To za našich mladých let nebylo
11. 1. 2024 / David Marenčák
Je obvykle věta míněná negativně a směřovaná k mladší generaci, než je sám mluvčí. Od nepaměti tuto větu bohorovně vynáší strejdové 50+ jako úvod do lamentační přednášky na téma slabosti, hlouposti, lenosti a celkové zkaženosti mládeže. Lhostejno kolik je na tom pravdy nebo není, rozhořčení je vždy silné, „oprávněné“ a založené na notné porci snobství.
Pod snobstvím si nepředstavujte obvyklou slovníkovou definici, ale jeho podstatu. A tím je unáhlené zobecnění jedné malé části, drobného kamínku obrovské mozaiky, jakou je každý člověk, na celek reprezentativní. Dnešní doba je plná snobství, hodnota nebo identita člověka se odvozuje nejen od jeho povolání, sexuality, výše příjmů, statusových symbolů, ale také od tak nepatrné části, jakou je jeho nemoc či znevýhodnění. Žádného člověka ale nedefinuje jen jedna věc, ať už za ní zvolíme cokoli. To však snobští strýcové snad i vědomě ignorují a považují pár aspektů, které se jim na mladších generacích nelíbí, za reprezentativní všem mladším.
Velmi častým průvodním jevem mezigeneračního snobství jsou prohlášení typu:
„dnes je každé zlobivé dítě nebo parchant něčím nemocné, kdejaký hajzl omlouvá svou nevychovanost a zlobu nějakou diagnózou, za mých mladých let žádné deprese nebyly, byls prostě línej a hotovo, fracek dostal přes hubu a bylo vyřešíno, dnes jsou na všechno pilulky nebo terapie a samé blábolení okolo, samé speciální zacházení a výhody“.
V destigmatizaci duševních nemocí jsme v porovnání s naším milovaným západem stále sto let za opicemi, to je notorieta všech, kteří se ve věci alespoň trochu orientují. Bohužel to následně logicky prosakuje i do prevence a řešení všech těchto obtíží, protože strýc obtěžkaný představou, že psychiatr nebo terapeut se baví jen s blázny a magory a to on přece není, řeší své trampoty bitím manželky a chlastem, obvykle v obráceném pořadí. O něco četnější diagnostika duševních nemocí vede samozřejmě k tomu, že z vnějšku nahlíženo to vypadá, že je něčeho víc. Nicméně například sebevražednost vzrostla až 40x po přechodu společnosti na industriální a tento skok také nebylo možné přisuzovat individuálním selháním či nějakou módou.
Další aspekt je, že navzdory nedávnému bezprecedentnímu růstu blahobytu (70. - 80. léta 20. století), ze kterého se už nějakou dekádu jen ukrajuje, vzrostla náročnost společnosti po stránce psychické, informační a celkově kognitivní. Valí se na nás moře informací, plevelu, infotainmentu, dezinformací, lží, PR (dříve známého jako propaganda), roste počet příkazů, zákazů, zákonů (jen zákony ČR čítají přes 2 000 000 stran předpisů a prý, že neznalost neomlouvá). Jsme zahlcování čím dál turbulentnějším střídáním kauz, sporů, konfliktů. Změny ve fungování společnosti jsou tak časté, že co platilo včera, dnes už je jinak a nemusí jít jen o překotný rozvoj nových technologií jako je AI, ale celkově nárůst všeho vědění všech oborů. Tento nárůst je takový, že letos vydaná učebnice je v den vydání zastaralá oproti posledním výsledkům výzkumů.
Těchto a četných dalších vlastností doby, které tzv. zatěžují hlavu, je velmi dlouhá řada. Mohli by si tedy nafrnění strýcové místo maskování vlastního strachu z ujíždějících vlaků v podobě snobského nadávání na mládež trochu čichnout k pokoře stáří a uvědomit si, jaký že to svět pro mladé vytvořili a co za drobky z hostiny jim přenechali.
Diskuse