Tím, že se vláda zaměřuje na nezdravé potraviny a kouření, neútočí na „svobodu“

24. 9. 2024

 
Smysl je vždy stejný: masová opatření v oblasti veřejného zdraví jsou prý drakonická, přehnaná a zasahují do občanských svobod jednotlivců.

Veřejné zdravotnictví je ve své podstatě o poskytování svobody, včetně svobody žít dlouhý a zdravý život. Vládní politika je obvykle křehkým balancováním mezi zásahy a svobodou jednotlivce. Vždy pracujeme s vědomím, že ačkoli veřejná politika může usměrňovat individuální rozhodnutí, jako jsou zákazy požívání alkoholu při řízení aut a omezení rychlosti na silnicích, lidé se také rádi sami rozhodují o svém chování.

Ale i slovo „svoboda“ je zatížené: jeho použití k argumentaci proti určitým politikám předpokládá, že snaha jednoho člověka o svobodu nenarušuje svobodu druhého. Měl by například někdo mít svobodu pít a bezohledně řídit, i když to ohrožuje svobodu někoho jiného dostat se bezpečně domů? Měl by mít někdo svobodu kouřit v autě, i když tím ohrožuje děti nebo ostatní cestující, kteří chtějí mít svobodu dýchat čistý vzduch a mít zdravé plíce?

V případě stravy a tabáku nejde o to, vzít někomu svobodu, ale o regulaci, která má omezit chování korporací, jež ovlivňuje nás všechny. Měly by mít korporace svobodu propagovat například vaping mezi nezletilými, i když to má negativní dopady na zdraví těch, kteří tento výrobek konzumují, nebo by měla být zavedena regulace na ochranu jejich práva na zdraví? Měly by korporace svobodně prodávat nezdravé potraviny dětem, i když důsledkům dětské obezity čelí nejen tito jedinci, ale také zdravotnický systém hroutící se pod tíhou chronických onemocnění? Právě zde se argumenty o svobodě a proti nadvládě státu rozcházejí.

Zde je trochu realismu. Zdravotnictví  nemůže léčit nezdravou a stárnoucí populaci: zátěž je pro přetížené zdravotnictví příliš vysoká. Prevence je způsob, jak zajistit, aby lidé zůstali zdraví a nemuseli navštěvovat kliniky a nemocnice - a tato prevence musí začít v komunitách.

Máme tu výhodu, že žijeme v demokratické zemi, kde se vláda stará o naše zdraví a chce nám poskytnout co největší svobodu žít bez nemocí a bolesti - a chce nám všem i nadále poskytovat bezplatné (v místě péče) lékařské služby. Dvěma způsoby, jak toho může dosáhnout, je vytváření pobídek k nekouření a podpora toho, abychom si udržovali zdravou váhu. Nemůžeme to nechat na jednotlivcích, aby si vše vyřešili sami. Bojují proti tlaku korporací na prodej cigaret nebo nezdravých potravin, kterému jde o maximalizaci zisku, a ne o blaho veřejnosti.

Má někdo z nás, zejména děti, proti těmto silám sám šanci? Zde nastupuje vláda, aby nás ochránila, vzhledem k tomu, že jejím prvořadým zájmem je naše blaho: jsme akcionáři, pro které chce vytvářet hodnotu. Takže tady je otázka: bylo zavedení omezení rychlosti na dálnicích na 110 km/h celkově pozitivním krokem vlády v roce 1965, který měl snížit počet smrtelných nehod na silnicích? Dosáhlo tohoto cíle (ano) a vedeme ještě debaty o jeho zvýšení na 130 nebo 160 km/h (ne)? Ano, omezil svobodu jednotlivých řidičů jezdit tak rychle, jak se jim zlíbí, ale zároveň umožnil, aby se mnohem více řidičů cítilo na dálnici svobodně a bezpečně.