Jak Írán v tichosti podpořil svůj závazek, že nebude vyrábět jaderné zbraně

13. 3. 2025

Zaríf napsal dva články, které publikovaly časopisy Foreign Affairs a Economist, a poskytl rozhovor Fareedu Zakariovi ze stanice CNN, v němž zdůraznil připravenost Íránu zapojitse do dialogu se Spojenými státy a Západem. K těmto veřejným nabídkám by téměř jistě nedošlo, kdyby je Chameneí neschválil. Ve skutečnosti bylo jediným účelem Zarífovy přítomnosti v nové Pezeškjánově vládě připravit se na jednání se Spojenými státy. Vzhledem k neutuchajícím útokům na Zarífa ze strany íránských zastánců tvrdé linie se totiž mohl k nové vládě připojit pouze tehdy, pokud by mu Chameneí dal požehnání. Silnou podporu jednání vyjádřili i další bývalí a současní íránští představitelé.

Naděje na jednání vzrostly po vítězství prezidenta Donalda Trumpa v loňských listopadových volbách. I on opakovaně prohlásil, že chce s Íránem jednat, ačkoli mu zároveň neustále hrozil vojenskou akcí.

Tyto naděje však byly zmařeny, když Trump minulý měsíc podepsal exekutivní příkaz, kterým se vrací politika „maximálního tlaku“ z jeho prvního funkčního období - v podstatě plán jeho bývalého ministra zahraničí Mikea Pompea a bývalého poradce pro národní bezpečnost Johna Boltona buď donutit Írán ke kapitulaci, anebo na něj vojensky zaútočit.

Jednání mezi Íránem a Spojenými státy by sice měla proběhnout, ale žádný sebeúctyhodný národ, natož Írán, hrdý národ se sedmitisíciletou písemnou historií, nebude souhlasit s jednáním, pokud bude požádán o kapitulaci. Chameneího reakce nebyla jiná: V projevu jen týden poté, co znovu naznačil svou podporu vyjednávání, tuto myšlenku rozzlobeně odsoudil slovy: ,,S takovou vládou by se nemělo vyjednávat, je to nemoudré, není to inteligentní, není to čestné.“

Po Chameneího odsouzení byl Zaríf zastánci tvrdé linie donucen odejít z vlády a vrátil se ke své práci přednášení na Teheránské univerzitě, protože nemělo smysl, aby ve vládě zůstával.

Trump řekl v neděli televizi Fox Business Sunday, že Chameneímu poslal dopis. „Doufám, že budete vyjednávat,“ řekl, ‚protože pokud budeme muset vojensky zasáhnout, bude to hrozné.‘ A dodal, že se chystá vyjednávat.

Navzdory explicitní výhrůžce je skutečnost, že Trump dopis poslal, pozitivní. Aby však přinesl ovoce, musí být podpořen činy. Prezident by měl pozastavit uplatňování politiky maximálního tlaku, dokud neproběhnou jednání a nebude jasný jejich výsledek.

Íránský ministr zahraničí Abbás Aragčí to již řekldříe:,,Nepřistoupíme na žádná přímá jednání s USA, dokud budou pokračovat ve své politice maximálního tlaku a ve svých hrozbách, ale to neznamená, že ohledně našeho jaderného programu nebudeme jednat s jinými stranami; jednáme se třemi evropskými zeměmi, jednáme s Ruskem a Čínou...“.

Trump uvedl, že potřebuje záruky, že Írán nebude vyvíjet jaderné zbraně. Íránští představitelé poukazují na Chameneího fatvu [náboženský edikt], která zakazuje výrobu zbraní hromadného ničení - jako na záruku. Pro Západ to nemusí být dostatečné ujištění, ale již existuje silná záruka toho druhu, o kterou Trump usiluje.

Dne 17. ledna podepsaly Írán a Rusko dohodu o strategické spolupráci. K dohodě došlo navzdory předpovědi Rand Corporation z roku 2023, že,,transakční kvalita rusko-íránských vztahů brání rozvoji přeshraničního strategického partnerství“. Dana Stroulová z washingtonského Institutu pro blízkovýchodní politiku rovněž prohlásila, že „ačkoli Rusko hrálo v minulých mezinárodních snahách o omezení íránských jaderných ambicí užitečnou roli, jeho závislost na íránské vojenské podpoře bude podkopávat jeho ochotu prosazovat globální normy o nešíření jaderných zbraní“.

Zatímco bezprostřední hodnocení nové dohody ze strany hlavních amerických médií i hlavních washingtonských think tanků, o něž se média opírají, buď tvrdila, že se točí kolem rusko-ukrajinského konfliktu, nebo že má jen omezený význam, bližší pohled ukazuje na její potenciální důležitost a význam pro jadernou politiku. V článku 10 dohody se uvádí, že „Smluvní strany budou úzce spolupracovat v otázkách kontroly zbrojení, odzbrojení, nešíření zbraní a mezinárodní bezpečnosti v rámci příslušných mezinárodních smluv a mezinárodních organizací, jejichž jsou smluvními stranami, a budou o těchto otázkách pravidelně vést konzultace...“.

Pokud bychom připustili konvenční význam slov, klíčová věta „nešíření... v rámci příslušných mezinárodních smluv“ musí odkazovat na dodržování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní (NPT). Kromě toho si připomeňme, že před uzavřením JCPOA se Rusko neváhalo připojit k ostatním stálým členům Rady bezpečnosti OSN,když na Írán uvalili ochromující sankce, kdykoli zjistilo, že Teherán porušil své mezinárodní závazky; nevetovalo ani jednu ze šesti rezolucí RB OSN, které na Írán uvalily sankce.

Írán plně dodržoval JCPOA a po odstoupení první Trumpovy administrativy od dohody v roce 2018 omezil obohacování uranu na stanovenou úroveň po celý rok. Skutečnost, že Írán souhlasil s dodržováním hlavního požadavku NPT týkajícího se mírových jaderných aktivit v rámci závazné dvoustranné dohody s hlavní světovou mocností, je právním potvrzením jeho nábožensky deklarovaného postoje k zákazu jaderného zbrojení.

Pokud se Írán rozhodne jít cestou jaderného zbrojení, budou ekonomické důsledky jakéhokoli porušení, včetně ztráty finančních výhod slíbených v dohodě, dostatečně závažné, aby si to rozmyslel, natož aby se vystavil riziku bombardování svých jaderných zařízení ze strany USA a Izraele.

V této souvislosti se Rusko, hlavní partner Íránu při výstavbě jaderných reaktorů a souvisejících zařízení, v souladu s článkem 23 dohody zavázalo, že bude v partnerství s Íránem pokračovat a v budoucnu je rozšíří. V tomto článku se stanoví, „Smluvní strany budou podporovat rozvoj dlouhodobých a vzájemně výhodných vztahů za účelem realizace společných projektů v oblasti mírového využívání jaderné energie, včetně výstavby jaderných energetických zařízení.“

Dohoda tak Írán více motivuje k tomu, aby dodržoval své mezinárodní závazky, včetně neporušování Smlouvy o nešíření jaderných zbraní. Vzhledem k tomu, že není ve strategickém zájmu Ruska, aby byl Írán vyzbrojen jadernými zbraněmi, že Írán v této kritické situaci Rusko potřebuje a že Trump má zřejmě dobré vztahy s ruským prezidentem Vladimirem Putinem, poskytují články 10 a 23 dohody silné záruky pro nejaderný Írán.

Pokud však budou tyto záruky ignorovány a Spojené státy a/nebo Izrael zaútočí na Írán, budou všechny sázky zrušeny.

 

Celý článek v angličtině ZDE