USA: Vojenský zdravotnický systém není připraven na budoucí konflikt, říkají experti

14. 3. 2025

Důsledkem vojenského zdravotnického systému který není připraven zvládnout velké množství obětí v jakémkoli budoucím velkém konfliktu je to, že "mnozí budou mít zranění, která lze přežít, přesto jeden ze čtyř zemře v rukou nepřipraveného systému," řekl Dr. Jeremy W.

Pouze asi 10 % vojenských všeobecných chirurgů má zkušenosti s objemem pacientů, úrovní akutních případů a rozmanitostí případů potřebných k tomu, aby zůstali označeni jako bojeschopní. Podle senátora Rogera Wickera, předsedy senátního výboru pro ozbrojené služby, procento vojenských všeobecných chirurgů splňujících nezbytné standardy připravenosti kleslo ze 17 % v roce 2015 na 10 % v roce 2019, píše Karen Jowers.

"Aktivně padáme do pasti mírového efektu," řekl Cannon, plukovník letectva ve výslužbě, členům senátního výboru pro ozbrojené služby.

Těchto 10 % je způsobeno "hrubě nedostatečným objemem pacientů," řekl Cannon. "Nedělají případy, nedělají procedury. Nedělají to, k čemu byli vyškoleni. Je to proto, že nemají pacienty v zařízeních."

On a další dva vojenští penzisté, kteří se vyšvihli na vysoké pozice ve vojenském zdravotnickém establishmentu, v úterý svědčili o způsobech, jak připravit vojenskou kapacitu, včetně potřeby investovat do traumatologických center úrovně 1 pro vojenská zdravotnická zařízení.

"Snížili jsme rozsah našich zařízení do té míry, že se starají o pacienty komunitních nemocnic s nízkou akutností, nikoli o pacienty s traumatem," řekl generálmajor letectva ve výslužbě Paul A. Friedrichs, bývalý chirurg společného štábu. "Potřebujeme, aby naše klíčové nemocnice byly traumatologickými centry úrovně 1 ve spolupráci s American College of Surgeons v komunitách, kde se nacházejí." Aby toho dosáhly, musí existovat adekvátní financování, řekl.

Neexistuje způsob, jak problémy vyřešit bez adekvátního financování, řekli svědkové. Je chybou myslet si, že vojenská lékařská péče by mohla být poskytována za nižší cenu než v civilním sektoru a stále by mohla být připravena na konflikt, dodal Friedrichs.

Náklady na lékařskou péči v celostátním měřítku rostly od roku 1938 v průměru o 5,1 % ročně, řekl Friedrichs. Ale od roku 2015 se rozpočet vojenských nemocnic snížil o téměř 12 %, podle Wickera, předsedy výboru.

Vojenský zdravotnický systém pracuje na přilákání pacientů zpět do vojenských léčebných zařízení poté, co donutil mnoho vojenských příjemců vyhledat péči v soukromém sektoru.

"Potřebujeme, aby se naši vojenští zdravotníci starali o nemocné pacienty," řekl Friedrichs. Existuje srovnání například mezi péčí o pacienta s rakovinou močového měchýře, kterému je třeba odstranit močový měchýř, a někým se střelným poraněním břicha, který potřebuje mít močový měchýř rekonstruován, vysvětlil.

Mezitím musí být vojenská zařízení plně obsazena, řekl generálporučík letectva ve výslužbě Douglas J. F, který sloužil jako první ředitel Obranné zdravotnické agentury. To zahrnuje celé spektrum podpory nemocnic s kritickou péčí. Robb navrhl, ať armáda také více spolupracuje s oddělením pro záležitosti veteránů a civilními zdravotnickými zařízeními, aby vojenští chirurgové mohli pracovat na více případech, které by posílily jejich bojovou připravenost.

Namísto duplikování úsilí musí vojenský zdravotnický systém spolupracovat se zařízeními pro záležitosti veteránů, řekl Friedrichs, který velel společnému podniku DOD-VA v Anchorage na Aljašce. Řekl, že tam se o pacienty "staral společný tým. Bylo to mnohem efektivnější než budování duplicitních sousedních zařízení. Místo toho jsme vybudovali integrovaná sousední zařízení."

Friedrichs poznamenal, že existuje 10 miliard dolarů nefinancovaných zařízení na ministerstvu obrany a 100 miliard dolarů na ministerstvu obrany. Existují příležitosti přivést pacienty s akutní péčí do zařízení ministerstva obrany nebo přivést zdravotnický personál ministerstva obrany do zdravotnických zařízení, řekl, "abychom neplýtvali penězi na duplicitní budovy a místo toho zaměřili naše zdroje na pacienty, kteří potřebují naši péči."

Je kritické, dodal Friedrichs, aby byli zdravotníci jasně definováni jako součást společné armády. "Dokud budeme uchovávat tento falešný narativ, že vojenský zdravotnický systém je oddělený a nevztahuje se na něj stejné očekávání spolupráce jako na zbytek armády, budeme mít i nadále tyto neplodné byrokratické šaškárny, které nás odvádějí od péče o pacienty," řekl.

Základním problémem, řekl Cannon, je, že nikdo na ministerstvu obrany skutečně nezodpovídá za péči o bojové oběti. Doporučil, aby Kongres na této frontě zřídil jasné vedení.

Wicker uznal, že pro vojáky je důležité, aby byl dostatek bojeschopných chirurgů.

"Víme, že vojáci v boji pohodlněji podstupují rizika nezbytná k dokončení své mise, pokud mají důvěru ve vojenské lékaře," řekl Wicker.

Zdroj v angličtině: ZDE