Haaretz: Likvidace vysílání Al-Džazíry je varováním pro všechny novináře v Izraeli: Jste další na řadě

23. 9. 2024

 

Drobné detaily, které se na videu objevují, jsou neoddělitelnou součástí celkového obrazu. Poměr sil mezi vojáky a al-Omarím je jasný a děsivý. Po obdržení příkazu k uzavření al-Omari pochopil, že je konec, že nemá žádnou moc udělat nic jiného než natočit ponižující situaci a pak odejít.

Vojáci jsou kolečky v dobře promazaném stroji této ničivé izraelské vlády, která den za dnem nahlodává svobodu tisku a novinářské práce. V květnu byl přijat zákon, který vládě umožňuje ukončit vysílání Al-Džazíry v Izraeli. Zákon podpořilo 71 ze 120 poslanců Knesetu.

Tento zákon umožňuje ministru komunikací se souhlasem premiéra nařídit ukončení vysílání jakékoli zahraniční stanice v Izraeli, pokud je premiér přesvědčen, že její obsah skutečně poškozuje národní bezpečnost. Stanoví, že každé takové uzavření vyžaduje také souhlas kabinetu bezpečnosti nebo celého kabinetu.

Uzavření kanceláří Al-Džazíry v Ramalláhu, který se nachází v oblasti Západního břehu Jordánu - části plně kontrolované Palestinskou samosprávou podle dohod z Osla - však ztělesňuje způsob, jakým vláda využívá války a využívá své moci k podkopávání svobody projevu. Dokonce i v době, kdy se rozhořela severní fronta, se vláda zmocnila kontroly nad nejdůležitějším zpravodajským médiem na palestinské scéně, které je zároveň důležitým pilířem arabského světa.

Poté, co byli zaměstnanci stanice vyhozeni, trval al-Omari na tom, že tyto poslední okamžiky natočí. Stál před budovou a natáčel, jak je jeho životní dílo během okamžiku zničeno. „Nedovolují nám ani odvézt naše auta z parkoviště a teď přivezli vojenský náklaďák, který odveze naše vybavení,“ řekl na dalším videu. „Mezitím je celá oblast uzavřená. Armáda je uvnitř a obsadila kancelář.“

A teď si představte, že by se vláda rozhodla zavřít izraelský 12. nebo 13. kanál a že by do jejich kanceláří vtrhla policie. Představte si novinářku Yonit Leviovou, jak stojí před mediálním komplexem v Neveh Ilanu a vypadá smutně a šokovaně. Představte si, že novinářka Dany Cushmarová vysílá naposledy.

Tento scénář není odtržený od reality. Koneckonců ministr komunikací Šlomo Karhi už má izraelskou veřejnoprávní vysílací společnost na mušce. A záměr vlády kontrolovat média na Západním břehu i v Izraeli je jasný od chvíle, kdy byla generální ředitelkou 13. kanálu jmenována Julia Šamalovová-Berkovičová, i když toto jmenování bylo nakonec na nátlak novinářů kanálu a izraelských médií odvoláno.

Palestinští novináři jsou však neviditelní. Jejich izraelští kolegové je na Twitteru nehájí a opoziční zákonodárci nevyjadřují šok ani solidaritu s al-Omarím a dalšími palestinskými novináři. Nechápou, že to, co se děje na Západním břehu, se může stát i v Izraeli. Tendence umlčovat ostatní je tendencí umlčovat ostatní.

Děsivé není uzavření kanálu jako takové, ale rychlost, s jakou se něco takového může stát. Když se al-Omari zeptal vojáků, kolik mají jeho novináři času, řekli mu „pár minut“. Armáda může zavřít důležité arabské médium jen proto, že může.

Mlčení a normalizace v Izraeli v reakci na tento útok na arabské médium jsou neméně děsivé a vytvářejí živnou půdu pro podobné praktiky uvnitř Izraele. Poškozování svobody projevu na palestinských územích pronikne i do Izraele. Nejvýraznějším příkladem je zatýkání Izraelců demonstrujících za dohodu o návratu rukojmích domů a za ukončení války v pásmu Gazy.

Dobře medializované zatčení Noy Goldenbergové, která byla obviněna z házení písku na ministra národní bezpečnosti Itamara Ben-Gvira, je jedním z příkladů rychlosti, s jakou mohou nebezpečné procesy probíhat. A když už policie zasahuje proti novinářům, kteří pokrývají demonstrace a dělají svou práci, je video al-Omariho jen promo pro to, co se může v Izraeli pod vedením Karhiho a premiéra Benjamina Netanjahua klidně stát.