 
Vzkaz pro paní doktorku Schillerovou
11. 1. 2023 / Oldřich Maděra
čas čtení
5 minut
Dnes jsem si přečetl v novinách o tom hlasování o nedůvěře vládě.
      Já tu vládu nemusím, ať ji s klidem odvolají. Nicméně ještě více
      nemusím paní Schillerovou. Nedalo mi to a napsal jsem o tom další
      článek, píše Oldřich  Maděra.  
* * *
V roce 2001 jsem
        utekl z Čech, protože jsem nechtěl do konce života platit
        výpalné. Nebylo to jednoduché, ale usadil jsem se a projektoval
        jsem. Nevím, co mě to napadlo, asi to byla láska k rodné hroudě,
        tak jsem si zhruba po deseti letech v cizině řekl, že si tam v té
        daleké zemičce mezi horami zase tak trochu zaprojektuji. Sehnal
        jsem tým
        asi 30-40 lidí a udělal jsem dva projekty pro ČEZ. Pracovali
        jsme
        na tom asi dva roky. Díla jsme nedokončili z důvodů na straně
        ČEZu.
Obě rozpracované
        dokumentace jsem předal a vyfakturoval ČEZu. Obě byly ČEZem
        převzaty. Nedostal jsem je nikdy zaplaceny. Fakturu jsem dal do
        účetnictví a jednal jsem s finančním úřadem o tom, že mně
        státem převážně vlastněný monoploní podnik nezaplatil dvě
        faktury v celkové částce 6 809 550 Kč. Finanční úřad
        Brno-venkov chtěl zaplatit DPH a já jsem ty peníze prostě neměl.
        Dlužil jsem všem okolo, Finačnímu úřadu Brno-venkov a navíc my
        sami jsme to vlastně udělali úplně zdarma, jinak bychom museli
        položit naši vlastní firmu, což jsme samozřejmě nechtěli.
Dostal jsem z
        Finačního úřadu Brno-venkov následující rozhodnutí o
        posečkání daně: 
Paní doktorka
        Schilerová, jako tehdejší ředitelka finančního úřadu
        Brno-venkov, naznala, že 40 000 korun měsíčně může takový
        projektant s klidem unést a může to celé státu zaplatit. Já
        jsem to tenkrát přijal a začal jsem to státu v dobrá víře
        splácet. V té době jsem byl v Čechách vyloučen z databáze
        dodavatelů ČEZu, což se rovnalo téměř likvidaci mé firmy.
S tímto cejchem
        jsem jen velmi obtížně získával jinou práci. Všichni to věděli
        a tak si ještě přisolili a nezaplatili mi často ani tu práci,
        kterou jsem udělal pro jiné odběratele.
V té době jsem
        byl
        v Irsku zaměstnán. Neměl jsem jinou možnost, než vzít peníze
        ze své výplaty v Irsku a vložit je do naší firmy Čechách, aby
        to mohla firma státu splácet. Doslova jsem ty peníze sebral své
        rodině, svým dětem, od huby. Splácel jsem to dva roky. Nebylo to
        samozřejmě lehké. Odkládal jsem všechny možné normální
        platby, jako jsou opravy auta, dovolené, zdravotní pojištění,
        důchodové spoření atd. atd. (pan inženýr Beneš, jeho bratr,
        doktor Křetínský a doktor Sviták budou zajisté tímto výkladem
        vnitřně potěšeni).
Splatil jsem
        celkem
        21 splátek. Dál jsem to prostě nebyl schopen vydržet, protože to
        byla příliš velké částka přesahující mé finanční možnosti v té
        době. Musel jsem tedy potupně obětovat jeden z těch dvou
        projektů
        a dohodnout se s ČEZem na jeho předání za hubičku. Kupodivu na
        to ČEZ ihned přistoupil a tím jsem se z toho nějak dostal.
        Celkem jsem
        státu zaplatil 908 343 Kč. Na tom projektu jsem prodělal dalších
        asi 1,5 milionu korun.
Zde je doklad,
        který
        jsem si vedl o jednotlivých měsíčních splátkách: 
Paní
        doktorka Schillerová, jako pečlivá státní úřednice, mi ještě
        na závěr napařila úrok za ty splátky DPH. Určitě mi potvrdíte,
        že to již asi nemusela, neboť stát se již dostatečně napásl
        na nebohém.
Zde jen taková
        malá
        poznámka pro mladé. Prosím chcete v Čechách začít podnikat?
        Ne, to raději nedělejte. Vyberte si nějakou lepší zemi! Tam se
        Vám bude určitě dařit líp!
Samozřejmě, že si
        tu drsnou, zhruba dvouletou etapu, ve svém životě a v životě mé
        rodiny, které jsem to měsíčně doslova utrhoval od huby, paní
        doktorko, velmi dobře pamatuji!
Pak jsem najednou
        viděl paní doktoru ve zcela jiné roli:
A zítral jsem.
        Pak
        jsem si ještě přečetl pár článků, jako třeba zde.
A zíral jsem
        podruhé. Proto mě poněkud překvapila dnešní zpráva v novinách.
Vážená paní
        doktorko, 
musím Vás ubezpečit, že ty dva miliony Kč, co jste
        rozházela za své pitomé fotografie, byly mnou těžce po nocích
        vydřené peníze, které jsem doslova a do písmene utrhl od huby
        své rodiny a zejména svých dětí. Nebojte se, oni si to na Vás
        budou velmi dobře pamatovat.
 Zdvořile Vás
        proto
        žádám, než budete tedy zase pořádat nějaké ty další
        palácové revoluce, tak abyste se prosím velmi pečlivě
        ubezpečila, že tyto revoluce pořádáte za své vlastní peníze a
        že v nich není ani haléř z peněz daňových poplatníků, které
        jste z nich před tím, mnohdy doslova a do písmene nelidsky,
        vymlátila.
11711
 
Diskuse