
IBC si angloamerická agrese do Iráku v letech 2003 až 2006 vyžádala životy
115 000 civilistů. Výzkum Brownovy univerzity uvádí,
že v Američany vedených válkách po 11. září padlo 387 000 civilistů, nicméně počet nepřímých obětí (v důsledku nefungující infrastruktury, špatně vybavených nemocnic apod.) dosahuje
několikanásobku.
Jan Čulík se hluboce mýlí, když tvrdí, že Američané nevedli
genocidní války - kupříkladu s cílem srovnat celá města. Vezměme si třeba korejskou válku. Přestože tento konflikt oficiálně zahájila vojenská invaze Severokorejců na jih se souhlasem Mao
Ce tunga a Stalina, kteří způsobili nezměrné utrpení civilistů i nepřátelských
vojáků, již na jaře 1949 začala jihokorejská vojska u hranic útočit na své
severní sousedy a válka byla málem zahájena o rok dříve, jak tvrdí
specialista na korejské dějiny Bruce Cumings.
"Na konci roku
1951 už na severu, kde bylo 14 měst a relativně vyspělý průmysl, nebyly
prakticky žádné cíle, které by se daly bombardovat," říká Cumings
s tím, že civilisté se před americkými bombami pomalu neměli kam ukrýt. Obyčejní
lidé ze severu podle jeho slov trpěli stejně jako Poláci
nebo Rusové za 2. světové války, informuje historik. Cumings ve své publikaci The Korean War: A
History píše, že američtí vojáci byli zodpovědní za větší počet
masakrů, při nichž umírali civilisté, než Severokorejci, nemluvě o shození více
než půl milionu tun bomb a tisíců tun napalmu; tedy větší množství munice než
bylo za 2. světové války svrženo v celém Pacifiku. Bomby si většinou
nevybíraly mezi civilní populací a vojenskými cíli. Americký
generál Curtis LeMay se chvástal, že v průběhu války Američané bombami
vypálili nejen všechna severokorejská města, ale i několik měst v Jižní Koreji:
"V průběhu tří let a něco jsme zabili asi tak 20 procent Korejců." – tj.
1,2 až 1, 5 milionu lidí.
Totéž
v bleděmodrém platí pro válku ve Vietnamu. Spojené státy v Indočíně dosáhly monumentální destrukce tří zemí
za cenu více než 3,8
milionu mrtvých, včetně zhruba 58 000 amerických
životů. Investigativní žurnalista Nick Turse na základě více než desetiletého výzkumu tajných
archivů Pentagonu a rozsáhlých rozhovorů s
americkými veterány a Vietnamci, kteří
přežili, odhalil
fungování vojenské mašinérie, která měla za následek miliony zabitých
a zraněných nevinných civilistů - což jeden voják nazval "jeden
masakr My Lai měsíčně". Vojenský historik a uznávaný odborník na
Vietnam Bernard Fall v roce 1967 prohlásil, že Vietnamu jako „kulturní a historické entitě může hrozit zánik,
protože venkov doslova umírá pod údery největší vojenské mašinérie, jaká kdy byla na tak
velkém území spuštěna“.
Nenesou snad oba konflikty
genocidní prvky, příkladně když Nixonův bezpečnostní poradce Henry Kissinger
v roce 1969 v souvislosti s rozsáhlým bombardováním Kambodže pronesl
tato ostudná slova:
"Chci, aby vše, co létá, bombardovalo vše, co se pohybuje." Není toto
výslovný pokyn k vykonání genocidy na převážně bezbranné venkovské populaci,
jež neměla vůbec nic společného s bojem proti "komunistické
hydře"?
A nakonec: Jak to, že o
těchto skutečnostech šéfredaktor Britských listů neví?
Diskuse