Voňavý ostrov
1. 11. 2022 / Soňa Svobodová
Naleznete-li v sobě dostatek odvahy nastoupit na pražském letišti Václava Havla do letadla a absolvovat let, který trvá přibližně dvě hodiny a deset minut, ocitnete se..., ale jen tehdy pokud daný let přežijete bez jakékoliv úhony na zdraví, na „voňavém ostrově“, tak se totiž přezdívá třetímu největšímu ostrovu v západní části Řecka, Zakynthosu a podle řecké mytologie na tomto ostrově našla svůj domov bohyně lovu a Měsíce Artemis společně se svým bratrem Apollónem, jenž také bývá identifikován s Héliem, který je zosobněním Slunce. A není divu, neboť tento ostrov je nejslunnějším v celém Řecku. Svůj nový domov zde nalezla i Vendula Vašíčková, která si ho zamilovala celým svým srdcem.
Paní Vendulo, jak se to přihodilo, že jste se usadila tak daleko od domova?
Na ostrov mě nejprve přivedla letní brigáda. Pracovala jsem jako průvodce na lodi u místní řecké cestovní kanceláře. Hned po první sezóně jsem věděla, že se určitě musím vrátit zpět. Po třetí sezóně jsem už měla jasno, že to není náhoda, a že mi ostrov přirostl k srdci. Zalíbila se mi tady nejen nádherná příroda, ale také přátelští lidé a celkově klidnější způsob života.
Když jsme u té přírody, tak se zde daří nejen všem teplomilným rostlinám, ale kromě platanů, borovic a keřů myrty, vavřínu, jasmínu, ibišku, orchidejí i léčivým bylinkám a koření. Jak jste přivykla všem těm vůním, kterými je zdejší ostrov vyhlášený?
Těmto vůním se prostě nedá odolat, nejvíce mě však hned od první návštěvy uchvátila vůně borovicových lesů a bylinek na severu ostrova, kde je více divoké přírody. Líbí se mi , že zde na každém kroku přicházím do kontaktu s rostlinami a zvířaty.
Ano, tento jedinečný kontakt žít v sepětí s přírodou a zvířaty nenahradí nic na světě...
A když jsme u té vůně a koření, co vy a řecká kuchyně?
Řeckou kuchyni miluji a doma vařím některé jejich tradiční pokrmy, i když jsou časově velmi náročné, každopádně z místních surovin mám asi nejraději obyčejný olivový olej, domácí chléb a výborné polosladké víno.
O něm se říká, že se hodí i ke zdejšímu klimatu, které je označováno jako středomořské, takže tu vládnou vysoké teploty, horko, sucho, ale zato mírná zima a vlhkost. Co na toto podnebí ve vašich začátcích říkal váš organismus – přivykl?
S vyššími teplotami jsem neměla problém, ale docela mě překvapila vysoká vlhkost v zimě. Člověk si zvykne na všechno.
Je to už nějaký čas, co tu žijete, ale když se ve svých myšlenkách ponoříte do vzpomínek, jaké byly vaše začátky zde, lehké nebo těžké?
Nejhorší byl rozhodně první týden, přijela jsem do úplného neznáma, nikdy předtím jsem v Řecku nebyla, ani na dovolené. Nikoho jsem neznala a jazyk také ne, naštěstí mi hodně pomohla angličtina. Práce byla sedm dní v týdnu bez dne volna a takto po celou sezónu, takže to rozhodně nebylo jednoduché. Teď už mám však díky kontaktům práci, kterou si uzpůsobuji sama, a tím pádem mám i mnohem více volného času.
A jak jste zvládla řečtinu?
Ze začátku jsem byla, jak Alenka v říši divů. Řekové mluví strašně rychle! Místní mě ale rychle přijali mezi sebe a navíc jsem si studovala sama ve volných chvílích gramatiku a slovíčka, a to i v zimě, když jsem tu nebyla. Plynule jsem začala mluvit asi už druhou, třetí sezónu. Je to krásný jazyk a je zde hodně potřebný, když musíte vyřídit nějaké ty dokumenty ap.
Díky své nádherné flóře a fauně je tento ostrov znám jako turistická atrakce. Jak se ale chovají turisté, jsou vůči všem těmto přírodním krásám ohleduplní?
Bohužel ne všichni turisté respektují to, že zde máme takový ráj na zemi a nechávají po sobě nepořádek, můj názor však je, že místní jsou obecně ještě horší. Nemají k ekologii moc vřelý vztah a bude to trvat, než se dostanou na úroveň západní Evropy.
Říká se, že Řecko je plné syrských migrantů. Setkala jste se zde s nějakými?
S migranty jako takovými moc ne, spíše s různými cizinci, co se sem přestěhovali natrvalo. Je tady obrovské množství smíšených manželství.
Jste také známa jako velká dobrovolnice. Co vás přimělo stát se jí?
Miluji přírodu a přišlo mi hrozně líto, že jí lidé znečišťují a neváží si jí. A jelikož jsem akční člověk, rozhodla jsem se vzít situaci, tak trochu do svých rukou. Založila jsem si dobrovolnickou skupinku a začala šířit povědomí o tomto našem (a vlastně celosvětovém) ekologickém problému.
A co vašemu dobrovolnictví říkají zdejší starousedlíci?
Chválí naší iniciativu, i když zároveň nadávají na to, že vláda s odpadem nic sama nedělá, a proto někteří kroutí hlavou, proč v tom ještě pokračujeme, když nám za to nikdo nic neplatí.
Ano. To je právě na tom to špatné, že na světě je vše jen o penězích, ale ne o dobru, které
současný svět potřebuje více než peníze…
Kdybyste měla kouzelný prsten, co byste ze Zakynthosu přenesla do české společnosti?
Určitě přátelskost a ochotu místních, svobodu a návrat k tradičnímu a jednoduššímu způsobu života.
Děkuji za rozhovor.
Diskuse