Rozděl a panuj: největší hrozbou krajně pravicového brazilského exprezidenta Bolsonara není levice

15. 10. 2024 / Fabiano Golgo

čas čtení 13 minut
30753
 
Křesťanský fundamentalista a krajně pravicový populista, brazilský exprezident Jair Bolsonaro, ztrácí moc od chvíle, kdy na politickou scénu vstoupil internetový „kouč“ Pablo Marçal, který se snažil stát starostou nejbohatšího a největšího jihoamerického města São Paulo. Marçal skončil na třetím místě s nepatrným rozdílem hlasů oproti kandidátům na prvním i druhém místě jen proto, že Bolsonaro doslova prosil se slzami v očích v předvečer voleb své věrné voliče, aby dali šanci Ricardu Nunesovi, jeho vlastnímu kandidátovi. Průzkumy ověřující, jak je Marçal populární mimo město São Paulo, po celé Brazílii, ho však v popularitě předstihly před Bolsonarem.


 
Bolsonaro nebude moci v roce 2026 znovu kandidovat na prezidenta, protože byl volebním tribunálem odsouzen na 8 let k nesvéprávnosti v důsledku řady trestných činů, od nezákonného financování kampaně až po podněcování útoků svých stoupenců v lednu 2023, při nichž byly zničeny budovy dolní komory Kongresu a Nejvyššího soudu, což bylo zjevným napodobením podobného davového rabování, k němuž došlo v Kapitolu Spojených států, podněcovaného Donaldem Trumpem. Počítá však s téměř slepou podporou svých fanoušků, kteří si zvolí někoho podle jeho gusta.

Ukázalo se, že je dost silný na to, aby dostal téměř neznámého bývalého vojáka Tarcísia de Freitase do křesla guvernéra státu São Paulo, který je zároveň nejbohatším na kontinentu. Tarcísio pochází z Ria de Janeira, o to překvapivější bylo jeho vítězství, neboť mezi oběma státy a jejich hlavními městy panuje historická rivalita, přičemž obyvatelé São Paula, kteří jsou známí spíše evropským/severoamerickým přístupem k dochvilnosti, pracovitosti a zodpovědnosti, jsou v kontrastu s karnevalově/kopacabanově sexuálním a nezodpovědným obrazem obyvatel Ria de Janeira. Bolsonarova síla však zajistila, že tyto předsudky šly stranou, takže jím vybraný kandidát byl zvolen.

Stejná situace se opakovala ve stovkách dalších případů starostů a členů kandidátek městských, federativních státních a národních kongresů. Virtuálně neznámí lidé byli zvoleni jen proto, že o to Bolsonaro požádal své voliče. I když jeho nemesis, současný levicový prezident Lula (Luiz Inácio da Silva), má podobnou sílu, Bolsonarova je ještě silnější, neboť jeho elektorát pochází ze silně věřících obyvatel, z pentekostálních evangelikálních kast brazilské společnosti, zatímco Lulovi voliči jsou buď katolíci (kteří jsou méně nadšení ve své oddanosti náboženství), nebo sekulární levičáci. Bolsonarovo prostřední jméno Messias (Mesiáš) napomáhá tomu, že mnoho jeho stoupenců skutečně věří, že byl vyvolen Bohem, aby zachránil Brazílii před komunismem...

Nicméně, stejně jako to vidíme v České republice, krajní pravice se skládá z megalomanských vůdců, kteří jsou podobně jako Trump natolik sebestřední, že neotevírají prostor pro paralelní vůdce. A protože z velké části je krajně pravicová ideologie založena na individuální moci lidí, kteří jsou anarchisty ve smyslu neochoty dodržovat zákony a pravidla civilizovaného chování, která jim nevyhovují, což vede i k odmítání autority akademického vědění, institucionální moci a zavedených pilířů společnosti, jako je tradiční/profesionální tisk, přitahuje to spoustu podobných egocentrických vlků samotářů. A to vede k roztříštěnosti krajní pravice. 

Tomio Okamura ztratil značnou část své podpory kvůli dalším krajně pravicovým stranám a lídrům, kteří se objevili na scéně, a umožnili tak voličům svého typu větší výběr téhož. A právě to úspěšně rozbilo jeho moc. Totéž se děje i Bolsonarovi.

Marçal je typický typ člověka, od kterého by si každý, kdo má dva funkční neurony, nic nekoupil, protože je to zjevný podvodník. Jeho životopis začíná tím, že byl odsouzen na čtyři a půl roku do vězení (i když za mříže kvůli nikdy nemusel - díky právnickým kličkám s protekční taktikou trvalo příliš dlouho, než byl rozsudek oficiálně vynesen) za trestný čin, který spáchal ve svých osmnácti letech: rozesílal viry infikované e-maily seniorům, v důsledku čehož se mu podařilo získat jejich bankovní informace a následně jim ukrást všechny finanční prostředky. 

