"Sociální pracovník roku 2023" ve veřejné správě popisuje ČR, kde se stále jede tehdy volhou, dnes mercedesem do morální řiti…

2. 5. 2023 / Pavel Veleman

Opravdu jsem se snažil ji vše několik let důkladně popisovat přes praxi terénu, například jsem ji zpracovával agendu odpovědí klientům, od nichž dostávala korespondencí. A na základě této zkušenosti si dovolím tvrdit, že většina politiků moc dobře zná ty strašné příklady osobních tragédií, které způsobuje systémová nefunkčnost (nejen) sociální politiky.

Následně dostává Olga Richterová v parlamentních volbách 2021 masovou podporu od lidí, kteří věří právě ve změnu sociální politiky (šesté místo v preferenčních hlasech v celé ČR při katastrofálním propadu pirátů byl neuvěřitelný její osobní úspěch). V této chvíli však Olga Richterová velmi lehce opouští tzv. skandinávskou cestu v sociální oblasti a dneska se stejnou vehemencí s jakou hájila sociální změny pro mé klienty - hájí dnes pravý opak. A sociální oblast i díky této ženě a celé té partě zajímavých, mladých lidí v poslaneckém klubu Pirátů 2017 - 2021 ztrácí jakékoli naděje na změnu v sociální oblasti.

Velmi podobně jsem dopadl i na městské municipalitě. Spojíte své úřední a profesní úsilí s partou lidí, které věříte, že napraví pověst místa, které se nazývá "Zátoka sviní" a s hrůzou sledujete, jak málo se lepší. Jednotlivé skupiny se během chvíle naprosto rozhádají a Vy sledujete co znamená politika v praxi - odstranění prosociální starostky, rozdělování plácků vlivu, moci a skupin, všehoschopní kariéristé opět u moci.

A každý politik nebo politička Vám jen suše řekne, pakliže po nich požadujete hájení hodnot, kvůli čemuž jste je podporoval:

ZMĚNILA SE SITUACE, pochopte to, pane Pavle.

A tím to končí, ticho, minimální komunikace, podrážděnost, uraženost a povýšenost, pakliže se emočně vymezite a odmítnete tento cynismus přijmout jako normu.

A tak docházíte k té nejsmutnější pravdě, která však člověka nesmí zničit a kterou obyvatelstvo většinou neví:

Přátelé, oni to všechno, co píši, dávno znají, ale politická činnost je v této zemi již jen rozdělování mocenského vlivu neuvěřitelně malého množství lidí a jejich obslužného aparátu. Politické strany mají pouze desítky členů v místních organizacích (z toho ještě často ze stejných rodin). Přes tyto naprosto vykostěné maličké místní spolky nelze nic zásadního prosadit. Každá změna něčeho opravdu podstatného v zajetém, třicetiletém systému bude vždycky zablokována vlivem pár desítek oligarchických rodin. V politickém systému stran, které zastupují jen své partičky, je nemožná.

Vždy několik měsíců před volbami se vyvolá tvrdý souboj marketingových týmů jako "Puma proti Adidasu" a občané to prožívají velmi podobně jako fotbalový zápas. A až to skončí, jde se domů a místní zastupitelstva, politické strany a politici si pak znovu žijí vlastním životem svých rozdělených plácků.

Zdá se že politické strany mají význam pouze v situaci, kdy by zastupovaly jednotlivé skupiny obyvatel v masovém měřítku. To již však dnes v ČR není možné a vše politické - se tak stává jen divadelní kulisou, kterou všichni politici drží vší silou před očima voličů. Co je za touto kulisou, to se nikdo nesmíme dozvědět. Ten vichr z hor od tzv. dezolátů, kteří se ji snaží v současné době nejvíce strhnout - je opravdu obrovské ohrožení demokracie i - oni totiž mají nachystány ty vůbec nejhorší kulisy.

Je prokazatelné, že dvě poslední vlády v krizi (covid a energie) ukázaly, že obě naše rozdílné politické reprezentace (Agrofert jménem Babiš a neoliberální fosilie jménem Fiala) - mají jedno společné – patří k nejhorším v řízení země v EU a tady někde je třeba si začít pokládat otázky.

Jak je možné, že tato společnost pasivně dovolí neustálé opakování téhož, znovu a znovu? Seriál Volha v České televizi - byl pro mne velmi pravdivá sonda (pochopitelně je to přehnané) pro pochopení nejen normalizace a toho hnusu, který jsem jako mladík ještě stačil zažívat. A s hrůzou jsem si při sledování tohoto seriálu uvědomil, že přes chvilkové "havlovské opojení", vlastně úplně tato doba nikdy neskončila.

Dnes ji prožíváme v jiné dějinné realitě - dnes je pochopitelně politicky a materiálně laskavější, existenčně však pro občany běžného dne paradoxně více zničující než tehdy. Vše pokračuje dál a dál…. Český Standa Pekárek však vybere vždy každou dějinou zatáčku! Jenže jak a za jakou cenu? To je lepší nevědět, vytěsnit a hlavně tyto dvě doby rozdělovat a nepropojovat. Na tom vlastně pracují všichni politici - jedni idealizují zločinnou normalizaci a druzí zase stále více jen tu dnešní formálni pseudodemokracii.

No, ty voe!