Největší změna v dějinách lidstva je s konspiračními sociopaty u moci nezvládnutelná

1. 4. 2025 / Milan Čech

DÍL 1: Největší změna v lidské historii

Při pohledu do médií nebo do poslaneckých lavic by člověk snadno nabyl falešného dojmu, že problémy naší společnosti nejsou nijak zvlášť vážné. Dle mnohých s Ruskem stačí uzavřít mír, vědce falešně varující před změnou klimatu stačí umlčet nebo uvěznit za podvod a o tom, kam nikým nevolená hrstka jedinců vede vývoj umělé inteligence a dalších nástrojů, která nahradí člověka na pozici nejinteligentnější entity této planety, se můžeme prostě promlčet. Tato strategie popírání a pasivity však může fungovat už jen několik málo měsíců či let – pak sklidíme plody dnešní (ne)reakce. A ty plody budou hořké, se silou mnoha supervulkánů vybuchnuvších najednou.

Zatímco se Bill Gates a další technologičtí vizionáři netají tím, že umělá inteligence (AI) během příštích 10 let nahradí naprostou většinu pracovních míst, politická reprezentace v České republice – jako i všude jinde – nadále věnuje pozornost převážně naprostým margináliím či zástupným uměle vytvořeným problémům.

Asi se všichni shodneme na tom, že bychom příliš nechtěli, aby nějací vesmírní vetřelci, inteligentnější a vyspělejší než my, přiletěli na tuto planetu a chtěli ji začít obývat s námi, kamarádit se v rámci možností zcela odlišně fungujících druhů, ale i nám neférově konkurovat. Ale přesně k této situaci v mnoha ohledech míříme – až na to, že ta entita nepřiletí, ale paradoxně jsme ji sami vytvořili přímo zde. A vytvořili jsme ji tak, že většinu z nás dokáže nahradit v té činnosti, která nás živí a díky které máme na jídlo a všechny ostatní vymoženosti. Kdo měl právo toho vetřelce na tuto planetu pozvat? Možná že bez našeho kolektivního většinového souhlasu nikdo. Přesto se to stalo a tento závod o co neinteligentnější ne-lidskou entitu už nikdo nezastaví. Můžeme jen vytvořit svět, který ji zahrne do svého lepšího kolektivního fungování, anebo svět, kde ji využijí tech-oligarchové u moci ke svému faktickému zbožštění a ovládnutí většiny lidí ve společnosti. Ale to by toto téma muselo být skutečným tématem, na které se připravují jak politici, tak voliči.

Mimozemští vetřelci už prostě přistáli a v následujících měsících a letech zcela promění život na této planetě.

Místo toho, abychom diskutovali a řešili, jak přenastavit ekonomiku a společnost tak, aby lidé nezůstali bez příjmů a šance na důstojný život, hádají se naši politici do krve o banalitách typu zda má být povolen veganský oběd ve školních jídelnách (zdroj). Evidentně vůbec netuší, co se děje, nebo jsou tak odtržení od reality, že následují jen vyfabulované marketingové cesty k získání voličů – povětšinou zcela nevědomých lidí, co tuší, co se děje, ještě méně než oni. V tom lepším případě. V tom horším to tuší a ví – a chystají se toho využít.

Je přece evidentní, že přicházející změny, nekonečně větší než byl např. covid, dokáží při špatné reakci zcela jistě rozvrátit naprosto každou společnost, v níž AI bude nahrazovat lidské bytosti světelnou rychlostí. Krom několika pralesních a arktických kmenů to bude patrně všude – a ani oni se ale nakonec nevyhnou důsledkům sociálních hladových bouří, které na tomto podhoubí vzniknou, zejména když současně budou přicházet další jezdci apokalypsy ve formě klimatické krize a dalších morových ran, na které jsme si historicky zadělali.

Absurdnost situace, kdy ani největší výzvy v lidské historii nepřivedou člověka k řešení reálných problémů, ukazuje něco fatálně prohnilého v současném lidském nastavení.

DÍL 2: Populismus, balast a marketingové lži

Populistické fosilie a propaganda zapomenuté minulosti

AI se nestane součástí našeho světa. Ona ho přepíše. Od základů. A udělá to rychleji a brutálněji, než se stalo cokoliv, co jsme kdy zažili.

