Dohoda mezi Saúdskou Arábií a Íránem odhaluje slábnoucí vliv EU na Blízkém východě
16. 3. 2023
čas čtení
6 minut
Oznámení o
obnovení diplomatických vztahů mezi Saúdskou Arábií a Íránem za čínského
zprostředkování odhalilo hranice vlivu Evropské unie na Blízkém východě. Ačkoli
se EU snažila vyvarovat výslovného připisování zásluh za tento průlom Číně,
kterou označila za svého "systémového rivala", Brusel zároveň
deklaroval, že je připraven na něm stavět, píše Eldar Mamedov na webu
Responsible Statecraft.
Ačkoli
takové prohlášení naznačuje pragmatický přístup, nabízí se otázka, proč to byla
právě Čína, a nikoli EU, kdo zprostředkoval dohodu mezi dvěma rivaly z Perského
zálivu? Je řešení důsledků politik prováděných jinými zeměmi to nejlepší, co
může EU udělat, zejména vzhledem k tomu, že Spojené státy byly rovněž vyloučeny
z vývoje, který slibuje přetvořit geopolitické prostředí, v němž se EU bude
muset pohybovat? Co to vypovídá o proklamované ambici EU stát se významným
geopolitickým hráčem?
Přestože má
EU plné ruce práce s potíráním ruské agrese na Ukrajině, její slábnoucí vliv na
Blízkém východě této válce předcházel a je přinejmenším částečně způsoben tím,
že sama nedokázala využít páky, které v tomto regionu kdysi měla.
Na Blízkém
východě nyní Čína hraje roli, která byla tradičně vyhrazena Evropanům: mluvit
se všemi stranami a podpořit slova ekonomickou mocí. Na rozdíl od USA měla EU
diplomatické vztahy se všemi aktéry v regionu, včetně Íránu. Po uzavření
jaderné dohody známé jako JCPOA v roce 2015 se EU a Írán dohodly na ambiciózním
plánu rozvoje dvoustranných vztahů. I poté, co bývalý americký prezident Donald
Trump v roce 2018 od JCPOA jednostranně odstoupil, Írán více než rok dodržoval
dohodu v marné naději, že Brusel svá politická prohlášení doplní o reálné finanční
závazky, aby smlouvu udržel nad vodou.
Skupina E3
(Francie, Německo, Spojené království) vytvořila zvláštní obchodní nástroj -
INSTEX - určený k usnadnění legitimního obchodu s Íránem. Tato iniciativa však
brzy narazila na překážku, neboť evropské finanční instituce se zdráhaly
zapojit do obchodu s Íránem, aby se nedostaly do konfliktu s americkými sankcemi
USA. Ve skutečnosti se prostřednictvím INSTEXu uskutečnila pouze jedna operace,
která byla minulý měsíc anulována. Aby toho nebylo málo, evropští tvůrci
INSTEXu obvinili z jeho neúspěchu Írán.
Neschopnost
E3/EU plně splnit svou část JCPOA vedla ke zhroucení všech pák, které si vůči
Teheránu vybudovala. O nic úspěšnější EU nebyla ani ve své snaze hrát
stabilizační roli v Perském zálivu. Po zavraždění íránského generála Kásema
Solejmáního Spojenými státy v lednu 2020 se EU zavázala k diplomatickým
iniciativám s cílem snížit napětí v regionu, ale nikdy nenásledovala
přesvědčivá strategie k dosažení tohoto cíle.
Neschopnost
EU ochránit JCPOA a vyváženě zapojit do ní všechny země Perského zálivu
přispěla k pádu umírněných íránských politiků, kteří vsadili na normalizaci
vztahů a zvýšení obchodu s Evropou velký politický kapitál. Toto selhání
pomohlo tvrdým konzervativním frakcím upevnit svou moc a v zahraniční politice
se orientovat na "Východ". Následné dodávky íránských bezpilotních
letounů ruským agresorům na Ukrajině v kombinaci s domácím potlačením
protestů, které následovalo po zabití Mahsy Amini "mravnostní
policií", obrátily evropské veřejné mínění rozhodně proti Islámské
republice. Když k tomu připočteme četné a otevřené hlasy íránské diaspory,
které v některých klíčových evropských zemích učinily z Íránu domácí problém,
staly se jakékoli nové diplomatické iniciativy s Teheránem pro vlády EU
politicky neúnosné.
Zatímco EU
ztratila i svůj malý vliv na Írán, její vztahy se Saúdskou Arábií nejsou o
mnoho lepší. Království ignorovalo prosby Západu, aby zvýšilo produkci ropy s
cílem snížit ceny energií a politicky škodlivou inflaci v USA a EU, kterou
ještě zhoršila ruská válka na Ukrajině. Někteří sice tvrdili, že to byl
důsledek skutečnosti, že se Západ distancoval od "klíčového partnera"
kritikou zničující saúdské války v Jemenu, hrůzné vraždy novináře Džamála
Chášukdžího a represí vůči aktivistům za práva žen, pravdou však je, že EU jako
blok nikdy neuvalil na Rijád za tyto prohřešky žádné sankce. I ta malá omezení,
která některé jednotlivé státy zavedly na prodej zbraní saúdskému království,
byla buď zrušena, nebo kompenzována tím, že mezeru zaplnili ostatní Evropané.
Pro Saúdskou
Arábii by to nic nezměnilo na skutečnosti, že se království považuje za
ambiciózní suverénní mocnost nevázanou na Západ a toužící po diverzifikaci
svých vztahů. Normalizace vztahů s Íránem je toho dokonalou ilustrací. Jakkoli
je dohoda sama o sobě významná, skutečnost, že nominální regionální partner
Západu souhlasil s předáním tohoto diplomatického úspěchu rovnocennému soupeři
Západu, hovoří za vše.
Angažovanost
Pekingu při zprostředkování saúdsko-íránské normalizace, kterému nepochybně
napomohli regionální hráči, zejména Irák a Omán, rovněž ilustruje širší posuny
směrem k větší multipolaritě a vnitroregionální dynamice na Blízkém východě.
Vzestup Číny však byl usnadněn klesající schopností EU ovlivňovat dění v
regionu. To nejlepší, co může EU nyní udělat, je pokusit se využít jakéhokoli
vývoje vedoucího k větší bezpečnosti a stabilitě v oblasti.
Celý článek
v angličtině ZDE
5694
Diskuse