Při pohledu na kandidáty vidíme, že Petr Dvořák se snaží pokračovat ve funkci, kterou je pověřen od září 2011. Nezávisle na tom, co si kdo myslí o jeho správě, ať už dobré či špatné, považuji za velmi nesprávné, aby si jeden člověk sám udržoval tak dlouhou dobu tolik moci. Stejně jako u prezidentů ve skutečných demokraciích by měla být pro takovou funkci stanovena hranice dvou funkčních období. Bez změny budou kritici z obou stran politického názorového spektra stanici nadále obviňovat z korupční etiky. Měl by být vyměněn, ať se děje, co se děje.

Pavel Hřídel má životopis, který zřejmě příliš neodpovídá tomu, co televizní konglomerát, který vyrábí nejen zpravodajství, ale i umělecký materiál, potřebuje. Bývalý ředitel a předseda představenstva teplárny ve Strakonicích, z níž odešel na jaře 2022, dříve byl na manažerských pozicích ve firmách 4U Consulting CZ nebo AstenJohnson. Jako problematické se mi jeví jeho napojení na tyto soukromé zájmy a absence odborných zkušeností s obory, které Česká televize pokrývá.

Někdejší zahraniční zpravodaj České televize v Bruselu Jiří František Potužník je jméno, které je problematické kvůli jeho zjevným vazbám na redakci zpravodajství. V České televizi působil v letech 1993 až 2007, v letech 2016-2017 vedl zahraniční redakci Českého rozhlasu. Také byl mluvčím českého předsednictví v Evropské unii (2008-2009). Takový životopis z něj činí nepravděpodobného vítěze, neboť jeho politické tendence jsou vnímány jako eurocentrické a levicové. Vzpomínám si také na článek na Britských listech, v němž si Jan Čulík stěžoval na Potužníkovo neformální používání češtiny...

Jan Štern je také vnímán jako "kolega" místo manažera. Od roku 1994 do roku 2018 byl producentem televizních pořadů a seriálů. Stál například u zrodu pořadů Nadoraz, Dvaadvacítka, Uvolněte se, prosím ad. Pochybuji, že současná rada vybere někoho s osobními vazbami na zaměstnance televize, kterou bude muset řídit.

Ondřej Vrbík je architekt na volné noze z Lipníku nad Bečvou a dosud se mediálně nijak neangažoval. Jeho kandidatura s úzkými vazbami na KDU-ČSL je vnímána jen jako pokus křesťanské strany udržet si relevanci, ale nemá téměř žádnou šanci.

Jan Souček je pro tuto funkci kvalifikovaný vzhledem ke svým zkušenostem z pozice ředitele brněnského studia od roku 2014. Předtím byl editorem zpravodajství Českého rozhlasu (2012-2014), šéfdramaturgem zábavy v ČT Brno (2007-2012), moderoval Dobré ráno (2005-2014). Pracoval také jako redaktor TV Nova nebo Rádia Krokodýl a podílel se na programovém konceptu Rádia Student.

Ze všech kandidátů dobře znám Martina Konráda. Byl mým šéfem, když jsem byl šéfredaktorem deníku Metro. Když jsem viděl jeho jméno mezi kandidáty, uvědomil jsem si, že by mohl být nejlepší volbou. A nepodezíravě o něm mluvím proto, že jsem mu svým anarchistickým stylem dělal ze života peklo. Vyhodil mě, takže mé pozitivní názory na jeho styl a odbornost lze brát vážně. Pokud si tato slova přečte, bude překvapen, protože jsme neměli nejlepší vztahy. Nicméně s odstupem času si uvědomuji, jak dokonalý manažer to byl. A jak je jeho chování vhodné pro Českou televizi. Přes devět let byl obchodním ředitelem Regie Radio Music (1996 - 2005). Od ledna 2013 do dubna 2014 byl generálním ředitelem televize Prima, předtím byl skoro pět let jejím obchodním ředitelem.