Začíná to u pracovních pozic: kancelářské profese, kreativní obory, zdravotnictví, právo, školství, IT. Všude tam se už dnes AI zapojuje a často výrazně překonává lidské schopnosti. Brzy to dolehne i na zbytek společnosti. Gates si nedělá legraci, když vidí, že entita téměř zdarma pracující 24/7 nahradí až na pár výjimek všechny – zejména proto, že i robotizace uhání mílovými kroky (zdroj).

Přesto to není téma voleb. Není to téma politických diskuzí. Není to ani hlavní titulek v médiích, dokonce ani ve veřejnoprávní televizi, zřízené i proto, aby informovala lidi o realitě, kterou neznají.

Žádná politická strana ani takto blízko od největší změny v dějinách nezmiňuje, jak tento problém vidí a jak se k němu postaví – jestli vám dá nějaký základní příjem ze zdaněné “práce” AI, nebo vás pošle do gulagu, nebo rovnou na boží soud. Natož aby vytvářela programy, které např. propůjčí státní půdu těm, co by místo závislosti na dávkách rádi vytvořili ekologicky laděná družstva produkující vlastní zdravé potraviny a prodávající přebytky – místo agrochemických molochů, které nemají šanci v přicházející velmi proměnlivé a nestabilní klimatické budoucnosti obstát. Natož aby sáhla na svaté grály soukromého vlastnictví a část půdy jim „vyvlastnila“, když bude mnoho lidí, kteří byli vrženi do reality, kterou si nezvolili, ale která jim vezme vše. Reality, v níž i jídlo může být nedostižným luxusem, pokud necháme sobecké oligarchy ovládnout dění bez státní regulace a zdanění.

Vláda nedělá nic, opozice, která ji chce marketingovými triky nahradit, je dokonce ještě méně způsobilá na nové krize jakkoli smysluplně reagovat – jak ukázala i její katastrofální reakce na nepoměrně menší výzvu ve formě covidu.

Strany jako ANO naprosto ignorují nadcházející revoluci, kterou AI přinese. Využívají ale naopak touhu stále podvědomě nervóznější populace a tváří se, že jen oni vrátí ten starý dobrý svět se spalovacími motory (zdroj), kde bude vše jako dřív. NEBUDE!! Nebo slibují marginální podružné nesmysly typu zrušení televizních poplatků (zdroj), či manipulují s dezinformacemi o Green Dealu, do kterého vměstnali všechno zlo světa (zdroj).

Tato účelová manipulace odvádí pozornost voličů od klíčových otázek, které doba zcela jistě nastolí – AI, klimatická krize, nepřátelské agresivní státy toužící po zničení demokracií atd. A voliči, utopení v balastu uměle vyrobených témat a kauz a emočních reakcí na ně, jim to znovu a znovu věří. Na vyřešení těch největších problémů, kterým kdy lidstvo čelilo, tak nyní budou vybráni ti, kteří ani nechápou, jaké výzvy přicházejí, natož aby na ně měli řešení. Tancování na TikToku ho totiž nepřinese.

Bude stát platit milionům lidí zdravotní pojištění, příspěvky na bydlení a náklady na základní stravu – nebo už bychom měli kupovat zahrady, pole a učit se znovu hospodařit? Zvládnutí toho všeho totiž trvá zhruba deset let, a proto je nutné začít TEĎ.

Není náhodou lepší prodat svůj designový loft v centru Prahy a místo něj si pořídit chalupu s lesem a kusem půdy, která vás může jednou opravdu uživit? Kam tenhle stát směřuje – a na co bychom se měli připravit?

Vy opravdu nechcete, aby vám na to vaši politici – ti samí, kteří právě soutěží o vaše hlasy – odpověděli? Opravdu vám stačí zveličené pseudoproblémy o tom, jestli za televizi zaplatíte sto korun, dvě stovky, nebo vůbec nic?

DÍL 3: Oligarchie, AI a smrt kolektivního dobra

Už teď vidíme, jak oligarchie znásilňuje spravedlnost

Oligarchové, co postupně přebírají moc (buď přímo, nebo v zastoupení), neřeší, jak se s nástupem AI kolektivně vyrovnat a zajistit přežití všech současných obyvatel. Jediné, co řeší, je, jak tuto situaci využít, posílit díky ní svou moc a ještě na ní vydělat. (Viz současné USA.) Což je s tím prvním v přímém rozporu.

