20. 3. 2025 / Matěj Metelec
„Těm, kteří si chtějí koupit systém Patriot, by měla být nabídnuta nová generace francouzsko-italského SAMP/T. Těm, kteří si chtějí koupit F-35, by měl být nabídnut [francouzský stíhací letoun] Rafale,“ prohlásil minulou sobotu francouzský prezident Emmanuel Macrone. Problém je v tom, že nahradit americké vojenské vybavení tím evropským není až tak snadné. Spojené státy na obranu nejen vydávají výrazně víc než ty evropské, a to v poměru k HDP i v absolutních číslech (obrana tvoří víc než 13 % federálního rozpočtu) a díky těmto mohutným výdajům na zbrojení jsou americké firmy logicky v oblasti zbraní a zbraňových technologií napřed před většinou evropské konkurence. I tam, kde Evropa snad dokáže americké zbraně technologicky dorovnat, není jisté, jestli je možné, aby při případném odchodu od amerických technologií nasytila poptávku.
V situaci, kdy se Spojené státy čím dál ostřeji odchylují od role, kterou pro své spojence sehrávaly od druhé světové války, zní podobné plány na každý pád zní méně šíleně, než by se nám ještě před pár měsíci zdálo – a to bez ohledu na horizont jejich uskutečnitelnosti. Obavy z toho, že například technologicky pokročilé stíhačky F-35, o jejich nákupu jedná i Česká republika, obsahují „kill switch“, tedy pomyslný knoflík, který je dokáže na dálku vyřadit, jsou podle Pentagonu prý neodůvodněné, to však nic nemění na tom, že jsou pochopitelné. Nejde však zdaleka jen o zbrojení. Od návratu Donalda Trumpa do Bílého domu, a ještě intenzivněji po jeho neslavně proslulé konfrontace s Volodymyrem Zelenským tamtéž, po sociálních sítích v Evropě kolují memy, vyzývající k využívání evropských služeb a zboží místo amerického. Problém je ale podobný, jako v případě zbraňových systémů: řadu evropských alternativ skoro nikdo nezná a není moc velká šance, že by dokázaly své americké protějšky v průběhu několik málo let nahradit. Počínaje těmi samými sociální mi sítěmi, na nichž tyto výzvy kolují.
Na každý pád stojí jak výzva prezidenta Macrona tak protiamerická memotvornost části evropské internetové veřejnosti v přímé opozici proti té podobě ekonomické globalizace, která byla poslední tři dekáda také v Evropě vychvalovaná jako stav přirozený a ideální zároveň. Ano, byl to Donald Trump, který tuto představu začal torpédovat (a svou politikou ji torpéduje i nadále), ale v důsledku od ní dávají ruce pryč i ty státy, jež v logice jím nastolených pravidel hry odpovídají kroky symetrickými těm jeho (například v oblasti cel). Je jistě ironické, že v době, kdy nejhlasitějším kritikem globalizace byla alterglobalizační levice, ji konzervativní pravice pilně budovala, aby ji o tři dekády právě ona pohřbila.
Ačkoli je otázka, nakolik jsou vlastně Trump a spol. ještě konzervativci. Jestliže ke konzervativnímu krédu patří, že jakékoli změny by se měly odehrávat postupně, vlastně co nejpomaleji, aby se tak učinilo zadost „přirozenosti věcí“, nejsou Trump a jeho fámulové a spojenci nikterak konzervativní. Překotné opouštění role, jež v mezinárodní aréně Spojené státy sehrávaly posledních od druhé světové války, to je krok daleko spíš radikální. Tito reakční rebelové si nehodlají dávat načas, naopak jsou odhodláni uskutečňovat změny kýženým směrem tak rychle, jak jen to je možné, vlastně v duchu americké doktríny z doby irácké války „Shock and Awe“. V tom vlastně spočívá jistá kontinuita – ovšem tentokrát jsou těmi šokovanými a vyděšenými Evropané a ani pro ně to není příjemný pocit.
Diskuse