Prý už v květnu nás vláda zachrání
28. 4. 2023 / Boris Cvek
Ve středu večer jsem na ČRo Plus poslouchal se zájmem debatu novinářů – Šídlo, Klímová, Holub – a politologa Valeše na téma hospodářské politiky české vlády. Východiskem bylo tvrzení, že vláda má velmi nízkou podporu ve společnosti. Na druhou stranu vládní strany jsou na tom v průzkumech preferencí velmi dobře (Šídlo). Piráti prý možná proto, že o nich není vědět (Šídlo).
V zásadě pan politolog vládu kritizoval a novináři se snažili ukázat, že je to složitější. Nechci zde debatu zprostředkovávat, to by nemělo smysl, ani si ji tak dobře nepamatuji. Na čem byla shoda? Vláda musí něco dělat a nikdo pořádně neví, co vlastně udělá, ba ani co dělat má. Prý třeba udělá něco vskutku geniálního, ale spíše ne. Domluva pěti stran může být složitá.
K tomu bych řekl, že zdání klame, pokud jde o sílu stran: lidovci mají podporu ve společnosti kolem tři procent, to je pravda, ale ve Sněmovně mají 23 poslanců. Bez nich koalice nemá šanci na většinu (zato bez pirátů není problém, ti mají ve Sněmovně 4 mandáty).
Další shoda: vláda má na reformy čas do konce tohoto roku. Pokud by v květnu, jak slibuje, skutečně „s něčím přišla“, bude jen velmi obtížné zavést to do reálné praxe od prvního ledna 2024. Za tři týdny za měsíc uvidíme… nebo se dočkáme dalšího odkladu. Shoda byla, zdá se mi, i na tom, že vláda špatně komunikuje a voliči (ti její, protože jiní zřejmě tu důvěru neměli nikdy) ztrácejí důvěru v její schopnosti.
Z debaty jsem měl dojem zrcadla současného veřejného prostoru: bezradnost, nejistota, pocit krize, která vyžaduje nutné řešení, jež se ztrácí v chaosu různých návrhů, obav a zájmů. To jistě není selhání diskutujících, je to selhání odborníků a zejména vlády. Osobně si neumím představit, že by z této situace mohlo v květnu vzejít nějaké jasné a smysluplné řešení krize.
Ostatně vládní strany si zvykly pod náporem ruské agrese na Ukrajině na jednotu a o to více bolestné a náročné může být nyní odkrývat, že ve společnosti i mezi politickými stranami i v nich samotných jsou různé zájmy, které nelze smířit ani pod dojmem zmíněné agrese.
Zajímavé je, že víme, že potřebujeme pro rozpočet obrovské množství peněz, třeba právě na novou prioritu, tedy zbrojení, přičemž se tváříme, že nevíme, kdo to vlastně zaplatí. Ono se nikomu nechce: někteří by jistě padli do bídy, někteří ani zdaleka.
Diskuse