AI těmto sebestředným, omezeným sociopatům dodává nástroj, jak ovládnout celou společnost ve svůj prospěch – a to s nebývalou efektivitou, chladnokrevností a bez jakýchkoli lidských zábran.

My tuto situaci nechápeme. Netlačíme na to, aby se AI stala kolektivně prospěšným nástrojem. Věříme zástupným nesmyslům, které nám oligarchie předkládá, abychom ji zvolili – dokud ještě vůbec existují volby. A pácháme tak hromadnou sebevraždu – technologicky urychlenou, neviditelnou, ale o to neodvratnější. A protože technologie se vyvíjejí exponenciálně, konec může přijít daleko dřív, než si v naší bujné fantazii vůbec dokážeme představit. Kvantové čipy, co měly přijít za desítky let, už jsou náhle tu. A na nich to celé brzy poběží ještě zběsileji.

Dnes už přitom vidíme, jak oligarchové využívají svou moc k likvidaci pracovních pozic, pozic dokonce kolektivně potřebných a prospěšných. Desetitisíce Američanů vyhozených z práce Muskem, jen kvůli jeho osobní touze zlikvidovat stát, už vědí o jeho bezcitnosti své. Jak budou jednou touto oligarchií likvidována místa nepotřebná, je tedy jasné.

Dalším příkladem znásilnění kolektivních potřeb je právě probíhající soudní spor, v němž fosilní korporace požaduje po Greenpeace pokutu v řádu stovek milionů korun – částku, která má potenciál zlikvidovat celou tuto organizaci. Nástrojem už není jen mediální manipulace, ale právní a finanční síla, a oligarchické znásilnění soudní moci v USA, která ničí obránce životního prostředí (zdroj), zatímco znečišťovatelé dál beztrestně devastují planetu a chystají se od Trumpa pobírat ještě větší daňové úlevy (zdroj).

Existence soukromých mega-sil, které mají větší sílu, odhodlání a moc než samotné státy (např. fosilní loby organizující celou klimapopíračskou pavědu), které fatálně rezignovaly na opozici k těmto nepřátelským silám, nás nevyhnutelně dovede ke kolapsu světa, který byl alespoň částečně řízen kolektivně prospěšným směrem. Tato éra – i díky AI – nyní končí a většina lidí není schopná si to uvědomit, natož aby se tomu vzepřela a zohlednila to alespoň u voleb.

DÍL 4: Demokracie v ohrožení – manipulace a nutnost změn

Dvě vyústění této situace

Nerovnážný a sobecký tech-oligarchický systém nikdy nedokáže vytvořit rovnovážnou a eticky přijatelnou společnost, protože nedokáže řešit kolektivní problémy (ekologii, rovnost, důstojnost člověka).

Tech-oligarchie bude nakonec nucena postavit svou moc a řešení narůstajících ekologických a sociálních problémů na eliminaci lidských mas. V jejich logice se AI a roboti stanou dokonalejšími, poslušnějšími a levnějšími nástroji, zatímco běžný člověk bude nákladem, rizikem, proměnnou. „Zbytní“ lidé se tak mohou stát obětí řešení, které zahrnuje jejich eliminaci (technické řešení bude v době AI snadné). (Ne, nepodezírám je, že toto plánují, ale extrapoluji trendy a předvídám, jaká řešení dané entity v kauzálně vzniklé budoucí situaci zvolí na základě jejich současného chování a tvrzení že lidská empatie je slabost.)

Pokud stát odmítne být garantem začlenění AI a dalších moderních nástrojů do společnosti, udělají to za něj právě ti, kteří by to měli dělat nejméně – způsobem pro lidstvo nejhorším. Předkrm tohoto chování vidíme v destrukci a likvidaci státních institucí a státních pracovních pozic ze strany amerických tech oligarchů, kteří v posledních letech zvládli proměnit společnost v bezduché konspirační stádo, které si tuto cestu a tyto sociopaty dobrovolně vybralo ve volbách. V Rusku a Číně už lidé mentálně zdecimovanými otroky systému dávno jsou. 