Pokud se divíte, že někdo s takovou minulostí měl vůbec šanci získat důvěru voličů, je třeba si uvědomit, že v dnešní době je zejména krajní pravice vůči obviněním ze skandálů imunní a vždy věří, že bez ohledu na to, jak zjevně a prokazatelně jsou jejich vybraní spasitelé vinni, existuje proti nim nějaké spiknutí médií a mocenského establishmentu. A tak odmítají cokoli, jak si chytře uvědomil Trump, když řekl, že i kdyby někoho zastřelil na newyorské Páté avenue, stejně by nepřišel o jediný hlas. Náboženský aspekt mysli těchto voličů jim pomáhá abstrahovat od jakéhokoli obvinění jako od obvinění vznesených proti Ježíši Kristu, takže čím více jsou jejich uctívaní kandidáti biti, tím více za nimi stojí.

Seznam Marçalových zjevných zločinů je obrovský a nikdy se nezastavil, včetně vyvedení skupiny lidí na horu, aniž by k tomu měli potřebný oděv, což vedlo ke dvěma úmrtím a nutnosti záchrany zbytku lidí státem sponzorovanými vrtulníky. A to je jen jeden z nejměkčích příkladů z dlouhého seznamu prohřešků, které jeho fanoušci stále ignorují.

V předvečer primátorských voleb zveřejnil zcela falešný lékařský dokument, že levicový kandidát Guilherme Boulos byl kdysi internován na psychiatrické klinice kvůli předávkování kokainem. Dokument byl opatřen podpisem již zesnulého  lékaře (a dcera tohoto lékaře ukázala jeho podpis vytetovaný na ruce, který se naprosto lišil od podpisu na falešném papíře) a Boulos ukázal, že byl na živém videu na Instagramu v den, kdy byl údajně převezen na tuto kliniku. Majitel kliniky měl fotografie, na nichž se objímal s Marçalem, a byl stíhán za to, že se snažil získat lékařskou licenci pomocí falešného diplomu, když ve skutečnosti měl pouze nízký kurz pro nutriční specialisty. 

Nestydaté triky, které Marçal předvádí, mu na popularitě neubírají. Téměř 80 milionů dolarů na jeho účtu, které nemají jasný zdroj, také nevede jeho fanoušky k údivu, jak tak zbohatl. Jako internetový „kouč“ přece nemohl vydělat tolik peněz. Jeho zjevné vazby na přední drogové gangstery také neovlivňují velmi moralistickou fanouškovskou základnu. Je dalším důkazem toho, že žijeme v orwellovské době, kdy na realitě nezáleží. 

Bolsonaro se pokusil zaútočit na Marçala a dočkal se okamžité tsunami vlastních fanoušků, kteří mu útok oplatili, což vedlo ke změně, kdy se bývalý prezident a jeho synové omluvili, že šli proti novému miláčkovi krajní pravice. Boj proti Marçalovi převzal nenávistný evangelikální vůdce Silas Malafaia, který byl pravděpodobně jeho největším spojencem při získávání podpory pentekostální základny, ale odepsaný z boje a s mlčícím Bolsonarem nakonec zaútočil na exprezidenta velmi odvážnými výrazy, když ho označil za zbabělce, protože se sklonil před Marçalem, a řekl, že skutečný vůdce nenásleduje masy, ale naopak inspiruje masy, aby následovaly jeho.

Marçal v podstatě rozbíjí soudržnost krajní pravice v Brazílii. Má mnohem větší šarm než Bolsonaro a zdaleka větší slovní zásobu. Mladší, atraktivnější, s rétorickým talentem „kouč“ z YouTube dokázal na svou stranu přetáhnout i tvrdé politické spojence, jako je mladý homofobní poslanec Nikolas Ferreira, jehož zjevná vlastní homosexualita je zakryta neustálými útoky na práva a osoby LGBT. Do Marçalovy lodi naskočil i krajně pravicový tisk, který, byť submisivně a uctivě, prosí Bolsonara, aby se s Marçalem spojil. 

