Obsahuje jízlivost a sarkasmus

Koho chceme za prezidenta: Zamilované iluze aneb jak srdce usměrnit rozumem

12. 1. 2023 / Bohumil Kartous

čas čtení 5 minut

Ilustrace: Jáchym Bohumil Kartous


Kampaň před prezidentskými volbami vrcholí. Jsou to zjevně nejvíce emocionální politické volby v českém prostředí, což dokazuje míra zanícení, s jakou společnost na sociálních sítích propadla potřebě lustrovat toho správného na prezidentskou pozici. Je to nepochybně způsobeno tím, že žádná jiná politická instituce v Česku není tak úzce spojena s kulturní identitou. Ať už je tím kýženým klon Masaryka, Havla, Zemana, nebo jde o nějaký novotvar nastolující změnu tradice, velmi často a citelně se opírá o potřebu nejen někoho zvolit, ale vyvolit. Není divu, český prezident prostě historicky je upgrade mocnáře a mocnář je pochopitelně vyvolen, nikoliv volen. To emoční zaujetí sebou nese jednu svízel. Mnoho emocí a mnoho představ spojených s identitární symbolikou toho kterého voliče může vést k poněkud iracionálnímu rozhodování.

Někteří lidé se zamilovali do představy, že českou prezidentkou bude poprvé žena, případně věří, že prezident požene tu zrádcovskou „ukrajinskou“ vládu svinským krokem nebo to prostě má být „náš senior Andrej“, případně si vybudovali jiný identitární postoj a izolovali ho od dalších faktorů rozhodování. Je to citový vztah k iluzi, která sama o sobě může být symbolicky formativní (prezidentka žena jako svěží genderové vyvážení), ale pořád je to jen iluze, pokud není konfrontována se skutečně zásadními kritérii takové volby.


Ta zásadní kritéria by měla vzejít z toho, kým je český prezident, tedy jaké má přímé pravomoci a kam až sahá jeho vliv. Negativně vymezeno, po zkušenostech z posledních dvaceti let, jak může tyto pravomoci i vliv případně zneužít. Jinými slovy jde o rizika, která jsou s konkrétními kandidáty v souvislosti s prezidentskou funkcí spojena.

Ne že by v tomto směru nedocházelo k porovnávání. Jenže to porovnávání zjevně naráží na již uvedené předobrazy, jejichž síla často dokáže jakýkoliv důrazný argument proti bagatelizovat jen proto, abychom se nemuseli vzdát své zamilované představy. A taky naráží na potřebu identifikovat riziko, jehož závažnost či relevance vzhledem k prezidentství je různá, nicméně stálým opakováním téhož se tento rozdíl buď vůbec nevyjeví, nebo se postupně smazává.


Kdo je tady prezident


Zkusme proto na relativně krátkém prostoru shrnout, kdo to je český prezident, co může a co nemůže. Tím začneme. Ze svého zvažování vypusťte většinu vzletných frází o narovnávání sociálně-ekonomických rozdílů, bezplatném zdravotnictví a školství, rozpočtu, životním prostředí, obraně a já nevím co všechno se promítlo do různých předvolebních slibů a nešťastně vedených mediálních rozhovorů s kandidáty, v nichž jsou tázáni na všechny odstíny duhy české politiky. I přes právo veta je prezident ve všech těchto exekutivně-legislativních ohledech vlastně impotent, protože jsou v rukou vlády a parlamentu a protože ho takřka vždy, i když projeví svůj odpor, znovu přehlasuje sněmovna.


Soustřeďme se tedy na to, co prezident z ústavy skutečně může (musí), na to nejdůležitější, co vyvolává potřebu hledat rizika. Prezident jmenuje a odvolává premiéra a členy vlády, jmenuje soudce Ústavního soudu (musí schválit senát), jmenuje předsedu a místopředsedy Nejvyššího soudu, na návrh sněmovny jmenuje prezidenta a viceprezidenta Nejvyššího kontrolního úřadu, jmenuje členy rady České národní banky, v režimu kontrasignace pověřuje vedoucí zastupitelských misí (velvyslance), jmenuje soudce, generály a profesory. Symbolicky je také vrchním velitelem ozbrojených sil.


To jsou všechno vysoce významné akty, které do značné míry ovlivňují obsazení elitních institucí a tím pádem také jejich směrování a výkon. Vedle toho je součástí zahraniční politiky státu, reprezentuje ho v tomto smyslu doma i venku. A vedle toho je samozřejmě také největším influencerem v zemi a zároveň garantem ústavního pořádku, jehož každý povzdech či jiný zvuk bude netrpělivě očekáván a široce medializován. Může tedy hýbat společenskými náladami podle svého uvážení. Může to dělat buď jako Havel a Masaryk, nebo jako Klaus a Zeman.


Abych to zjednodušil, budu se soustředit v posuzování rizik pouze na tři nejpravděpodobnější kandidáty druhého kola, tedy Andreje Babiše, Danuši Nerudovou a Petra Pavla.


A co je to te ústave?


Andrej Babiš je - jak správně podotkl ve svém vánočním poselství stávající prezident Zeman - je člověk s politickými zkušenostmi. Tyto zkušenosti jsou takové, že využije v podstatě jakékoliv příležitosti, aby pravomoci prezidenta zneužil ke jmenování sobě blízkých politických souputníků do důležitých pozic. On ani nemusel být prezidentem, aby se mu podařilo prosadit Aleše Michla, loajálního pomocníka a mediálního ekonoma (kategorie s ekonomií související pouze lingvisticky), na pozici guvernéra České národní banky. 


Celý text najdete na Seznam Médium.

1
Vytisknout
5875

Diskuse

Obsah vydání | 13. 1. 2023