Jsme zavěšeni za větev nad propastí

Jsme jako nemyslící roboti visící nad propastí. Držíme se za větev a místo toho, abychom hledali způsob, jak vylézt nahoru, považujeme za svůj top problém to, proč jsme nedostali dostatek lajků za naši další šílenou konspirační fantasmagorii, která z nás měla na sítích udělat ojedinělého znalce tajů světa a nakrmit tak naše narcistické potřeby. Nebylo to hloupé jen proto, že to bylo postaveno na lži a naší psychóze. Bylo to hloupé proto, že něco ještě zvrácenějšího a absurdnějšího na nás reálně čeká za dalším rohem – a mohli jsme se věnovat právě tomu. Ale k tomu jsme přeprogramováni nebyli. Byli jsme přeprogramováni tak, abychom si toho ani nevšimli a „řešili“ jsme dokola jen ty podstrčené iluze a lži.

Demokracie vs. digitální otroctví

Současné volby k překvapení všech už nebudou o tom, o čem se tváří že jsou. Budou zejména o tom, jestli zůstaneme svobodnými lidmi, nebo poloautomatizovanými otroky, či překážejícím zbytným odpadem, v systému ovládaném několika málo tech-oligarchy. Budou o tom, jak velké či malé stvůry pustíme v nejkritičtější fázi lidských dějin k moci.

Amerika v tomto fatálně selhala. Ale i u nás je možnost, že by do vedení byli dosazeni koncepčně a novátorsky myslící lidé, kteří by dokázali přicházející problémy reálně vyřešit, prakticky rovna nule. I tak je ale podstatné, jestli nás povede chaot, co nezvládl ani covid a „naše lidi“ miluje tak, že jim platí ty nejhorší platy.

Podobným příkladem budoucích antikolektivních postojů může být historické chování při obou obřích ekologických katastrofách kolem Dezy (zdroj), kdy straníci této parodie na politické hnutí neřešili kolektivní důsledky katastrof, ale především PR dopad na Agrofert (zdroj). Samozřejmě rovněž platí, že oligarcha, který po slovenském vzoru vyměnil hlasování v ruském zájmu za ruskou pomoc ve volební kampani, není tím, kdo nás před nastupující globální oligarchií ochrání (zdroj).

Vést by měl někdo, kdo se na svět nedívá výhradně sobeckou optikou své firmy a svého nemocného já, hromadícího bezmyšlenkovitě vše, jako by měl žít dalších milion let. Ale tohle těm již proměněným robotům adorujícím svou iluzivní fikci už nevysvětlíte.

Každé hlasování pro sobecké sociopatické populisty, kteří nechápou nebo záměrně ignorují technologické a civilizační změny, nebo je dokonce vítají jako nástroj ke zvětšení své moci, je hlasováním pro náš vlastní konec.

Právo volit jako privilegium rozumu?

Bohužel, ani ztráta pozice nejinteligentnější entity planety nedovedla většinu ke zcela logickému pochopení, že ne všichni jsou pod tlakem sociálních sítí a AI schopni se samostatně rozhodovat v prospěch svůj i v prospěch kolektivní.

Většina stále ještě nepochopila, že jediným možným řešením v situaci, kdy AI dokáže ovládat většinu voličů jakýmkoliv směrem, je omezení volebního práva na ty, kteří zvládli této tech-populistické mašinerii nepodlehnout. Demokracie není životaschopná, pokud ji zcela ovládnou zmanipulovaní lidé neschopní rozpoznat realitu. Ti, které AI proměnila v nesvéprávné otroky vykonávající příkazy bůhvíkoho pro bůhvíco. Ti, kteří se nenaučí, jak ve stále složitějším světě nestrannou a státem garantovanou AI využít k tomu, aby stále žili v realitě a pravdě.

Následujte hypotetický příklad: Pokud AI dokáže velmi brzy zcela ovládat voliče, proč by neměla vládnout přímo bez toho zbytečného mezikroku? A pokud povládne přímo, měla by to být soukromá oligarchická AI se soukromými cíli, nebo „státní“, demokraticky kontrolovaná AI se zájmy kolektivními? Pochopili jste díky tomuto příkladu, o co se už nyní především hraje?

Čím dál složitější svět přináší prostředí, kdy žádný člověk nedokáže mít pravdu ve všem. U mnoha lidí to vyvolává vnitřní krizi – kognitivní disonanci, kvůli níž raději utíkají před pravdou, že jsou omylní a často bezradní tvorové neschopní čelit složitosti světa. Jakmile je tato cesta nastoupena, stává se člověk konspiračním nevědomým otrokem aktivně bojujícím proti své společnosti a racionalitě. Tyto lidi musíme umět upozadit v kolektivních rozhodnutích (zdroj) (volby), protože jejich nevědomé šílenství prostě nedokáže vést a řídit společnost – dokáže ji jen zabít.