Problém je v tom, že Marçal je sólista, nechce se dělit o moc s Bolsonarovým klanem (kromě jeho tří starších synů byl nyní zvolen i jeho nejmladší syn). Marçal by rozdrtil Bolsonaroův vliv, pokud by se dostal do nejvyšší funkce v Brazílii jako prezident země. A to již oznámil, že starostou São Paula ve skutečnosti být nechtěl, že to byla jen zkouška pro jeho budoucí kandidaturu na prezidenta v roce 2026. Bolsonaro si pohrával s myšlenkou, že by v nadcházejících prezidentských volbách kandidovala na nejvyšší mocenské křeslo ve futuristickém hlavním městě Juscelina Kubitscheka jeho třetí manželka Michelle nebo starší syn Flavio. Marçal tento sen pohřbil.

Pokud Marçal nebude uvězněn za své nejnovější zločiny praktikované během nedávné kampaně - což se těžko stane díky osekané a děravé brazilské legislativě, která umožňuje bohatým lidem s chytrými právníky odkládat soudní procesy až o 8 let, po jejichž uplynutí legislativa podléhá promlčecímu stavu -, je již nyní nejsilnějším kandidátem proti Lulovi. 

Devětasedmdesátiletý levičák bude ještě starší a jeho současná vláda je terčem ostré kritiky, když už za nic jiného, tak za pochybný a slabý odpor k diktatuře venezuelského Nicoláse Madura a za opakování mnoha autokratických činů, za jejichž praktikování kritizoval Bolsonara, jako například za to, že na 100 let prohlásil za tajné program první dámy a seznam lidí, s nimiž se setkala, nebo za to, že mlčel, když byl jeho nejmladší syn Lulinha (inho/a v portugalštině je ekvivalentem „ek“ v českých jménech, fungujícím jako zdrobnělina) poté, co byl s pádnými důkazy obviněn z fyzického a psychického násilí vůči své manželce, respektované psychiatričce.

Lula také nedokázal jmenovat dostatek menšin do vysokých funkcí ve své vládě, zatímco vedl silnou kampaň proti Bolsonarovu podobnému vzoru. Dosud byli do Nejvyššího soudu, na ministerstva, do federálních bank a agentur a dalších mocenských institucí jmenováni převážně bílí heterosexuální muži z bohaté vrstvy. Také původní obyvatelé Amazonie jsou stále napadáni nelegálními těžaři, nelegálními zemědělci a stále umírají na nemoci, kterým lze předcházet. Nelegální požáry, které stále ničí deštné pralesy, se jen trochu snížily a pak se zase zvýšily. Prostředky pro ministerstvo pro původní obyvatelstvo byly ve skutečnosti seškrtány na úroveň, která je ponechává bez větší pomoci obyvatelstvu pralesů. 

Lula byl zvolen, protože se mu mnoho nelevicových voličů rozhodlo dát hlas, protože byli zděšeni Bolsonarovými antidemokratickými středověkými způsoby. Teď už to znovu neudělají, protože Lula neplní, co slíbil, a je považován za ješitného stařeckého vůdce, jak je to běžné v politickém prostředí banánových republik latinskoamerického světa. 

Marçal nemusí vyhrát jen v případě, že si Bolsonaro udrží část elektorátu a v Brazílii se bude opakovat stejný jev rozdělování krajně pravicových hlasů, jaký vidíme v českých zemích. Jedinou nadějí brazilského levicového a středového politického spektra je, že Bolsonaro a Marçal budou pokračovat v boji, aby se hlasy z tohoto spektra politického světa mezi ně rozdělily a daly tak větší šanci levicovému kandidátovi. Pokud však Lula nebo kdokoli jiný, kdo bude levicovou volbou v roce 2026, nezíská v prvním kole voleb více než 50 % hlasů, ve druhém kole se obě strany, Bolsonarova i Marçalova, spojí a zvítězí. Což se příští týden stane ve městě São Paulo, protože průzkumy ukázaly, že Nunes získává 85% Marçalových hlasů, což mu dává více než 20% rozdíl oproti Boulosovi.

Levice je méně sexy se svou identitární politikou a ztrátou přitažlivosti pro nižší třídy, v naší době, kdy je dělnická třída méně soudržná a tolik lidí už nepracuje v továrnách, průmyslových podnicích nebo jiných kolektivních prostředích, přičemž do popředí se dostalo home office a osobní drobné podnikání neboli „uberizace“ práce. Identitářství a ochrana menšin je přitažlivější pro vzdělanější vrstvy a jde proti morálně konzervativní kultuře nižších vrstev.

Slavná teorie politického dobývání, kterou tak dobře aplikoval Julius Ceasar (divide et impera) nebo Napoleon (divide ut regnes), podle níž je podpora rozdělení cestou k vítězství, je pro levici jediným světlem na konci tunelu. V Brazílii i v zahraničí.  

0
Vytisknout
1445

Diskuse

Obsah vydání | 17. 10. 2024