Británie: Pobrexitová konzervativní Sunakova vláda usiluje o to zakázat v zemi stávky

11. 1. 2023

čas čtení 6 minut
V důsledku hospodářské krize a inflace, způsobené brexitem a ruskou agresí na Ukrajině, přišlo velké množství zaměstnanců britského státního sektoru o část svých platů, a tak nyní v Británi stávkují železničáři, zdravotnici, posádky sanitek, učitelé, imigrační úředníci, pošťáci, lékaři, univerzitní profesoři a dalš. Sunakova vláda s nimi odmítá o zvýšení platů vyjednávat  a nyní si vymyslela, že stávky v podstatě v Británii zakáže - chce zavést legislativu, která by zaručila trvalé fungování základních služeb.

Sžíravou analýzu těchto pokusů, které se zřejmě - jako mnoho iniciativ nynější nekompetentní britské vlády - neuskuteční, protože se ukáže, že porušují zákon, publikoval známý komentátor a analytik komerční televize ITV Robert Peston: 

Mají vládní omezení stávek nějakou logiku?
 
Málokdy jsem četl legislativu, která by tak postrádala základní soudržnost a logiku jako dnešní vládní návrh zákona, který by výrazně omezil právo na stávku - cituji - ve "zdravotnictví, v hasičských a v záchranných službách, ve  vzdělávacích službách, v  dopravních službách, ve vyřazování jaderných zařízení z provozu, při nakládání s radioaktivním odpadem a vyhořelým palivem a v oblasti ochrany hranic".

 

V první řadě je třeba si všimnout obrovského rozsahu služeb, kterých by se to týkalo, a - v důsledku toho - milionů zaměstnanců, jejichž právo zastavit svou práci by mohlo být omezeno.

Vláda tvrdí, že v první řadě využije navrhované nové pravomoci v návrhu zákona k zavedení "minimálních předpisů o službách" pro "hasiče, záchrannou službu a železniční služby" a nic jiného.

To však není to, co by  tento návrh zákona zavedl. Dává ministrovi obchodu právo stanovit minimální úroveň služeb ve všech odvětvích, která jsem uvedl výše, pod hrozbou nákladných náhrad škody pro odborové svazy, které tuto úroveň služeb nezajistí.

Odbory označují protistávkovou legislativu za "drakonickou".

Jaká je nová legislativa o "minimálních službách" pro stávky, která se chystá být zavedena?

Tak pravděpodobně, protože zákon specifikuje celou "dopravu", by řidičům autobusů a tramvají mohlo být řečeno, že ne všichni z nich  smějí  stávkovat v jednom okamžiku.

A jak taxikáři, tak i úřad pro vydávání řidičských průkazů se zřejmě dostanou do oblasti působnosti tohoto zákona, ať už vláda tvrdí, že je to její záměr nebo ne. Podobně "zdravotnické služby" by mohly znamenat veřejné i soukromé služby, nebo dokonce i lékárny.

A "školství" pravděpodobně znamená soukromou školu Eton stejně jako každou místní střední školu. Co se také rozumí pod pojmem "bezpečnost hranic"? Zahrnuje to pasový úřad i pohraničníky? A proč je uvedeno pouze vyřazování jaderných zařízení z provozu?

Proč ne provozovatelé jaderných elektráren? Tím se dostávám k jádru toho, co je na návrhu zákona podivné - a někteří by řekli zneklidňující -.

Není zkrátka jasné, zda má chránit naši bezpečnost, naši prosperitu, nebo jen naše pohodlí.

Právo na stávku je základním lidským právem. A možná by mělo být omezeno, pokud by protestní akce potenciálně ohrožovaly životy - ačkoli všechny odbory veřejných služeb, zejména ty, které zastupují pracovníky záchranky, s bolestí zdůrazňují, že v praxi nikdy nestávkují, pokud se se zaměstnavateli nedohodnou na minimálním poskytování služeb na dobrovolném a vzájemném základě.

Odbory tvrdí, že návrh zákona je útokem na základní právo na stávku.

V žádném případě nejde o ztráty na životech, když nejezdí vlaky, když stávkují učitelé   nebo když  jsou na letišti Heathrow odporně dlouhé fronty. Když ministři a úředníci hovoří o novém zákoně, někdy mluví o minimálních službách a někdy o minimální bezpečnosti.

To jsou dvě velmi odlišné věci, ačkoli ministři zřejmě chtějí, aby se to pletlo. Pokud to, co chtějí skutečně chránit, jsou životně důležité základní služby, kde de facto existují národní nebo místní monopoly, proč se tento zákon nevztahuje také na státní britskou poštu nebo dodavatele energie, údržbu internetových kabelů nebo vodu?

Nejprve jsem si myslel, že společným faktorem odvětví uvedených v návrhu zákona je to, že jsou všechna ve veřejném vlastnictví nebo financována z veřejných zdrojů.

Ale jak jsem uvedl výše, do působnosti tohoto navrhovaného zákona spadají i soukromí poskytovatelé. A pokud by šlo o vyčlenění životně důležitých monopolů ve veřejném sektoru, pak by každý, kdo pracuje u soudů, měl právo na stávku omezeno zákonem.

Nakonec tento návrh zákona vypadá jako narychlo sepsaná reakce na současnou vlnu stávek ve veřejném sektoru, jako pokus dokázat, že ministři nejsou bezmocní.

Existuje však přesvědčivý argument, že důvodem těchto stávek je pocit zaměstnanců veřejných služeb, že si jich vláda nebo širší společnost dostatečně neváží, ať už v peněžním nebo obecnějším smyslu.

A je mi velmi nejasné, zda omezení jednoho z jejich základních občanských a lidských práv, práva na stávku, jim pomůže cítit se více ceněni.

Mimochodem, tato kritika by neměla být vnímána jako zvláště levicová.

Dnes jsem hovořil s libertariánskými konzervativními poslanci, kterým se tato legislativa nelíbí stejně jako labouristům. Jde o spor o osobní svobody stejně jako o solidaritu pracujících.

Zdroj v angličtině ZDE

0
Vytisknout
4367

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2023