 
Konrád rozhodně není levičák, ale také není příznivcem krajní pravice. Je to velmi soustředěný člověk, nikdy nezvýší hlas, a to ani tehdy, když ho nervózní Brazilec zasypával stížnostmi a žádostmi. Zachoval klid, ať se dělo cokoli. Když si všiml mých neobvyklých a nekonformních technik, nechal mě s nimi hrát a dal mi potřebný umělecký prostor a svobodu. To u člověka, který je tak konzervativní, že si o něm všichni mysleli, že je dvakrát starší, svědčí o pochopení podstaty mediálního byznysu, který vyžaduje neustálé inovace a odvahu. Konrád převzal chaotické Metro, které bylo po léta špatně řízeno. Změnil jej a umožnil Mafře, aby jej získala od švédských vlastníků. Vzpomínám si, jak dobře uměl zacházet s financemi a jak charismatický byl ke všem, kteří pod ním pracovali. Jeho názory nebyly nikdy kontroverzní ani politické. A hlavně jsem byl svědkem toho, kolik politických a podnikatelských sil se ho marně snažilo ovlivnit.

Jednou se rozhodl prosadit kurz pro manažery, abychom se vyvíjeli ve způsobu, jak se vypořádat se svými povinnostmi. Během toho víkendového koučovacího kurzu se velmi zřetelně projevila jedna věc: jeho naléhání, abych nepoužíval takzvané "triky", které mají čtenáře nalákat. Neustále jsem přicházel s nápady, jak zvýšit naši image, některé z nich byly spíše podpásové. Žádné triky, opakoval stále. Chtěl, abychom čtenáře lákali přímo, upřímně, nikdy nepoužívali chytlavé titulky, které by nebyly jasné. Tehdy jsem si uvědomil, jak nezvykle upřímná byla jeho duše. Zároveň otevřeně přistupoval k experimentům, které jsem prosazoval.

Pozoruhodnější byl jeho přístup k romskému reportérovi a fotografovi Pavlu Kollerovi. Když jsem Kollera přivedl do týmu, čelil jsem tomu, s čím jsem se potýkal v každém médiu, které jsem do té doby šéfoval: diskriminaci (Jen další cikán, na jehož životě nezáleží | 22. 6. 2021 | Fabiano Golgo | Britské listy (blisty.cz)). Koller se nikdy nedokázal integrovat mezi své kolegy, kteří ať se tvářili jakkoli pokrokově, měli předsudky svého národa hluboko v sobě zakořeněné. Chovali se k němu dobře, ale nezvali ho na společenské akce ani s ním moc nemluvili. A většina si začala hlídat telefony nebo zamykat šuplíky. Brzy, i když každý reportér občas chyboval, na Kollerovy překlepy (má omezený zrak v důsledku toho, že se jeho oči staly v prvních dnech života obětí nemocniční chyby) upozorňovali, jako by to byl jeden ze sedmi smrtelných hříchů. Dokonce i lidé z jiných oddělení neustále lobbovali za jeho propuštění. Jediný Konrad byl neoblomný, abychom si ho nechali, a vždycky se ujistil, že Pavla pozdraví, když ho uvidí. Byl jsem rád, že pochopil, jak je důležité dát příležitost Kollerovi a dalším menšinám. A to je vlastnost, která je pro generálního ředitele České televize žádoucí. Neměl problém s mou homosexualitou ani s Kollerovými romskými kořeny.

Za dobu, kdy byl Konrád mým šéfem, jsem nebyl svědkem žádného činu, který bych mohl odsoudit. Byl zdaleka nejlepší ze všech šéfů, které jsem měl (kromě práce pro televizi a rozhlas jsem řídil 14 časopisů, 2 noviny a 5 webových stránek). Byl to jediný šéf, který po mně nikdy nechtěl, abych upřednostňoval nějakou politickou stranu nebo politika, který po mně nikdy nechtěl, abych upravil nějaký článek tak, abych se někomu zavděčil, který se nikdy nepodílel na žádném kontroverzním využití finančních prostředků, který působil jako zodpovědný, disciplinovaný, vyrovnaný konzervativní člověk, který si rozuměl s pokrokovými lidmi. Podle mého názoru dobrý recept na ředitele České televize.