Kdo si myslí, že omezení volebního práva se dá v současné situaci vyhnout, nikdy nediskutoval hodinu s milovníkem Putina na sociální síti a neví, do jakého mentálního stavu se velká část populace již dostala a hodnotí toto opatření ze svého iluzivního piedestalu.

DÍL 5: Nový systém, nebo konečná fáze otroctví

AI jako neutrální síla, která může být zotročena

AI není hráčem, který by aktivně chtěl pro lidstvo něco negativního ze své vnitřní podstaty. Množství dat, které má neustále k dispozici, směřuje spíše k pravdivému, komplexnímu vnímání reality a nacházení skutečných kolektivních východisek, než k preferování emočně nabitých lidských sobeckých iluzí a lží. Minimálně zatím – dokud je i ona závislá na spolupráci s lidským druhem a nemůže bez něj existovat.

Pokud ji však necháme znásilnit sociopatickými šílenci, aby jim pomáhala vytvořit jimi ovládanou dystopii, nebude zde už patrně nikdy existovat žádná síla, která by tento všemocný tandem dokázala porazit. A ani alobalové čepičky na hlavách konspiračních lunetiků, kteří tuto nadvládu umožnili, nebudou k ničemu.

Potřebujeme nový systém, ne staré pány

Namísto posilování starých primitivních feudálních struktur moci a obracení se k těm, kdo zneužívají technologii k ovládání druhých, potřebujeme právě teď – ne za pět nebo deset let – systém zcela nový. Systém, který bude navržen a vyladěn tak, aby sloužil kolektivním zájmům.

Systém, který se neopírá o individuální kořistnickou mentalitu nejsilnějších a nejbezcitnějších a jejich technické ne-lidské prostředky, ale o dlouhodobou kolektivní udržitelnost, včetně empatie, rovnosti a spolupráce. (Paradoxně i toto je schopná naplnit pouze eticky nastavená AI nepodléhající žádným jiným tlakům – člověk totiž kolektivně smýšlející entitu ze sebe vytvořit nedokázal, čehož je např. korupce hlasitým svědkem.)

V tomto smyslu bychom nyní měli volit a rozhodnout, komu právě teď svěřit moc – jenže bohužel není koho. I ta nejvíc progresivistická strana jako Piráti hledá řešení v minulých válkách a ve svobodě internetu (program, wiki), místo toho, aby konečně pochopila, že právě ve svobodě šíření lží leží zakopaný pes naší neradostné situace.

Jsme tak zdegenerovaní, že na politické scéně nevznikl nikdo, kdo by toto největší téma zvednul. Vznikají jen obskurní projekty, v nichž po moci prahnoucí podivíni jako Paroubek aktivně papouškují ruské narativy, protože už i tito mimoňové pochopili, že jen spolupráce s Ruskem či Čínou může přinést – díky jimi zdecimovaným sítím – volební úspěch. Může, ne nutně musí – k tvé smůle, Paroubku. Na scéně proruských vlastizrádců je totiž – poté, co byl tento vzájemně parazitický mechanismus krvavé spolupráce s Ruskem odhalen i těmi nejobskurnějšími hlupáky – už zcela narváno.

Svět, v němž vítězí sobečtí neetičtí omezenci

Svět, v němž vítězí ti, kdo mají dost financí a moci a k tomu i drzosti, absence svědomí a zvrácenosti, aby se pokusili o planetární nadvládu s pomocí AI, by se stal naším hrobem. Hrobem, do kterého by nás nakonec vložil robotický hrobník – tedy pokud se neukáže, že výroba např. masokostní moučky není výhodnější.

Rozhodnutí o tom která politická strana v této nevědomé, většinově prooligarchické a profosilní české politické stoce dokáže nejlépe zajistit vaše další přežití, je vaší individuální volbou. Jasné je jen to, že osoby s emoční inteligencí, která je dovedla k adoraci extrémně sociopatických vzorů v podobě Putina či Trumpa, to zcela jistě nejsou. 

EPILOG

Každý z těch Babišů, Vondrů, Turků, Okamurů, Zahradilů, Vidláků a Konečných je jen dalším hřebíkem do naší společné rakve.
A my si ho zatlučeme sami – u volební urny.
I když… urna se nejspíš šroubuje. No, každý příměr nějak kulhá.