Už ne řecký, ale britský scénář
31. 10. 2022 / Boris Cvek
V diskusi v nedělních Otázkách V. Moravce s ekonomy Miroslavem Zámečníkem a Danuší Nerudovou a ministrem práce a sociálních věcí Marianem Jurečkou mne nejvíce zaujala skepse obou zmíněných ekonomů k aktuální podobě státního rozpočtu na příští rok. Oba vyjádřili přesvědčení, že příjmy z daně z nečekaných zisků budou mnohem nižší, než se očekává. Pan Zámečník šel dokonce tak daleko, že pohrozil britským scénářem a rozpočet označil za nerealistický.
U nás se někdy kolem roku 2010 běžně hrozilo tzv. řeckým scénářem, což bylo takové to vyprávění o tom, jak Řekové prý nezodpovědně projídali veřejné rozpočty, až se dostali na hranici bankrotu. To se to pravici hezky vyprávělo. Dnes se ale zdá, že ekonomové zažili lekci z vývoje v Británii. O co šlo? Snaha vlády výrazně snížit daně pro bohaté lidi vedla k tomu, že si Británie chtěla masivně půjčovat, na což reagovaly tzv. „trhy“, a nebýt rychlého zásahu nového ministra financí Jeremy Hunta, potopily by britskou měnu i ekonomiku. Proto také padla ihned vláda. To je ovšem příběh, který se české pravici bude vyprávět mnohem hůře. Musela by tím připustit vlastní šílenost.
Ve zmíněném nedělním pořadu také pouštěli záznam vyjádření ministra financí o tom, jak obrovské jsou mandatorní výdaje. Ano, čím více budeme snižovat příjmy, tím větší podíl rozpočtu budou představovat mandatorní výdaje. Přijde mi úsměvné, jak pravice pořád chce zdůrazňovat neudržitelnost výdajů, aniž by jí bylo jasné, že tím fakticky říká: musíme zvýšit daně. Zopakujme si to, co se pořád dokola opakuje ze strany mnoha ekonomů, zejména těch pravicových: máme v rozpočtu asi 200 miliard tzv. strukturálního deficitu, tedy deficitu, který nesouvisí s krizemi. Těchto 200 miliard jde za snižováním daní za Babišovy vlády. Největší snížení daní provedla sněmovní koalice Ano + ODS + SPD při rušení superhrubé mzdy, kdy došlo k masivnímu snížení daní pro bohaté, v důsledku čehož vypadlo sto miliard pro každý budoucí rozpočet České republiky. Nepřipomíná vám to britský scénář?
Nedávno jsem ve Dvaceti minutách Radiožurnálu slyšel rozhovor s jedním ekonomem, který sám sebe označil za libertariána, tedy v ekonomické oblasti krajního pravičáka. Tento pán ale velmi jasně a upřímně, fakticky proti vlastním východiskům, shrnul situaci českého rozpočtu takto: na výdajové straně nemůžeme ušetřit sto miliard nějakým jedním opatřením, musely by jich být desítky a každé bude někomu vadit. Na příjmové stránce lze vrátit daně na úroveň, jakou měly před rušením superhrubé mzdy, a hned máme sto miliard v rozpočtu zpátky.
Myslím, že česká pravice zažije možná ještě několik těžkých chvil vzhledem nejen k vývoji v Unii, ale zejména v USA. V Radiožurnálu běžela v pondělí ráno zajímavá reportáž o tzv. Trumpových dětech. Příkladem byla paní v Georgii, která, pokud se dostane za republikány do Kongresu ve volbách příští týden, chce mimo mnoha jiných šíleností bojovat za zastavení vojenské pomoci Ukrajině, neboť Ukrajina prý ty americké zbraně prostě jen rozkrádá. Ta paní zcela otevřeně obdivuje Putina. Zajímalo by mne, jaké pocity mohou mít čeští pravičáci typu Alexandra Vondry, kteří zároveň stojí za Trumpem a Orbánem, ale zároveň si hrají na to, že nás USA budou bránit proti Rusku, kdyby na to přišlo. Pro Trumpovo hnutí bude nějaká Česká republika jen zkorumpovaný plevel stejně jako Ukrajina. Tím skutečným partnerem a sympaťákem bude pro ně naopak Putin.
Diskuse